Kontroverzní snímek DONT STOP, mající sotva čtrnáct dní po premiéře, rozdělil filmové kritiky i veřejnost na dva tábory. Jedni ho považují za kouzlem dobovosti ověnčené retro, druzí za hořkou plytkost. Neznámá jména, oblak poloamatérského díla a chybějící apostrof v názvu, mají možná zarámovat subkulturní nálepku punk, ale možná jsou to zároveň i ty jediné skutečně punkové odlišnosti. Má vůbec soukromá výpověď kontrakulturního vidění světa v dobách normalizace, z pohledu gympláka, co říct?

Málokdo si neprošel obdobím, kdy nechtěl přemýšlet o zítřku, nechtěl vidět důsledky svých rozhodnutí a činů. Jenže většina zůstala jen u těch přivřených očí a plánů zavánějících “kdyby” a “když”. V dobách, kdy šedivá byla tou světlou barvou a uniformita skoro předpisová, neoplýval každý odvahou natolik, aby se proti proudu vydal, aby skutečně o dnech následujících nepřemýšlel. Předem nalajnovaný životní příběh v podobě školy, vojny a živení potomků ve spořádaném manželství, byl před třiceti lety nepsaným pravidlem, cestou, po které měli jít všichni. Všichni, až na punkáče. Revoluce s nahrávkou The Clash v ruce a prvním čírem ve městě změnila minimálně partu pražských kluků. Jenže vydat se na tehdejší okraj společnosti, bojovat po svém a věřit v revoluci názorů, nutně evokuje problém.

“V těhlech hadrech ste tady naposledy, je vám to jasný.”

Režijně debutující Richard Řeřicha chtěl ale ještě jednou nasadit křivák a vyčesat kohouta. Svůj filmařský sen po pěti letech proměnil ve skutečnost. Přesedl si od kamery k režisérskému křeslu a vdechl život své minulosti. Netají se s částečně autobiografickými motivy příběhu. A vlastně se tajit ani nemůže, protože žádný strhující děj se mezi rádoby průkopníky české punkové scény rozhodně nekoná.  Možná, že by mu dobře posloužily deníkové zápisky a představy, jaké myšlenkové pochody probíhaly v hlavách úzkého okolí. Bolestně melancholický kousek minulosti, který pro jednoho znamená ve vzpomínkách mnoho, pro druhého může být nic neříkajícím faktem. V momentě, kdy se nevsází na převratné scénáristické objevy, se síla finálního zážitku musí najít jinde. Jenže, kde najít v punkovém filmu místa silná a nekonvenční, přesto ne nechtěně přiklánějící se k laciné parodii, obzvlášť v české tvorbě?

V Patriku Děrgelovi a v Lukáši Reichlovi. V hlavních představitelích tehdejších budoucích hudebních ikon. Jména nenafouklá v médiích, či opakující se v titulkách většiny českých filmů, byla režisérovou sázkou, kterou vyhrál. Typově perfektně sedící, s přirozeným hereckým projevem a uvěřitelností, formují stabilní základy snímku. V kombinaci s hudbou, vytvořenou ději na míru, a i s tou, zapůjčenou od zmíněných The Clash, se film posouvá do dob, které má znázorňovat. Kamera, snímající bravurně dobovou atmosféru, pak dodává tempo vyprávění, zachraňuje předvídatelnost a dotváří celek. Dialogy “od vedle” pak všechno směřují k nám. K nám, kteří už jsme zapomněli, že i proti proudu se dá plout.

“Plešatej, tlustej a připosranej.”

Vzpomínky nemusí bolet, jen záleží na tom, jak se na ně podíváme. Městští punkáči kdysi říkali, že oni nikdy nebudou součástí stáda. Ale za třicet let se toho změní mnoho. Právě z úhlu více než hodinového flash backu se na svůj zdroj inspirace dívá i Řeřicha. Nechá nás rozpomenout se, vybavit si mládí a vzdor. Svým způsobem nadčasové téma revolty, jen usazené do určitého historického rámce. DONT STOP dějovou linií nepřekvapí, zásadní konflikt se nekoná a přesně to je možná důvod, proč jedni výpověď generačního boje odsuzují. Jenže film nikomu neslibuje strhující zážitek, spíše zve na nostalgickou vzpomínku o životním stylu party kluků. Nenabízí dokonalý scénář a hollywoodské tempo. Vždyť je český a poloamatérský. A právě proto, pro snaživou osobitost, pro křehkost ve spojení s revoltujícím punkem, je tenhle snímek výjimečný!

DONT STOP
Drama/ hudební, 98 minut
Režie: Richard Řeřicha
Hrají: Patrik Děrgel, Lukáš Reichl, Jiří Kocman, Jakub Zedníček, Oliver Cox, Viola Černodrinská
Kamera: Martin Žirian
Premiéra: 14. června 2012
Distributor: Bontonfilm
Hodnocení: 95%

Zdroj foto: Bontonfilm

< Předchozí		Další >