V poslední době mívám někdy dojem, že snad každý chce hrát Havla. Možná je to jen taková móda, možná se pletu a vidím přízraky. Snad proto se mne, když jsem dostala pozvánku na premiéru Havlovy Audience, zmocnily nemalé pochyby. Pražský soubor vinohradského Divadla D 21 je totiž složený výhradně z mladé polistopadové generace, která na vlastní kůži nezažila a nepamatuje si každodenní reálněsocialistickou schizofrenii paralelního myšlení a dělení lidí na my a oni. Po shlédnutí tohoto představení mě ovšem můj pocit, že Havlova jednoaktovka je zobrazením absurdní reality minulého režimu, kterou další generace jen stěží může pochopit, naprosto přešel.
Postava Sládka je v podání Lukáše Šolce citlivě a přesvědčivě vybalancovaná na pomezí mezi sebelitujícím se, ruminujícím alkoholikem a mazaným prospěchářem, hrdým na svou schopnost orientace a přežití v džungli degradovaných vztahů. Méně okázalá, ale o to přesvědčivější osoba Ferdinanda Vaňka, ztvárněná hostujícím Jiřím Panznerem, je jen zdánlivě v pozadí. I Vaněk chce své místo na slunci, i on si připadá výjimečný a lepší než ostatní a nežli oni; a ani on neváhá dát to najevo. Střet dvou naprosto jiných lidí z různého životního milieu, kteří se liší snad úplně ve všem a jen shodou podivných okolností jsou nuceni se setkat a nějaký čas vzájemně koexistovat, je zaručeným exsudátem humoru. Ten podtrhuje i jakýsi až přízračný pivní hyperrrealismus, zvýrazněný monotematickou scénou (všude, na všem a ve všech je pivo). Zásluhu na věrohodnosti obou postav i dialogů má v neposlední řadě režie Jiřího Ondry, který dokázal vyvážit obě role tak, aby působily pravdivě a nesklouzly k opileckému či mravoučnému klišé.
Lze říci, že se tomuto představení povedlo prolomit nimbus výjimečnosti, který kolem Havlových děl často panuje. Z častého postu nekritického odsuzování a despektu či naopak absolutního zbožňování a nedotknutelnosti posunuli jeho dílo tam, kam patří – mezi klasiky dramatické tvorby. A naložili s ním, jak je třeba s klasiky nakládat – zas a znovu si je každá generace vyloží po svém, vybere si z nich to, co je pro ni významné a důležité a pokusí se jejich díla ztvárnit tak, jak je pro ni aktuální, zajímavé a podnětné. A to je dobře. Sami se můžete přesvědčit, že to svědčí nejenom Divadlu D 21, ale i Havlovi – českému dramatikovi.
Jiří Panzner (vlevo) jako Ferdinad Vaněk a Lukáš Šolc v roli Sládka
Na závěr nesmím opomenout vyřídit vzkaz divákům: Každý, kdo dokáže, že se jmenuje Vaněk, Sládek nebo Szerkessy (či Šerkézy), má ve vinohradské Záhřebské ulici na představení Audience vstup zdarma!
Text a foto: Štěpánka Nohýnková
Divadlo D 21, Záhřebská 21, Praha 2 – Vinohrady
Václav Havel: Audience
Režie: Jiří Ondra
Hrají: Lukáš Šolc, Jiří Panzner j. h.
Žánr: tragikomedie
Výtvarná spolupráce: Pavla Hovorková
Hodnocení: 90%
Premiéra: 2. října 2013
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jeden z nejpopulárnějších zpěváků Slovenska, Peter Nagy, si s námi popovídal o škole, fotografování i písničkách.
Jeden barvitý život přinesla v živých barvách premiéra nové hry Daniely Sodomové. Inscenace, jejíž režisérkou a choreografkou je Adéla Stodolová, nese název 1000 tváří Adiny, což mnohé napovídá. Samozřejmě že jde o filmovou hvězdu Adinu Mandlovou. A není ...
Pokud znáte knihy Jefferyho Deavera, ve kterých vystupuje Lincoln Rhyme, geniální kriminalista, víte, že si autor se čtenáři pohrává jako kočka s myší. Tentokrát si vzal na mušku neviditelného protivníka – elektřinu – nebezpečí, které je...
Mladá Kateřina vede na první pohled záviděníhodný život. Výhodný sňatek jí zabezpečil dobré společenské postavení, bohatství a pohodlí. Okradl ji však o její svobodu a vášnivou touhu žít naplno. Manžela víc ...
Když si v roce 2011 přiletěla význačná ukrajinská autorka Anna Jablonská převzít hlavní cenu za divadelní inscenaci Pohani, v Moskvě na letišti Domodědovo tragicky zahynula při teroristickém útoku. Vrcholem její kariéry je označována právě divadelní hra...