Tibetští mniši a televize

Tibetští mniši a televize

altFilm, který se může pyšnit nálepkou “první skutečně tibetský film”, Tiché svaté kameny, odpovídá kritériím profesionálního filmu délkou i technickým zpracováním. Herecké obsazení je sice poskládané z neherců, ale i ti pod režijním vedením předvádějí civilní a uvěřitelné výkony, nejspíš proto, že ani nemusejí moc hrát.

 


Odlišnost, kterou český divák od tohoto festivalového snímku může čekat, z plátna promlouvá od začátku až do konce. Atmosféra tibetského horského života je tak odlišná od naší každodenní reality, že i prosté zachycení života v sobě nese velmi silný obraz místa a doby. Atmosféra filmu pro mě byla nejsilnějším zážitkem. Klid v kombinaci s drsným podnebím, útulným domovem a detaily tibetského života spolehlivě zabaví i méně trpělivého diváka, navyklého na zběsilé akční honičky.

S evropskou kulturou má však příběh Tichých svatých kamenů společného víc, než by se dalo čekat. Zápletka filmu se točí kolem mladého mnicha, který jednou ročně, na Nový rok, navštěvuje svou rodinu v rodné vesnici. Místo, ve kterém se svým mentorem žije, není odříznuté od světa, a tak má příležitost občas sledovat televizi u ještě mladšího, ale duchovně výše postaveného chlapce. Televize, elektřina i automobily jsou v dnešní době už přirozenou součástí života, a to dokonce i u mnichů. Divák tím je chvíli zaskočen, ale nakonec tuto skutečnost přijme hladce, protože mniši ani ostatní obyvatelé hor nemají s ovládáním techniky problémy.

Technické vymoženosti, a především televize, však v příběhu nehrají pouze okrajovou úlohu. Naopak. Mladý hrdina se po celou dobu snaží dokoukat svůj oblíbený seriál, dobrodružný příběh postavený na klasických pověstech. Téměř se zamiluje do jedné z postav. A tyto pocity v něm přebijí i radost z návštěvy domova. Místo aby doma zůstal o den déle, přemluví otce, aby šli dříve a televizi vzali s sebou, aby mohl i mistr vidět oblíbený seriál. A tento zdánlivě kacířský čin se kupodivu nesetká téměř s žádným odporem.

alt

Těžko říct, proč se tvůrci rozhodli tolik zdůraznit dopad techniky na jinak neměnný a poklidný tibetský život. Násilný vpád moderní civilizace do posvátných míst by byl zřejmý i bez toho, aby se celý příběh točil jen kolem jednoho televizního seriálu. Mně osobně mnohem víc zajímaly rituály i zcela obyčejné úkony každodenního života. Těch je ve filmu dost, protože linie příběhu je pečlivě vedená tak, abychom měli příležitost vidět všechny životní mezníky, od narození, přes milostný vztah, vzdělání, oslavy nového roku, až po smrt. Ta je kupodivu přijata téměř bez emocí, i když i ostatní události jsou přijímány velmi klidně, bez rozčilování, hádek a rozporů. Život a smrt je součástí nekonečného koloběhu, a proto není třeba truchlit, ani se bůhví jak radovat. V tomto směru mohl být film mnohem víc inspirativní, a proto je škoda, že je základní filozofii Tibetu věnován tak malý prostor. I když chápu, že tvůrce, který v takovém prostředí žije, nepovažuje za nezbytné popisovat základní pilíře svého přístupu k životu.  

Mnohem víc prostoru je věnováno stejně zajímavému rodinnému životu. Ten je zde téměř idylický, všichni členové rodiny mají možnost projevuj svůj názor, vzepřít se otci. Dědeček je opečováván, ale jeho názor není o nic důležitější, než názor mladého mnicha. Manželka není jen podřízenou bytostí, ale je manželovi rovnocenná.
Mladá generace je stejně nahlížená, jako v naší civilizaci. Jejich moderní hudba se starším nelíbí, jezdí na motorkách, a jeden z nich dokonce chlastá. Problémy jsou zkrátka velmi podobné těm našim, jenom na ně v tomto světě není tolik prostoru. Tibetu totiž stále vládne tradice souladu s přírodou a posvátnými silami.


