V poslední době mívám někdy dojem, že snad každý chce hrát Havla. Možná je to jen taková móda, možná se pletu a vidím přízraky. Snad proto se mne, když jsem dostala pozvánku na premiéru Havlovy Audience, zmocnily nemalé pochyby. Pražský soubor vinohradského Divadla D 21 je totiž složený výhradně z mladé polistopadové generace, která na vlastní kůži nezažila a nepamatuje si každodenní reálněsocialistickou schizofrenii paralelního myšlení a dělení lidí na my a oni. Po shlédnutí tohoto představení mě ovšem můj pocit, že Havlova jednoaktovka je zobrazením absurdní reality minulého režimu, kterou další generace jen stěží může pochopit, naprosto přešel.
Postava Sládka je v podání Lukáše Šolce citlivě a přesvědčivě vybalancovaná na pomezí mezi sebelitujícím se, ruminujícím alkoholikem a mazaným prospěchářem, hrdým na svou schopnost orientace a přežití v džungli degradovaných vztahů. Méně okázalá, ale o to přesvědčivější osoba Ferdinanda Vaňka, ztvárněná hostujícím Jiřím Panznerem, je jen zdánlivě v pozadí. I Vaněk chce své místo na slunci, i on si připadá výjimečný a lepší než ostatní a nežli oni; a ani on neváhá dát to najevo. Střet dvou naprosto jiných lidí z různého životního milieu, kteří se liší snad úplně ve všem a jen shodou podivných okolností jsou nuceni se setkat a nějaký čas vzájemně koexistovat, je zaručeným exsudátem humoru. Ten podtrhuje i jakýsi až přízračný pivní hyperrrealismus, zvýrazněný monotematickou scénou (všude, na všem a ve všech je pivo). Zásluhu na věrohodnosti obou postav i dialogů má v neposlední řadě režie Jiřího Ondry, který dokázal vyvážit obě role tak, aby působily pravdivě a nesklouzly k opileckému či mravoučnému klišé.
Lze říci, že se tomuto představení povedlo prolomit nimbus výjimečnosti, který kolem Havlových děl často panuje. Z častého postu nekritického odsuzování a despektu či naopak absolutního zbožňování a nedotknutelnosti posunuli jeho dílo tam, kam patří – mezi klasiky dramatické tvorby. A naložili s ním, jak je třeba s klasiky nakládat – zas a znovu si je každá generace vyloží po svém, vybere si z nich to, co je pro ni významné a důležité a pokusí se jejich díla ztvárnit tak, jak je pro ni aktuální, zajímavé a podnětné. A to je dobře. Sami se můžete přesvědčit, že to svědčí nejenom Divadlu D 21, ale i Havlovi – českému dramatikovi.
Jiří Panzner (vlevo) jako Ferdinad Vaněk a Lukáš Šolc v roli Sládka
Na závěr nesmím opomenout vyřídit vzkaz divákům: Každý, kdo dokáže, že se jmenuje Vaněk, Sládek nebo Szerkessy (či Šerkézy), má ve vinohradské Záhřebské ulici na představení Audience vstup zdarma!
Text a foto: Štěpánka Nohýnková
Divadlo D 21, Záhřebská 21, Praha 2 – Vinohrady
Václav Havel: Audience
Režie: Jiří Ondra
Hrají: Lukáš Šolc, Jiří Panzner j. h.
Žánr: tragikomedie
Výtvarná spolupráce: Pavla Hovorková
Hodnocení: 90%
Premiéra: 2. října 2013
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jak se u nás v dnešní době hraje reagge? Jak Češi reagují na Jamajčany? Kam spěje česká hudba? Nejen o tomhle jsme si povídali se zpěvákem a kytaristou skupiny Švihadlo, Petrem Šturmou.
„Můj otec mluvil po celý život o tom, že opustí své rodné městečko a vydá se do velkého města, protože nechce být velkou rybou v malém rybníku.“ Takto mluvil americký jižanský spisovatel Daniel Wallace o svém vlastním otci, který se stal tak...
Divadlo pod Palmovkou opět hraje po rekonstrukci ve svých prostorech. Jednou z premiér aktuální sezóny je i hra nizozemské autorky Marie Goos, která poukazuje na to, že časy a lidi se mění, i když byli skálopevně přesvěd...
Konečně se mi podařilo zhlédnout Hastrmana Ondřeje Havelky, který byl natočen podle předlohy knihy Miloše Urbana. Snímek je to vskutku povedený. I když často naráží na nepochopení a těší se ob...