Letní filmová škola pořádá už nějaký ten pátek ochutnávku toho nejlepšího, co filmoví tvůrci vytvořili. Letošní degustační ročník byl už čtyřicátý první a od 24. července do 1. srpna nabídl filmovým fanouškům 237 filmů na 8 promítacích místech.

„Dobří režiséři se vracejí“, i tak by šla uvést sekce Fokus, která se letos zaměřila na Finsko. Jedním z hostů letošní Filmovky byla klíčová postava moderní finské kinematografie, Mika Kaurismäki, který zde v roce 2007 prezentoval svou brazilskou tvorbu. Letos zde uvedl své filmy z 80. let minulého století Vyvrhelové, Rosso a Lhář. V posledně jmenovaném filmu si zahrál jeho mladší bratr Aki, jenž do Uherského Hradiště taktéž v minulosti zavítal. O to, zda Aki před čtyřmi lety příliš nepošramotil rodinnou reputaci, se jeho starší bratr zajímal v rámci diskuze, která se rozvířila po filmu Lhář. Zajímalo jej, zda se Aki v Hradišti choval slušně a tímto dotazem značně pobavil diváky.

Aki Kaurismäki jako zhýralý floutek ve filmu Lhář

Sekce Fokus není jen o jednom režisérovi a finská kinematografie nejsou jen bratři Kaurismäkové. Filmoví diváci měli možnost rozšířit své filmové obzory zhlédnutím průřezu finské kinematografie od jejích němých počátků, jež reprezentoval snímek Ševci z Nummi režiséra Erkkiho Karu z roku 1923, přes období „finského Holywoodu“ (Bílý sob od Erika Blomberga, Čas růží od Rista Jarva nebo třeba Sampo od Alexandra Ptuška). Další samostatnou kapitolou této sekce bylo „Finsko ve válce“ zastoupené filmy Proměněné srdce z dílny režiséra Ilmari Unho, Neznámý voják režírovaný Edvinem Laine. Cti zastoupit současný finský film se dostalo filmům Co děláme pro lásku od Matti Ijäs, Mrzout od Dome Karukosti a dalším.

Diky sekci Inventura se letos oprášily takové poklady, jakými beze sporu jsou filmy Orsona Wellese. Na plátna hradišťských projekčních míst se tak dostali „pánové“ Občan Kane, Pan Arkadin, Cizinec, Macbeth, Othello, Třetí muž. Společnosti jim dělaly Dáma ze Šanghaje, Jana Eyerová, aby všichni společně zakusili Dotek zla, Nutkání a v neposlední řadě se také vydali na Cestu do strachu.

Sto let je úctyhodný věk a zaslouží si náležitou oslavu. A to i v případě, že se jedná o sto let Technicoloru. Oslavy se účastnili Čaroděj ze země Oz (Victor Fleming), Tichý muž (John Ford) a Fantom opery (Arthur Lubin). Kyticí pro oslavence byl Černý narcis (Michael Powell a Emeric Pressburger) a během oslav Zrodila se hvězda (William A. Wellman).

Velkolepá barevná podívaná, toť Čaroděj ze země Oz

Němý film a živá hudba, toť jeden z hlavních taháků Filmovky. Letos na plátně „mlčely“ postavy filmů Alfreda Hitchcocka. Hlasy, tedy spíš tóny místo hlasů propůjčovala postavám filmu Bludiště lásky skupina Carnem. Jeden den večer odehráli koncert a druhý den odpoledne zasedli za nástroje členové Kalle, aby doprovodili film Žena se špatnou pověstí. Příšerný host měl tu čest, že jeho projekci rozezvučel Červen. Na šikmé ploše se kapela Pacov nepohybovala, pouze doprovázela stejnojmenný film.

Půlnoc není během konání Filmovky rozhodně hodinou, kdy se chodí spát. Pokud nemá divák ještě zadek notně otlačený a oči zarudlé a mžourající, tak se může vydat na některý z filmu sekce Půlnoční delikatesy. Letos ho musela dozajista probrat technika devíti sekajících rukou, kterou praktikoval Ninja ve filmu Ninjova nadvláda. Před odchodem do spacáků dále mohli diváci sledovat Splašený vlak Andreje Končalovskiho, kochat se nad hereckými výkony Chucka Norrise ve filmu Delta Force nebo si položit základ na divoké sny či noční můry filmem Texaský masakr motorovou pilou.

Akční scény řízlé inspirací z filmu Flashdance, i tak vládne Ninja

Část sekce Spektrum byla letos vyhrazena Berlínské škole. To, co z ní vzešlo, prezentovaly filmy Les pro stromy Maren Adeové, Hotel Jessicy Hausnerové, Prázdniny Thomase Arslana, Yella Christiana Petzolda a další.

V letošním roce se objevila nová sekce WTH, která si klade za cíl představit divákům specifické téma z filmové teorie. Letošním tématem byla nespolehlivá filmová narace. Tu si mohli diváci vychutnat ve filmech Kabinet doktora Caligariho od Roberta Weine, v japonském snímku Rašómon Akira Kurosawy, v Klubu rváčů od Davida Finchera. Z českých filmů se nespolehlivě vypravuje v Cestě na měsíc Karla Zemana.

Sekce spektrum se zaměřuje i na talentované režiséry. Letos padla volba na Petera Stricklanda, jehož tvorba byla zastoupena snímky Pestrobarvec petrklíčový, Berberian sound studio, Katalin Varga a Bjork: Biophilia live.

