V den 6. září 2012 se v našich kinech koná premiéra nového časosběrného celovečerního filmového dokumentu „Váňa“ o nezdolném sportovci a osobnosti světového formátu, o Josefu Váňovi.  Scénář filmu a režie byly svěřeny mladému režisérovi Jakubu Wagnerovi.

Josef Váňa je legenda  

Jmenujíc se Koníčková jsem samozřejmě nelenila a běžela jsem okamžitě na novinářskou projekci. A byla jsem zvědavá, jaký ten film s prostým názvem „Váňa“ vlastně bude?  
Žokej Josef Váňa je legenda.  Známe ho všichni. Jako českého dostihového žokeje, chovatele a trenéra. Vždyť osmkrát zvítězil ve Velké pardubické a považujeme ho za největší postavu českého dostihového sportu.

Josef Váňa je fenomén nejen kvůli tomu, že v 59 letech poosmé vyhrál Velkou pardubickou - potřetí v řadě, nejen proto, že se okolo něj pohybuje špička dnešních žokejů a trénuje nejlepší dostihové koně, ale především kvůli svému přístupu ke všemu, co dělá a s čím se setkává. Kdekoliv se Josef Váňa objeví, okamžitě se k němu sbíhají jeho ctitelé a fanoušci koňských dostihů. Věčně usměvavý. Věčně plný energie. Je ho všude plno. Pokud si občas dopřeje svou oblíbenou zmrzlinu, pak se do ní tvrdě zakousne jako do pivního rohlíku, vůbec se s ní nemazlí, jako se s ním život nemazlil. A je to tak skutečně!  Spousta úrazů, infarktů nepočítaje, smrt jeho milovaného koně, nekonečně stresu před závody, jeho vůle žít a vyrovnat se se zraněními a dosavadními bolestmi svého zmučeného těla, to vše velký Josef Váňa, i přes svou výšku pouhých 166 centimetrů, se stále mladistvýma a jiskrnýma očima, stále s úsměvem a s přehledem zvládá.

 

 

O čem ten film je?

Na začátku filmu zhlédneme, jak doma v kuchyni polyká neskutečné množství pilulek a prášků, které má pečlivě srovnány v kuchyňské lince, až se tomu musíme smát. Ale ono to k smíchu není. Vůbec ne. Co ten Josef Váňa vydrží, je totiž tak neuvěřitelné!

Při sledování filmového portrétu Josefa Váni odkrýváme postupně vnitřní svět jeho myšlení. V co nejcivilnějším pojetí prožíváme jeden rok s Váňou v jeho maximální blízkosti a zároveň sledujeme poodkrývání zákulisí dostihového sportu, které není vždy takové, jak ho známe z hraných filmů.

Filmové sekvence se střídají s dobou v letech, kdy byl Váňa mnohem mladší, zhruba od jeho 35 let, od roku 1987, kdy vyhrál Velkou pardubickou poprvé a splnil si tak jeden ze svých životních snů, přičemž mě však rušili moderátoři z minulé prorežimní televize, kteří tam nemuseli být střihačem ponecháni v celé své parádě, se sekvencemi v době nedávno současné, kdy se Váňa už blíží ke své šedesátce.

Vidíme, že Váňa se v současnosti stále věnuje udržování své kondice, plave, běhá na běžkách, jezdí na koni, i když třeba ještě neodložil francouzské hole, stále se věnuje svým koním, s láskou je hřebelcuje, kontroluje jim stav podkov, hlídá jejich zdravotní stav, účastní se antidopingových zkoušek u svých koní, hovoří o svých koníčkách, o hrobu svého nejmilejšího koně v lese na Světlé hoře v Jeseníku, trénuje svého nejmladšího syna, žokeje, který také propadl koním…

 

Cílem filmu bylo… zákulisí?

Nám jako divákům film sice nabízí jedinečnou příležitost nahlédnout nejen do zákulisí atraktivního dostihového sportu, chovatelství a tréninku koní, ale i do světa velkých peněz a obdivuhodných sportovních výkonů. Sledujeme Josefa Váňu při práci, při neustálém cestování po Čechách i zahraničí (Itálie, Francie) a v kontrastu k tomu vnímáme portrét obyčejného, každodenního života člověka a koně. Brzy zjistíme, že film „Váňa“ není klasický dokument, naopak je to film plný jízd na dálnici a dlouhých, zbytečných řečnických pomlk hlavního hrdiny filmu. Chybí zde napětí, takové to typicky dostihové, to tu není ani za mák. Je to sice rozhovor Josefa Váni s někým, koho nevidíme, ale slyšíme jeho otázky. Ale nejhorší je, že Váňa se obrací k němu, a ne k nám, myslím očima, dívá se většinou mimo plátno ven. A to mi bylo a je jako pro diváka nepříjemné. Je to spíše monolog. Jen z úcty k Josefu Váňovi jsem se vydržela dívat až do konce filmu.

