Na letošním canneském festivalu zvítězil jihokorejský film PARAZIT, který se již v českých kinech promítá, ačkoli oficiální premiéru má stanovenu až na počátek října. Natočil jej Joon-ho Bong (jiný přepis Džun-ho Pon), jenž vynalézavě zužitkoval dlouhou tradici cynických, morbidních tragikomedií, které konfrontují svět bohatých vrstev s prostředím chudiny, ba slumů, jehož obyvatelé rozhodně nepatří mezi politováníhodné nešťastníky, naopak se vyznačují drzou bezostyšností, přetvářkou a bezpáteřnou přizpůsobivostí, aby nepromarnili náhodnou životní příležitost proniknout do prostředí pro ně dosud nedostupného.

 

Korejští tvůrci mohli navazovat na dlouhou řadu obdobně zacílených děl, pokud je ovšem znali. Jen z filmů u nás kdysi uváděných, ať již v kinech, na videu nebo v televizi, lze jmenovat Loseyova Sluhu s výměnou zastávaných sociálních rolí, Buñuelova ve své době skandální podobenství Viridiana, Mléčná dráha či Přízrak svobody, Scolovu morbidní tragikomedii Oškliví, špinaví a zlí, vražednické hříčky jako Pulp Fiction od Quentina Tarantina nebo Fargo bratří Coenových.
Ve svém původním významu však slovo „parasitos“ označuje příživníka na (nejen) starořeckých hostinách, kde mnohdy plnil i roli obveselovače. Jako komickou figurku jej zpodobnili už starověcí - řečtí i římští – specialisté na komedie Menandros, Terentius, Plautus (a dokonce titulní roli mu přiděli dramatici jako Diphilus či Alexis, u nás zcela neznámí). Pro divadelní ztvárnění byly postavy tohoto druhu jistě atraktivní, ovšem přesáhly i do jiných literárních útvarů.

Zabývali se jimi např. Lukianos (krátké dialogické rozpravy Příživník a Hostina), případně Iuvenalis ve veršovaných  Satirách, jmenovitě páté o bohatých hostitelích a chudých hostech, případně Libanios (v úvaze O zvaní na slavnosti). Avšak u mnohých antických autorů bylo téma hostiny často jen záminkou pro rozehrání učených rozprav mezi jednotlivými účastníky (tzv. symposion) – to platí pro Platóna (Hostina), Xenofonta (Hostina), Plutarcha (Hostina sedmi mudrců), později též Macrobia (Saturnálie). A opomenout nelze ani Petronia, jenž bezuzdné hodování, prokládané zábavnými plky, ztvárnil v Hostině u Trimalchiona. Pro případné zájemce dodávám, že ke všem jmenovaným textům existuje i český překlad.

Motiv příživníka – s dominující snahou někam se vetřít - byl úspěšně rozvíjen rovněž v novověku: a to jak prostřednictvím divadelních her (Molièrův Tartuffe, Gogolův Revizor, Schillerův Parasit), tak prozaických děl. Připomenu aspoň Maupassantova Miláčka, Dreiserovu Americkou tragédii, v Polsku oblíbenou revizorovskou variaci Kariéra Nikodema Dyzmy (mezi válkami ji napsal Tadeusz Dołęga-Mostowicz a byla několikrát zfilmována ) nebo z poslední doby Příživníka od čínsko-americké spisovatelky Geling Yan. Není náhodné, že tato díla mají povětšinou výrazný kritický přesah, když se dotýkají aktuálních jevů ve společnosti. A mnohá z nich by se mohla stát vhodným studijním materiálem dokazujícím, že leckteré znepokojivé jevy, jednou popsané s komediální nadsázkou, jindy v chmurně deziluzivní poloze, se vyskytují, co svět světem stojí. Korejský Parazit začíná s poetikou lehce bizarní podvodnické komedie, aby ji posléze - dozajista ke zděšení útlocitnějšího publika - převrhnul do cynicky groteskního morytátu. Víc neprozradím.

Parazit, Gisaengchung, 기생충, Parasite

Jižní Korea, 2019, 132 min
Režie: Pon Džun-ho
Scénář: Pon Džun-ho, Jin Won Han
Kamera: Kyeong-pyo Hong
Hudba: Jaeil Jung
Hrají: Kang-ho Song, Seon-gyoon Lee, Yeo-jeong Jo, Hye-jin Jang, Woo-shik Choi, So-dam Park, Myeong-hoon Park, Seung-min Hyeon, Keun-rok Park, Seo-joon Park, Jeong-eun Lee

Česká premiéra: 3.10.2019, distribuuje Aerofilms

Hodnocení: 70%
Foto: Aerofilms
www.aerofilms.cz/parazit/

< Předchozí		Další >