A jediné, co její nadvládu může ohrozit, je touha izolovaných jedinců zažít něco jedinečného, byť jen na televizní obrazovce.

alt

Ve srovnání s naším zběsilým a násilnických světem působí sledování Tichých svatých kamenů jako balzám na duši. Nehledě na slabiny příběhu i zpracování bych film doporučila každému, kdo se potřebuje aspoň na chvíli odreagovat a oprostit od přízemních problémů.

Tiché svaté kameny / Lhing vjags kyi ma ni rdo vbum
Drama
Čína, 2005
Režie: Pema Tseden
Stopáž: 102 minut
Hodnocení: 70 %

Zdroj foto: flim.potala.cz


 

Přihlášení



Soutěže

Zrození hrdinů na ostrově Socci

Dobrodružný pohádkový příběh ze současnosti vypráví o zlovolném diktátorovi Pepinovi, který chce ovládnout svět. S pomocí generálů a celého vojska kuje své dobyvatelské plány, vyhlašuje okolním státům a jejich panovníkům válku. Zarazí někdo jeho řádění? Nakladatelství Omar el Karib

Dívka s dýkou v duši a s nožem v ruce

Ožehavé téma incestu tvoří děj psychologického románu Markéty Harasimové. Tato autorka má na svém kontě již pěknou řádku románů cílených zejména na ženy. Jedná se jak o klasické romantické příběhy s prvky erotiky, tak o psychologicky laděné thrillery. Tentokrát zvolila opravdu silný námět. Jedenáctiletou Eriku začne sexuálně zneužívat otec a matka před tím zavírá oči. Dá se žít s touto trýznivou zkušeností? Platí i zde, že zlo plodí další zlo? Nakladatelství MaHa

Rozhovor

Zdenka Chocholoušová: Pigy je pro nejmenší děti opravdovým parťákem

chocho200Zdenko, vítám vás u našeho rozhovoru. Jste duchovní matkou prasátka Pigyho. Co bylo impulsem k jeho vzniku?

...

Hledat

Videorecenze knih

Láká vás včelařství? Pak si nenechte ujít tuto audioknihu

V nakladatelství Kazda vyšla po knize i audioverze titulu Srdce včely má pět komor s podtitulem Jak jsem se stala včelařkou od autorky Helen Jukes. Nakladatelství Kazda

Z archivu...

Čtěte také...

Ace Ventura: chlap s gumovým ksichtem

altAce Ventura (1994) je detektiv, který chrání a vyšetřuje zločiny na zvířatech. Jde o dost odlehčené téma, a tak hlavní roli ztvárňuje Jim Carrey, který se v každé scéně ksichtí snad nejlépe ze všech jeho fil...


Literatura

Gotický komiks - Temná věž 4: Pád Gileadu

temna vez 200Oduševnělý svět Stephena Kinga, boj dobra a zla, převedený do komiksového kabátku nám v prosinci naservírovalo komiksové nakladatelství Crew. Již čtvrtý díl série Temná věž nese chmurný název Pád Gileadu. Co byste také čekali od gotického gra...

Divadlo

„Dělat si srandu z blbců, na tom není nic špatného“

blbec k veceri 200Inscenace Blbec k večeři má podtitul gurmánská komedie na cizí účet a v minulé sezóně ji uvedlo Městské divadlo Zlín. Režie se ujala Hana Mikolášková a život ji vdechli především Marek Příkazký a Josef Koller.

...

Film

Jaký je styl mediálních dialogů?

styl-medialnich-dialogu 200Rozmluvy s nejrůznějšími osobnostmi, někdy průduchovitě našlehanými celebritami, někdy opravdovými odborníky, slýcháme z rozhlasových vln i televizních obrazovek každodenně. A jistě si každý posluchač mohl povšimnou...