Když se podíváte do slovníku na význam slova pravda, najdete definici, která říká, že pravda je tvrzení považované za skutečnost. To nám v podstatě dává velký prostor k tomu, co přijímat jako pravdu a dva manželské páry ve francouzské inscenaci toho jsou důkazem.

 

 

„Kdyby si lidi ze dne na den přestali lhát, nezbyl by na Zemi jedinej pár. Vlastně by to byl konec civilizace.”

Michel (Marek Taclík) a Alice (Iva Pazderková) spolu mají šest měsíců poměr. To by snad ani nebyl problém, kdyby oba nebyli zadaní. A kdyby navzájem neznali partnery toho druhého. Jak se v tak malém kruhu dá utajit hrozné tajemství?

Oba milenci  mají rozpor v tom, zda se svým oficiálním partnerům přiznat nebo ne a každý k případu přistupuje po svém. Léčky jsou nakladeny, pasti postupně zaklapnou.

Scéna se během hry mnoho nemění. Její variabilita spočívá především ve změnách malých rekvizit, na stálost uspořádání je během hry dokonce upozorněno samotnými herci. Nejdůležitější součástí hry je nekončící dialog na jevišti, který v divácích vyvolává téměř nekončící smích.

I když se jedná v podstatě o velmi dramatickou životní situaci, která se nemusí vyhnout nikomu z nás, autor hry si hraje s dialogy takovým způsobem, že pavučina lží nabývá opravdu komediálního ducha. V Česku jsme vychovávání pravidlem „zatloukat, zatloukat, zatloukat“, ale do francouzského prostředí tato zásadní poučka zřejmě nedošla.

Když máte pocit, že se kruh pravdy uzavřel, ukáže se, že je přece jenom ještě něco dalšího, co je třeba odhalit. Vztahy, zvlášť ty dlouhodobé, jsou opravdovým labyrintem a výzvou. Až vás napadne – není lepší být singl?

 

Pravda – Florian Zeller
Režie: Mikoláš Tyc
Překlad: Michal Zahálka
Scéna: Michal Syrový
Kostýmy: Paulina Bočková
Hudba: Mario Buzzi

Osoby a obsazení
Michel: Marek Taclík
Alice: Iva Pazderková
Laurence: Martina Šťastná
Paul: David Hák
Premiéra: 18. dubna 2018
Hodnocení: 90 %
Foto: www.fidlovacka.cz

< Předchozí		Další >