Že je zelenina dobrým zdrojem nejen vitaminů, ale i zvuků zjistíte při sledování filmu Berberian sound studio

Filmovka pravidelně loví filmy ve vodách zemí Visegrádu. Z nedalekých luhů a hájů se na plátna hradišťských projekčních míst dostaly snímky Jiřího Weisse Uloupení Československa, Věčná Praha, John Smith se probouzí, Noc a den, Ohnivý rybolov a Stíhač.

Retrospektivní část Visegrádského horizontu zaostřila na snímky Wojciecha Smarzowskiho, konkrétně na Boltec, Svatbu, Dům hrůzy, Růženu a další. Současně byly představeny i novinky z visegrádských luhů a hájů. Českou filmovou tvorbu posledních měsíců zastupovaly snímky Danielův svět Veroniky Liškové, Evangelium podle Brabence Miroslava Janka nebo třeba Kobry a užovky Jana Prušinovského. Ze Slovenska přicestovaly Děti Jaro Vojtka a s nimi snímek Vlna versus břeh Martina Štrby. Z maďarské pusty se do Hradiště dostavila Líza, liščí víla, kterou režíroval Károly Ujj Mészáros. Společnost jí na dlouhé cestě na filmovku dělal Bílý bůh Kornéla Mundrucza. Ten si potykal s „kolegy“ v polském snímku Bohové Lukasze Palkowskiho, aby zjistili, že jejich vztah trefně vystihuje název jiného polského snímku, a to Mezi náma dobrý od Grzegorze Jarzyny. Za zmínku ještě stojí snímek Carte Blanche Jacka Lusinskiho, který byl natočen podle skutečného osudu polského učitele, který jistě dostal a dostane nejednoho diváka.

Film o Líze, liščí víle srší vtipem a hravosti

Prostor na filmovce nedostávají jen ostřílení profíci, své snímky mají možnost divákům představit začínající filmaři. V sekci Studentské filmy byly uvedeny snímky Roberta Hloze, Jakuba Šmída a Víta Zapletala.

Pocty se udílí v sekci Zvláštní uvedení. Během 41. ročníku Filmovky se jich dočkali Mohsen Makhmalbaf (Cyklista, Gabbe, Prezident), Pavel Juráček (Postava k podpírání, Případ pro začínajícího kata), divadlo Na Zábradlí ve snímcích Jan Grossman – žít svůj osud režiséra Aleše Kisila a Zábradlí Olgy Sommerové a dále Palo Bielik (Štyridsaťštyri, Majster kat).

Zpestření filmových lahůdek hudebními a divadelními příchutěmi

Odborníci na stravování doporučují vyvážený a pestrý jídelníček. Organizátoři Filmovky účastníkům taktéž ordinují zpestření víceméně jednotvárné filmové stravy. Rozmanitost se zajišťuje koncerty, divadly, výstavami. A nezapomíná se ani na děti, i pro ně byl zajištěn program, letos poměrně rozsáhlý.

Pro letošní rok zvolili organizátoři Filmovky pro koncerty komornější prostředí nádvoří Jezuitské koleje oproti náměstí, kde se koncerty konaly v minulých letech. V případech, kdy koncertoval Michal Hrůza nebo Zrní, muselo být na nádvoří poněkud těsno. Oproti tomu u děvčat z Tara Fuki nebo dua Kalle komornější prostředí podtrhlo jejich hudbu, kterému velké otevřené prostory nesedí. Obzvlášť intimní atmosféru vykouzlil déšť v případě koncertu Kieslowski. Posluchači „měli štěstí na anděly“ v podobě samotných muzikantů, kteří nabídli suchý azyl na pódiu. Několik nejrychlejších tak mělo možnost užít si koncert v teple reflektorů. Vskutku neopakovatelný zážitek.

Výše zmíněné přesunutí koncertů z náměstí na kolejní nádvoří nebylo jediným ústupkem z hlučnosti. V minulých letech tepala hudba v tanečních stanech ve Smetanových sadech až do kuropění, a to takříkajíc „na plné koule“. V loňském roce byl nastolen nekompromisní konec hudební produkce s úderem druhé hodiny. Tato skutečnost silně ohrožovala DJs, kterým hrozilo, že je roztančený dav ukamenuje. Pro letošní rok bylo zvoleno menší zlo tiché hudební produkce. Snížené decibely však nic neubraly na chuti účastníků Filmovky kompenzovat celodenní sezení v kině tancem. A tak se zase mnozí dočkali svítání nad Uherským Hradištěm a odchodu na ubikaci za denního světla.

Ach, ty akreditace
5 500 akreditovaných návštěvníků, to je slušná návštěvnost. Pro organizátory možná radost, pro některé účastníky možná trošku problém, neboť ne na každý film se bylo možno dostat z důvodu naplnění kapacity projekčního sálu. A tak postávání ve frontách se nevyhnulo snad nikomu. Daleko horší dilema však mnozí řešili z důvodu nabízené délky akreditace. Jeden, čtyři nebo devět dní a nic jiného, to je systém, který je terčem kritiky nejednoho účastníka Filmovky. A pravděpodobně i důvodem, že si potenciální návštěvníci z blízkého okolí rozmyslí návštěvu. Kdyby existovala možnost akreditovat se na libovolný počet dní a navíc ne po sobě následujících, možná by to návštěvnosti prospělo. Zajet si do Hradiště první víkend a potom třeba na závěrečnou sobotu by diváci ze Zlína, Kroměříže a ostatních nepříliš vzdálených měst nejspíš praktikovali. Možná by stálo za to nad tímto systémem akreditací do budoucích ročníků popřemýšlet a případně odstranit největší vadu na kráse Filmovky.

Zdroj foto: https://www.facebook.com/letnifilmovaskola/timeline
www.lfs.cz 

< Předchozí		Další >