Francouzský film „Nevěstinec“ režiséra Bertranda Bonella není novinkou. Promítal se již v roce 2011 a promítá se dál ve filmových klubech. Sáhla jsem tedy po DVD, které vyšlo letos v edici Náročného diváka v nakladatelství Levné knihy, a rozhodla jsem se své dojmy uveřejnit, protože s loňskými recenzemi příliš nesouhlasím. Film totiž získal cenu 2012 - César od Filmové umělecké akademie ve Francii. Bonello napsal scénář podle historické studie Laure Adler zabývající se proměnou veřejných domů v letech 1830 – 1930. Na prostituci nahlíží spíše jako na jakoukoli jinou službu, při níž se vášeň předstíraná za peníze proměňuje v automatizovanou kopulaci bez slasti.

Česká slavnostní premiéra filmu „Nevěstinec“proběhla za osobní účasti režiséra Bertranda Bonella 29. listopadu 2011 ve Slovanském domě v Praze. Přítomny byly i zástupkyně organizací, které film podpořily: La Strada, Rozkoš bez Rizika a Gender Studies.

Věčné přítmí, těžké parfémy, mladé krásné ženy v saténu, brokátu, krajkách i závojích, chichotání a tlumené vzdechy pronikající k nám z vedlejších místností – to je atmosféra atraktivního prostředí pařížského veřejného domu z přelomu 19. a 20. století v podání Bertranda Bonella a jeho dvorní kameramanky.

Paříž – nevěstinec – prostitutky - jsme přece boháči ctnostní, ne!?

Děj se odehrává v období velkých sociálních změn, které postihly i nevěstince. Uzavřenému světu, v němž se na jedné straně nabízela krása a potěšení, ale i ponížení a bolest, hrozil zákaz. Nejde ale jenom o historickou pohlednici z navoněného území ozvláštěnou černošským soulem 60. let 20. Století. Bonello se také obrací k současnosti a zamýšlí se nad údělem žen, živících se prodejem vlastního těla, čímž navazuje na svůj starší snímek „Le pornographe“. Bonello v podobném zaměření rozhodně není sám. Naopak, francouzská artová kinematografie těží ze spojení „velkých" témat a erotiky už hodně dlouho. Na přelomu tisíciletí se tvůrci jako Catherine Breillat (Romance X, Anatomie pekla) nebo Gaspar Noé (Zvrácený, Vejdi do prázdna) začali v rámci autorského filmu dokonce otevřeně zajímat o pornografii.

I kurtizány po svobodě touží

Film se skoro celý odehrává v jednom, ale opravdu luxusním, nevěstinci. Některé záběry filmu připomínají Botticelliho obrazy. Je to zlatá klec, intelektuální salon a semeniště perverzí. Dům, z něhož nelze uniknout, i kdyby chtěly tohle řemeslo třeba i na hřebík pověsit, protože dívky prostitutky, které, i když sem přišly samy, si musejí na všechno samy vydělat. Zejména na nóbl šaty, protože je navštěvují samozřejmě movití muži, mnohdy i mocní muži, z nichž někteří bordel navštěvují třeba jen z pohnutky si se svou oblíbenkyní normálně popovídat, protože doma mají rodiny a před nimi se musejí tvářit nepřístupně a vševědoucně. A prostitutkám občas vrtá hlavou, kde ti průmyslníci, šlechtici, aristokrati, textilii i umělci berou peníze, aby je mohli u nich utratit, a vysvětlí jim to až ta nejpovolanější osoba, jejich bordelmamá!

