Jeden barvitý život přinesla v živých barvách premiéra nové hry Daniely Sodomové. Inscenace, jejíž režisérkou a choreografkou je Adéla Stodolová, nese název 1000 tváří Adiny, což mnohé napovídá. Samozřejmě že jde o filmovou hvězdu Adinu Mandlovou. A není ani náhodou, že světová premiéra se uskutečnila v Městském divadle v Mladé Boleslavi - vždyť slavná herečka se narodila v roce 1910 právě v tomto městě.

Slavnostní premiéra proběhla v pátek 30. září a měla – vedle toho, že šlo o inscenaci povedenou a úspěšnou – i několik sympatických momentů. Třeba to byla řeč divadelní ředitelky Janety Benešové, malá výstavka přibližující osobnost Adinu Mandové a vznik inscenace 1000 tváří Adiny. Součástí premiéry bylo i malé představení zapůjčeného obrazu s ženským aktem s kyticí, kde jeho autor Zdeněk Tůma (1907 – 1943), jeden z hereččiných manželů, ztvárnil právě Adinu. Ostatně velkým překvapením bylo i uvítání Martiny Žižkové, dámy, která strávila s herečkou v roce 1991 její poslední dny v Dobříši.

Přiznám se, že mě představení uchvátilo už v prvních minutách, tedy od začátku do konce, a i když jsem věděl, co všechno mají autorka i režisérka za sebou, kolik krásné umělecké práce, nečekal jsem, kolik jímavé krásy mě čeká. Ocenil jsem nejen erudovanost obou tvůrkyň, ale i způsob, jakým Adinu Mandlovou a její život v trysku minulého století na jevišti představují. Nevyhýbají se jejím průšvihům stejně jako silným a krásným chvílím jejího charakteru.

Obraz za obrazem sledujeme hereččinu neúnavnou cestu ke slávě, a přitom stále toneme v napětí, co nás ještě na jevišti čeká a nemine, přičemž si uvědomujeme choreografii (Adéla Stodolová a Linda Rančáková) i proměnlivou scénu (Marek Cpin). Právě pohyb, tanec a hudba (nejen ta dobová), ale i dobře zvolené filmové projekce a jiné efekty jitří děj a hbitě mění kulisy času.

Vynikající byl nápad, kdy Adinu Mandlovou ztvárňují čtyři herečky – Malvína Pachlová, Svatava Hanzl Milková, Ivana Nováčková a Tereza Blažková j. h. – Každá je z jiné doby a každá z nich je na jevišti a vzájemně řeší svůj život. Zatímco Malvína Pachlová je tou noblesní hvězdou z filmového plátna, Svatava Hanzl Milková je tou pravou Adinou, která si „vyžere“ všechno, a přitom ve svých vzpomínkách vzpomíná často na své holčičí léta, která představuje Tereza Blažková. Čtvrtou Adinu představuje Ivana Nováčková, která už má coby dáma v letech téměř všechno za sebou, ale i tak je cítit její nadhled. To jsou také poslední momenty inscenace, které ztrácí kontury, ale o to víc nutí přemýšlet.

A další herecké obsazení? Výborní jsou herci Petr Mikeska, Martin Hrubý, Petr Prokeš, Milan Ligač a Ivo Theimer, kteří představují (jak jinak než) autentické postavy (Oldřich Nový, Hugo Haas, Vladimír Šmeral, Ben Pearson a mnozí další). Je to pestrá plejáda různorodých typů i Adininých mužů, ale jejich představitelé navíc umějí zpívat a tančit, což je další silná stránka představení. Totéž platí i o dalších herečkách, které hrají konkrétní ženy i svižný dav - jsou to Lucie Matoušková, Hana Marie Matoušková, Veronika Bajerová a Karolina Frydecká, která se promění v Ljubu Hermanovou.

Díky silnému scénáři a dobrým herecko-pěveckým výkonům se tak Adinin příběh zařadil podle mého mezi nejlepší divadelní životopisné inscenace. Talentovaná režisérka a choreografka vytvořila plastické dílo, kterému vtiskla jak příznačnou a přízračnou atmosféru různých období hereččina života, ať už byla nahoře nebo dole, tak přitažlivý pohled do zákulisí jedné z nejkrásnějších českých filmových hvězd. A že měla těch tváří 1000? Možná i víc.

Zdroj foto: Anna Hladká-Vašicová a Janeta Benešová

< Předchozí		Další >