Na činoherní scéně Městského divadla v Brně bylo ve středu 22. ledna zase plno. Jak jsem se rozhlížel po hledišti, nenašel jsem jediné sedadlo prázdné. Když jsem se o přestávce zase rozhlédl, tak jsem konstatoval, že naprostá většina diváků byla ve věku čtyřicet až šedesát let. A mírně převažovaly ženy. Čím to je, tak tomu nerozumím.
Zdenek Merta je úspěšný skladatel, který spolupracoval s Petrou Černockou, Petrou Janů, Hanou Hegerovou, Zorou Jandovou. Má na svém kontě filmovou hudbu, hudbu k několika kvalitním muzikálům s libretistou Mošou, které plní Městské divadlo v Brně také mladým i diváky. Nic naplat, dnešní mládež zajímají hudební blogeři, kteří propagují hvězdy typu Kinga Krula, Billie Eilish, post-punkové legendy The Cure a stovky dalších, našich i světových komet. (Kometa zazáří a pak shoří v atmosféře…) Takže to je jenom malý povzdech.
Zdenek Merta pravidelně představuje na scéně různé hudební žánry, vtipně seznamuje diváky s často skrytými a překvapivými vlastnostmi hudebních motivů, s takzvanými putujícími syžety, baví diváky svou klavírní virtuositou a zpěvem. Je to prostě multižánrový šoumen, který se umí s obecenstvem domluvit, svým civilním vystupováním diváky poučit a hlavně bavit.
Poslední program Zdenek Merta u klavíru, byl přece jenom trochu jiný, než představení, na která je divák zvyklý. Celý večer bylo totiž na scéně také uskupení hudebníků, kteří si říkají BARDOLINO: Margita Koláčková – violoncello, Jana Procházková – zpěv a percussiony, Jakub Jedlinský – akordeon a Pavel Fischer – housle. Čtyři neuvěřitelně kvalitní muzikanti, kteří, jak se sami na scéně vyjádřli, opustili „teplá místečka“ významných orchestrů, v nichž předtím účinkovali, aby se začali věnovat hudbě různých ras a národů,. Ta je baví a přitahuje. Na scéně předvedli neuvěřitelné hudební kousky. Třeba americkou bluegrassovou muziku, která se obvykle hraje s kytarami, mandolínou, banjem, kontrabasem a houslemi. V kvartetu Bardolino zbyly jenom ty housle, ale souzvuk s violoncellem a akordeonem byl překvapivým bluegrassovým zázrakem. Muzikanti si pohráli s hudbou nejrůznějších žánrů ze všech světových stran. Samozřejmě Zdenek Merta byl jejich moderátorem a často u klavíru také spoluhráčem. Večer hudebních lahůdek uběhl do přestávky neuvěřitelně rychle a po přestávce ještě rychleji.
Původně Merta uvedl muzikanty Bardolino jako multižánrové seskupení, které nás bude provázet na cestě kolem světa, inspirované románem Julesa Vernea. Ale tak, jako Verne ve svém fantaskním románu vynechal některé důležité země, tak Merta jako průvodce klidně skákal z teritoria do teritoria a vůbec nepřekáželo, že někdy změnil i směr cestování. Vždyť šlo jenom o ten verneovský, motiv, a o všem důležitém promlouvala hudba.
Nádherný večer ukončila muzika, která nemá domicil. Cikáni se totiž se svou hudbou pohybovali po světě a byli doma kdekoliv, přičemž oni svou muzikou často ovlivnili místní kulturu, ale sami žádnou s těch kultur nepřevzali do své muziky. Zvláštní postřeh. A pak zněly ty ohnivé melodie, hrané zpívané… opět v neuvěřitelném souzvuku klavíru, harmoniky, violoncella a houslí, navíc lehce, přirozeně, virtuosně. Snad jenom hudebník dokáže posoudit, kolik to vyžaduje hodin práce, kolik zkoušek, hledání přesného souzvuku a temporytmu, aby byl dosažen profesionální výsledek, jehož byli diváci svědky.
Na závěr ještě poznámka: BARDOLINO je podle wikipedie: „italské červené víno, původem z oblasti podél morénových kopců v provincii Verona, východně od Gardského jezera. Své jméno dostalo podle města Bardolino na břehu jezera“. Proč si to kvarteto dalo takový název jsem nějak nepostřehl.
Důležité je, zapamatovat si základní údaje, které se dají „vygooglit“. Stojí za to vyhledat a setkat se s těmi muzikanty při nějakém dalším jejich vstoupení. A Zdeňkovi Mertovi dík, že tu hudbu pro nás objevil.
Námět: Zdeněk Merta
Scénář: Zdeněk Merta, Stanislav Slovák
Scéna: Jaroslav Milfajt
Dramaturgie: Miroslav Ondra
Projekce: Petr Hloušek
Režie: Stanislav Slovák
Premiéra: 22.01.2020
Hodnocení: 100 %
| < Předchozí | Další > |
|---|