„Jsem unavená jako jeden tisíc let.“

Když se zadlužíme, je to na draka

Prostitutky si musejí vydělat i na kosmetiku, mýdlo, jídlo, pobyt, takže po zaplacení všech těchto životních nákladů jim zbývají akorát dluhy. A s dluhy se, i když by se chtěly vdát, těžko chytí. Ale náklady má i majitelka nevěstince. Majitel domu stále zvyšuje nájem. A vdáváni se, nebylo jen tak. V těch dobách musela mít nevěsta věno, aby jí její muž mohl zařídit domov vším, co je tam třeba. A že je toho hodně, to víme všichni. Mnozí z nás jsme zadlužení na doživotí třeba jen kvůli luxusnímu nerez nádobí, které pořídil nějaký člen rodiny, který si s brejličkami kupní smlouvu správně nepřečetl. A tak dívky, buď čekají na movitého zákazníka, že se s nimi ožení, nebo umírají na pohlavní choroby. No, řekněme si, žádná sláva! A ještě k tomu musejí vydržet všechny choutky svých zákazníků, jako že chtějí pít víno z nočníku, chtějí mít v posteli gejšu, nápady mnohdy perverzní, mnohdy tak podivínské, že se na ně musejí předem připravit – např. převlek - „panenka“- znamená nejen stylové panenkovské oblečení, ale i chování – trhavé pohyby hlavou a rukama a nohama - no paráda! Zkusme to vydržet jednou! A ony to musejí vydržet i několik let. Řádově tak do třiceti, když už jsou nejen věkem, ale i vzhledově pro zákazníky odepsané. Režisér vskutku zbavil filmový obraz prostitutek a jejich zákazníků lechtivého a povrchního pozlátka, který nahradil živočišnější atmosférou. Do popředí se dostávají autentické osudy dívek, jejich rivalita i přátelství.

„Kurevsky zkurvená práce!“

Zákulisí pro voyeury

Zákulisní scény v nevěstinci sledujeme s až voyeuristickým nádechem. Myslíme tím vesměs běžné úkony prostitutek, které například souvisejí hygienou. Po každém zákazníkovi se musí každá dívka pečlivě omýt svým antiseptickým mýdlem, a běda, nemá-li na něj peníze! Tenkrát se věřilo, že to postačí k ochraně před nemocemi různého druhu. A nechybí ani scéna, kdy jsou dívky podrobovány pravidelné tělesné prohlídce lékařem, přičemž pak jsou některé z nich prohlášeny za nemocné, vyřazené a vyřízené. A co s nimi pak? No, pokud má sponzora, dožije a umírá v nevěstinci… pokud ne? …nevíme?! Jsme tak účastni víceméně sociálnímu dramatu, kde v rozhovorech decentně zaznívá smutek skrytý jinak za elegantním vzhledem nevěstince i jeho pracovnic. Například jsem byla překvapena, jak prostitutka diplomaticky oslovuje zákazníka větou: „Uděláme obchod?“ A když zákazník kývne, odvede si ho do pokoje. Zaujalo mě, že pokud se prostitutce zákazník už moc nezamlouvá, má možnost, což je s podivem, poslat mu tři své chlupy ze svého přirození, což on chápe tak, že už nemá u ní šanci. Alespoň něco! Objevuje se tu spousta nahoty i realisticky natočených erotických scén, ale jediný záběr přitom nepřekročí hranici pornografie.

„Je milý, ale těžký. Drtí mě.“

Příběh začíná…

Hrdinka filmu, nejkrásnější, černovlasá, prostitutka Madeleine Jacquies je se svým zákazníkem v pokoji, který ji vyznává nekonečnou lásku a slibuje všechno možné a neustále obdarovává drahými šperky. Drama nastane, když tenhle její milý konečně po několika týdnech přijde s tím, že si ji dovolí spoutat. A ona nic netušíc, svolí. Jenže zákazník si popustí svou nenávist a nožem jí rozřízne ústa, bohužel za jejího mohutného řevu, protože se jí to vůbec nelíbí. Důsledkem je pak její doživotní znetvoření, následné odložení do kuchyně v roli pomocné služky v nevěstinci, případně jako zajímavý objekt pro další zákazníky, kteří si zaplatí, aby si ji mohli prohlédnout, protože vypadá, že se stále směje (inspirace světoznámým románem Victora Huga „Muž, který se směje“ - 1869).

A máme zrůdu! A je potrestán zločin? Proč, ale snad ano, to už záleží na nás divácích, zda a kdy to postřehneme! Ale jinak, co bychom chtěli, on si přece zaplatil! On je zákazník! A zákazník je tu pán! (Tím jsme zhlédli nejbizarnější část příběhu, ve které se právě koncentrují snové scény od úvodního líčení dívčina snu až po obraz stejné dívky plačící slzy spermatu.) 

Nemůžeme se na vagínu vynadívat!!

V jedné zajímavé scéně zákazník (malíř) si jen přeje, aby dívka roztáhla nohy a on že se bude pouze dívat. Že se na to nemůže nikdy vynadívat. Naštěstí nám to nepředvedli „in natura“, jak si jeden filmový kritik ublíženě stěžoval („Nakonec ani s těmi pohledy do ženských klínů to nikdy nebylo zvlášť růžové.“). Celá tahle situace celkem výstižně charakterizuje tvorbu režiséra filmu Bertranda Bonella. Má rozum a vychází z toho, že herečky v tomto filmu nejsou pornoherečkami, a film není žádný pornografický film, jak se nám to většina kritiků snažila namluvit. Zřejmě asi porno nikdy neviděli. K jejich škodě!

