V každé správné pohádce vyhraje dobro nad zlem. Dokáže ale křehká láska zvítězit nad tak velkým soupeřem, jakým je potichu se vkrádající strach? To se dozvíte, pokud zavítáte do Státní opery na baletní představení Šípková Růženka. 

 

 

Bylo nebylo v jedné daleké pohádkové zemi se všichni těšili z radostné události. Královskému páru se narodilo líbezné děvčátko, jemuž dali jméno Růženka. Na Růženčinu počest byla uspořádána hostina, na které nemohly chybět ani tři víly kmotřičky Volante, Grazia a Syrene. Ceremoniář ale zapomněl pozvat ještě jednu vílu, které se to velmi dotklo. Když se proto víla strachu Carabosse dozvěděla, že o její přítomnost nikdo na zámku nestojí, vtrhla na oslavu a za trest přivolala na Růženku prokletí v podobě růže, jejíž jediný trn jí má způsobit smrt. Víla lásky Syrene ale změnila prokletí na kouzlo, díky němuž Růženka nezemře, ale pouze usne po dobu sto let, dokud ji polibkem z lásky neprobudí nějaký švarný princ. Od události uplyne šestnáct let a na zámku se opět slaví Růženčiny narozeniny. Mezi gratulanty se objeví i stařena, která přinese Růžence růži, jež se jí stane osudnou. Růženka se píchne o trn a usne. O sto let později se prince Desiré setká s vílou Syrene, která mu ukáže Růženčin obraz a probudí v něm lásku k zakleté princezně. Princ se vydá Růženku zachránit, ale v cestě mu stojí zlá Carabosse, která Růženku hlídá. Nakonec princ zlou vílu přemůže, Růženku políbí a na zámku už mohou chystat svatební hostinu, které se rády zúčastní i další pohádkové bytosti. 

Ač je Čajkovského Spící krasavice, vedle Labutího jezera a Louskáčku, nejfrekventovanější a nejoblíbenější balet, jeho uvedení na scénách Národního divadla v Praze nemělo vždy na růžích ustláno. Proto na choreografa mexického původu Javiera Torrese čekal v Praze nelehký úkol, s kterým se nakonec vypořádal velmi dobře. S Šípkovou Růženkou už měl totiž zkušenosti z předchozího působení ve Finském národním baletu, pro který vytvořil původní verzi, z které čerpal mnoho prvků pro pražskou inscenaci.

Z těchto důvodů došlo v inscenaci k mnohým velkým změnám. Postavy například ztratily svá původní květinová jména, aby mohla dostat jména korespondující s novým pojetím. V Torresově verzi totiž nejde o typicky zaběhnutý pohádkový motiv boje mezi morálními hodnotami dobrem a zlem, ale o boj mezi základními lidskými emocemi strachem a láskou. Nové zpracování se také odráží v postavě Carabosse, která zastupuje ženskou i mužskou stránku, a proto ji také tančí dva lidé – muž a žena.

Šípková Růženka ale není jen psychologickým rozborem, primárně si stále ponechává pohádkový ráz, který je podporován kostýmy ve stylu Ludvíka XIV. za kterými stojí Erika Turunen či snovou scénou Minny Wallenius. Nechybí samozřejmě ani vtipné momenty (za všechny si nemohou odpustit zmínit kočičí part na svatbě). Došlo také ke zkrácení svatební části a vynechání defilé několika pohádkových postav, aby si inscenace ponechala svižnost.Javier Torres nevytvořil inscenaci pouze z novodobých prvků, ale rozhodl se zkombinovat nové možnosti s původní podobou Petipovy koncepce, kterou velmi ctí. 

Nové zpracování Šípkové Růženky plné vtipu, kouzel a precizního tanečního provedení mohu vřele doporučit malým i velkým divákům. 

 

Název: Šípková Růženka

Uvádí: Národní divadlo
Scénografie: Javier Torres, Marius Petipa
Nastudování: Javier Torres, Ingrid Němečková, Silvie Daverat
Autor hudby: Petr Iljič Čajkovskij
Tančí: Rebecca King / Andrea Kramešová / Nikola Márová / Magdaléna Matějková, Michal Štípa / Giovanni Rotolo / Gabriel Barrenengoa, Michaela Wenzelová / Tereza Podařilová / Alina Nanu / Monika Hejduková, Guido Sarno / Mathias Deneux / Alexej Afanassiev / Alexander Katsapov, Ivanna Illyenko / Miho Ogimito / Sofie Benoit / Aya Watanabe, Kristýna Němečková / Irina Burduja, Ivana Mikešová / Sophie Fletcher a další
Premiéra: 29. a 30. března 2012

Hodnocení: 85 % 

Foto: www.narodni-divadlo.cz

< Předchozí		Další >