Guy Ritchie, jenž pozornost na sebe upoutal adrenalinovým uchopením příhod Sherlocka Holmese, se v obdobně „nabušeném“ stylu vypravil k artušovské legendě – a spolehlivě pohřbil všechnu její poezii. Do ponura laděná fantasy s fantaskními stavbami i uhrančivě zavlhlou krajinomalbou staví na fyzické zdatnosti nejen hlavního hrdiny, vypomáhá si efektními souboji, honičkami, hýří olbřímím zvířectvem, najmě hadími klubky, začleňuje postavy i zápletky veskrze svévolné, které mají blíž k impotentním podívaným jakoby nakynutým anaboliky nežli k čemukoli jinému. A s podivnou „politickou korektností“ přivádí na scénu černocha i Asiata…

 

Tato artušovská verze přitom pracuje s docela zajímavým motivem, kdy osiřelý a mezi cizími vychovaný Artuš (Charlie Hunnam) se dlouho vzpírá svému předurčení, čarovný meč Excalibur se bojí sevřít oběma rukama, protože zbraň jakoby ovládá jeho - nejprve mu způsobuje mdloby, poté si si sotva vybaví, jakou s ním rozpoutal řež. Teprve v lítém závěrečném souboji s ústředním padouchem (Jude Law) přeměněným v plamennou obludu nachází sám sebe, oprošťuje se od dávných traumat, která mu zbraňují, aby dosáhl plné výkonnosti.

Artuše totiž pronásledují noční můry, kruté vzpomínky na dětství, kdy přišel o nejbližší – a jen pozvolna odkrýváme, co se vlastně skrývá v jeho podvědomí. Režisér vyprávění obohacuje postupně řetězenými retrospektivami, které objasňují Artušovu minulost – a ojediněle spatříme i možné události, které se nestanou, protože je předvídal a před nimiž varoval před nimi (týká se to vyjednávání s mocnými šlechtickými klany). Bohužel toto běsovité pochybování o sobě samém, jakoby čerpající ze shakespearovských předloh, se míjí účinkem, je opracováno zploštěně a proklamativně.

To vše provází pompézní herectví, chlubící se okázalou samozřejmostí, snad jedině Jude Law coby slizce bezcitný vladař usilující o Artušův život nabízí střídmější polohu veskrze bezohledného, zákeřného jedince, jenž je s jistou váhavostí ochotný zabít i své nejbližší (a nejmilovanější), aby dosáhl prospěchu. K tomu připočítejme dunivou, drásavou hudbu, která s temnými pazvuky vyluzuje hromový doprovod. Výsledkem je neforemná, z neopracovaných balvanů poskládaná kyklopská podívaná, povětšinou se vpřed posunující rozvlekle a dýchavičně; jen ojediněle zatřpytí vypravěčská nápaditost (hlavně v souvislosti s postupně se vynořujícími Artušovými traumaty, tkvícími v dávné minulosti, s níž se nikdy nevyrovnal).

Ve srovnání s předchozími zpracováními tohoto tématu, ať již se pohybují na poli twainovské či montypythonovské parodie, v (pseudo)historickém rámci hroutící se římské moci nebo naopak zdůrazňují půdorys legendy (Boormanův Excalibur považuji za asi nejzdařilejší ztvárnění artušovského tématu), je tento snímek až rušivě zprimitivnělý, nic nepomáhají trikové plenérové výjevy, ať již s odrazující doslovností zpodobňují úvodní bitevní výjevy nebo raně středověký Londýn. Nicméně: pokud jej chcete vidět, rozhodně volte návštěvu kina, nikoli sezení před obrazovkou.

Král Artuš: Legenda o meči
King Arthur: Legend of the Sword
Drama / Fantazie / Akční / Dobrodružný
USA, 2017, 126 min.
Český distributor: Vertical Entertainment – premiéra 11.5.2017
www.freeman-ent.cz/klient-84/kino-78/stranka-1669/film-133331

Režie: Guy Ritchie
Scénář: Guy Ritchie, Lionel Wigram, David Dobkin, Joby Harold
Kamera: John Mathieson
Hudba: Daniel Pemberton
Herci: Charlie Hunnam, Annabelle Wallisová, Jude Law, Aidan Gillen, Katie McGrathová, Eric Bana, Georgina Campbellová, Djimon Hounsou, Astrid Bergès-Frisbová, Daniel Stisen, Mikael Persbrandt, Tom Wu, Freddie Fox, Adrian Bouchet, David Beckham

Hodnocení: 30 %

Foto: distributor

< Předchozí		Další >