Co řekl nejmenovaný kritik: „Film sice nabízí pár explicitních záběrů, při nichž se fanoušci „artových úchylností" mohou zatetelit, ale figurují v nich zejména obrazy penisů“ (ani jeden vidět nebyl, ha! - autorka)

Červená a černá

Pokud jde o barevné ladění scén, v obrazech v přítmí, které připomínají spíše divadelní kulisy, převládají syté barvy červené a černé. Režisér tak záměrně z historie vytvořil umělou virtuální realitu. Ve filmu skoro vůbec neopustíme prostor nevěstince, a vnímáme rychlý sled volně propojených událostí a epizod, které tvoří mozaiku odhalující každodenní provoz podniku. Vzájemně se od sebe dramaticky liší scény, které se odehrávají v zákulisí, od těch, kde vidíme zaměstnankyně ve společnosti zákazníků. Závěr filmu je obrovský, velice roztodivný mejdan na rozlúčku, kde si aktéři filmu mezi sebou vyřizují staré účty, kdy dívky budou vypovězeny na ulici z nevěstince, protože následuje zákaz provozovat je… což si myslím, je nesmysl dodnes. Pak jsme i svědky dramat, protože prostituci stejně zakázat nelze, dokud budou takoví muži, jako byli tenkrát a jací jsou i dnes. Navíc v dnešní době ekonomické krize, kdy ženy obtížněji shánějí práci, stále častěji pracují jako prostitutky. Ne pro zábavu, ale kvůli výdělkům. Nebo ne?!

„A teď je láska na ulici.“

Zprávy dnes – prosinec 2012

V Indii spáchala ve středu sebevraždu 17letá dívka, která se stala obětí skupinového znásilnění. Podle informací úřadů to učinila poté, co se ji snažil vyšetřující policista přesvědčit, aby nepodávala obvinění proti násilníkům a provdala se za jednoho z nich. Jde v krátké době o druhý případ hromadného znásilnění, který může ještě víc rozjitřit veřejné mínění v Indii poté, co vlnu rozhořčení vyvolalo skupinové znásilnění 23leté ženy.
Zdroj: ČTK

Další vývoj v případu nastal až po sebevraždě znásilněné. Nejprve byl propuštěn jeden policista z okrsku, kde dívka věc nahlásila. Další policista byl postaven mimo službu. Propuštěn byl i policejní úředník ze sousedního okrsku, který zoufalé dívce rovněž odmítl pomoci. Zatčeni také byli dva muži zapletení do znásilnění a jedna žena, která jim pomáhala.

Zdroj: ČTK

Mediálně známější je případ 23leté ženy, k jejímuž brutálnímu hromadnému znásilnění došlo v polovině prosince, když jela se svým přítelem v autobuse s neprůhlednými okny. Řidič autobusu se rovněž zúčastnil, a byl proto také zatčen s ostatními násilníky. Případ vyvolal v Indii vlnu pouličních protestů a nepokojů. Žena byla v kritickém stavu převezena k léčbě do Singapuru. Musela být operována na protržení střev. Není vůbec jasné, zda přežije.
Zdroj: ČTK

Čteme z loňských recenzí

• „V rámci Festivalu francouzských filmů byla uvedena i premiéra snímku Nevěstinec. První film Francouze Bertranda Bonella, který byl představen i českým divákům. Už to o něčem svědčí – že na nás čeká jeden z těch intelektuálních kousků, u kterých si v „ kině moc neodpočineme.“

• „Nevěstinec se nesoustředí na fakta, ale vykreslení určité nálady. A nedá se právě říct, že by to byla nálada nevěstince konce 19. století. Spíš je to naše dnešní fantazie o dané době a místě.“

• „Film rozhodně zachycuje luxusní prostituci jako bídné řemeslo.“

• „Nevěstinec dává divákům od začátku najevo, že do jeho pohledu na minulost bude přímo mluvit i přítomnost. Už úvodní titulky podmalovává soulová písnička ze šedesátých let dvacátého století a moderní hudba ve filmu zazní ještě několikrát. V použití anachronických songů se Nevěstinec podobá Marii Antoinettě od Sofie Coppolové, který z historie také záměrně dělá umělou virtuální realitu.“