Režisér nevyužil ani možnost k větší akčnosti filmu, kdy se pseudoochránci zvířat snažili protestem kvůli Taxisovu příkopu narušit průběh závodu na Velké pardubické.

Jak probíhalo natáčení filmu?  

Josef Váňa si na přítomnost kamery po pár týdnech zvykl, jak sám říká, postupně ji přestal vnímat, takže filmaře v jejich práci nijak neomezoval. „Při natáčení filmu jsme ujeli 20 000 kilometrů a já se díky tomu podíval do míst, kam bych se sám už asi nevrátil. Do Pisy, Baden Badenu, Merana, Benátek či Deauville,“ říká Josef Váňa starší, který letos, 20. října, oslaví šedesátiny.

O režisérovi Jakubu Wagnerovi

Režisér Jakub Wagner v současné době dokončuje magisterské studium na katedře dokumentární tvorby na FAMU. Uvedl se celovečerním dokumentem o architektovi Janu Kaplickém s názvem Profil v roce 2004. V roce 2011 režíroval dokumentární film kombinovaný s animací „Povídky Malostranské po 130 letech“. Natočil několik videoklipů, znělek a krátkých filmů. Jako herec se objevil ve filmu Dvojka režiséra Jaroslava Fuita. Film Váňa je jeho třetím celovečerním filmem

Z pohnutého života Josefa Váni

Už jako malý kluk rád jezdil na všem, na čem se jezdit dalo – na kozách, kravách, koních i na prasatech. Svůj první dostih absolvoval v roce 1979 na klisně Kalině, se kterou také získal své první vítězství. Je otcem tří synů.  

Na start Velké pardubické se poprvé postavil v roce 1985 s Paramonem a dojel na druhém místě. V jednom rozhovoru prohlásil, že nebýt jeho otálení se znovunasednutím po pádu na Hadím příkopě, dojel by při své premiéře do cíle jako vítěz.

Prvního vítězství ve Velké pardubické se dočkal v roce 1987 v sedle legendárního Železníka. S ním dokázal zvítězit ještě třikrát, v roce 1988, 1989 a naposledy i přes pád na Poplerově skoku v roce 1991. Páté vítězství si připsal v sedle Vronského v roce 1997 a šesté, sedmé a osmé v sedle Tiumena v roce 2009, 2010 a 2011.

V překážkách Josef Váňa absolvoval od roku 1989 do října 2009 celkem 628 startů, z toho 182 vítězných (úspěšnost je 28,98 %). Z koní, které jezdil od roku 1989, vedle Železníka a Vronského zmíníme ještě alespoň Válečníka, Juventa, Retrievera a Kedona.

Dne 28. října 2009 byla Josefu Váňovi udělena Medaile Za zásluhy.

A co dál?

Jak se na tiskové konferenci Josef Váňa přiznal, je očividně filmem zklamán, domníval se, že s filmovým štábem prožil příjemnější chvíle, než se ve filmu objevily, že s tím už nic ale nenadělá, že je to věc střihačů….
Myslím si, že jsme promarnili obrovskou šanci, jak udělat Josefovi Váňovi k jeho kulatým narozeninám radost větší …Ale on to skousne…!

Čerstvý šedesátník

Josefu Váňovi můžeme zasílat přání k jeho 60. narozeninám, a to přes webové stránky www.filmvana.cz. Jako první v řadě gratulantů si stojí textař a spisovatel Michal Horáček a zpěvák Karel Gott.

I my se přidáváme ke gratulaci a přejeme Josefovi hodně zdraví a hodně trpělivosti nejen s jeho milovanými koňmi, ale i s námi, s lidmi…

Info:
www.falcon.cz
www.filmvana.cz
Producent: Bull Film, www.bullfilm.cz
Koproducent: Česká televize
Monopol: Falcon, a. s. do 5. září 2014
klas (1:1,66), 75 min, Dolby Digital
Formát: 2D v českém znění
Žánr: dokumentární film
Přístupnost: mládeži přístupný
Producent: Kryštof Šafer
Režie: Jakub Wagner
Scénář: Jakub Wagner
Kamera: Viktor Smutný
Hudba: Ondřej Soukup
Střih: Šimon Hájek
Zvuk: Lukáš Moudrý
Stopáž: 86 minut
Hrají: Josef Váňa, Josef Váňa junior, Pavla Váňová, Josef Bartoš a spousta dalších přátel a fanoušků dostihového sportu v Čechách, Itálii, Německu a Francii
Hodnocení: 50 %

Foto: 2media.cz

< Předchozí		Další >