• „Je ale příznačné, že místa, kde se explicitně pokouší o kritiku, působí nejvíc neohrabaně. V jedné scéně dívka čte antropologickou studii dokazující, že z anatomie prostitutek je možné vysledovat jejich sníženou inteligenci… Závěrečná scéna ze současnosti s prostitutkami stopujícími u silnice vyznívá jako memento pro dnešní společnost, ale je to stejně tak vlezle naléhavé jako rozpačitě nekonkrétní.“

• „Nejlépe proto snímek vypadá, díváme-li se na něj jako na sen dnešních mužů o domě prostitutek z Belle Époque, kde se obvykle nahé dívky druží v každodenních úkonech nebo trpí následky návštěv svých občas až démonických zákazníků. Je to každopádně snění prodchnuté estetizovanou chlípností, ale i soucitem smíšeným s nostalgií. Spíš výlet do fantaskního světa než pokus oživit minulost.“

• „V nevěstinci pracuje několik prostitutek. Každá má svůj příběh, ale divák z něj uvidí jen pomyslnou špičku ledovce. O jedné si z filmu bude pamatovat, že jí táhlo na třicet, a tak přestala být pro zákazníky atraktivní. Jiná chytla syfilis a umřela. Další měla rozříznutá ústa. Jsou to jen fragmenty osobností, které ve filmu trpí nebo se naopak radují, jaké jsou ale doopravdy, to se divák nikdy nedozví.“

• „Nevěstinec je čistým obrazem svých hlavních hrdinek. Na první pohled zajímavý a dobře vypadající, uvnitř ale bez duše. Divákovi se tak už od úvodních minut vkrádá do hlavy myšlenka, proč že toto filmové dílo vlastně vzniklo.“

• „O zápletce nebo vývoji děje tvůrci slyšeli maximálně z rychlíku, hlavní charaktery zase postrádají jakoukoli prokreslenost a alespoň nějaký ten záchytný bod pro boj o divákovy sympatie. Na druhou stranu se může lehce jednat o sofistikovaný záměr, který reflektuje prázdnotu a strnulost životů hlavních hrdinek.“

• „Režisér Bonello, který si k tomuto dílu napsal i scénář, představuje postavy, které začínají v bodě A. Jenže na konci filmu to vypadá, jako by se vůbec nikam neposunuly. Jejich osobnosti neprošly žádnou výraznější proměnou (snad až na tu, která zemřela), a jejich povahy byly málo nastíněné na to, aby se dalo relevantně uvažovat o jejich osudech.“

• „Ve francouzské metropoli se odehrává příběh, proto je lepší se soustředit než na příběh spíše na atmosféru a dobové ladění snímku. Dost nevšedně působí skladby, které film doprovázejí. Jde jak o hudbu, kterou složil sám Bonello, tak o odrhovačky z 60. let nebo Pucciniho La Boheme. Čas se zde tedy prolíná, což naznačuje i poslední scéna.“

• „Jenže co to znamená? Osudy hrdinek mohou být klidně osudy některé vaší známé, jen o tom nevíte (kdo by se chlubil tím, že souloží za peníze, kromě Roberta Rosenberga)? Současná humánní společnost není o nic lepší než ta sto let stará? Těžko říct. Dalo by se to omluvit tím, že režisér se snaží nabídnout více výkladů. Jenže u takto dlouhého filmu není nejasné vyznění zrovna to pravé.“

Nevěstinec (Vzpomínky z domu lásky)
Originální titul: L“APOLLONIDE – SOUVENIRS DE LA MAISON CLOSE)
Francie – Les Films du Lendemain, My New Picture 2011
Scénář a hudba: Bertrand Bonello
Režisér: Bertrand Bonello
Kamera: Josée Deshaies
Střih: Fabrice Rouaud
Přístupnost: mládeži nepřístupné
V hlavních rolích: Hafsia Herzi, Céline Sallette, Jasmine Trinca, Adéle Haenel, Alice Barnole, Iliana Zabeth, Noémie Lvovsky
Stopáž: 128 minut
Titulky: české
Edice náročného diváka – Levné knihy - Artcam
www.levneknihy.cz
Premiéra filmu v ČR: 1. prosince 2011
2012 – César – Filmová umělecká akademie Francie
Žánr: psychologické drama
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto: Artcam

< Předchozí		Další >