Kultura21.cz

Literární soutěž „Erotické povídky aneb nahota s úsměvem“ pomalu vrcholí! Nyní je na řadě Cena čtenářů, kterou ovlivníte svým hlasováním právě Vy. Po dobu deseti dnů budeme publikovat povídky, které se dostaly do TOP 10 a jakmile budou všechny zveřejněny, započne hlasování. Pátá ...

Lubomír Müller: Malování

    Probudila ho ranní erekce.
    Zajel pravou rukou pod peřinu a položil dlaň na vyvýšeninu. Chvíli s rozkoší vnímal energii napnutí. Otočil hlavu a podíval se na budík. Sedm minut po šesté. Jako obvykle. Kamaráde, jsi přesný, vyslal v duchu lichotivý vzkaz pod trenýrky. Sklouzl dlaní k okrajům trenýrek zařezávajících se do třísel a popotažením je uvolnil. Pak levou rukou nadzdvihl peřinu a podíval se. I v šeru pod přikrývkou rozeznal, jak se trenýrky hrdě nadýmají a jejich kanárkově svítivá žluť ostře kontrastuje s modrou barvou prostěradla.
    Trenýrky dostal od manželky. Jestli k narozeninám, nebo pod stromeček, to už si nepamatoval. Žlutá látka byla ozdobena obrázky pruhovaného čmeláka. Nemohl si vzpomenout na jeho jméno, i když věděl, že je z pohádky o Včelce Máje. Milík nebo Vilík? chvilku dumal, a pak to pustil z hlavy. Usmál se. To záměrné podobenství čmeláka a žihadla pod trenýrkami jej v duchu pobavilo. Mají ale vůbec čmeláci žihadlo? zapochyboval. Ještě jsem neslyšel, že by někoho bodnul čmelák. Včela nebo vosa, to jo... Měli tam natisknout obrázek včely. Ta žihadlo má, je pilná, pracovitá, věrná královně.... Nebo tam měli dát sršně,
drzého a útočného dravce... Jo, to by se ke mně hodilo víc...
    Pustil přikrývku a pomalu se otočil na pravý bok. Podíval se na ženu. Přerývaně oddychovala. V nose jí lehounce chrčelo. Mám ji vzbudit? zamyslel se. Třeba by to dneska šlo. Ale včera ji bolela hlava a jestli se z toho nevyspala, bude zase nevrlá. Před týdnem to bylo némlich stejný...Tak asi zase prd...
    Povzdechl si a líně se vrátil do polohy na zádech.
    Zkřížil ruce za hlavu a pohlédl na strop. Fialově černé ďobky od komárů rozplesknutých plácačkou dodávaly omítce vzhled pubertální pokožky. Měl bych to zatřít, pomyslel si, ale pak si uvědomil, že tohle se dělá každý rok až před Vánocemi, takže poďobaný strop pustil z hlavy. Obrátil hlavu k budíku, protože pod přikrývkou ucítil odliv. Šest deset, takže tři minuty. O minutu míň jak včera...
    Než znovu usnul, posteskl si: To není dobrý, Petře, stárneš....

    Silné chrápání, které Petr vyluzoval, Danu probudilo. Podívala se na budík. Půl sedmý! Panebože! Sobota, a jsem vzhůru už v půl sedmý! zanadávala v duchu. Pomalu se otočila na levý bok a podívala se na manžela. Dýchal s řezavým hrčením v nose. Aspoň dneska neotravuje, pomyslela si a převrátila se zpátky. Zvedla oči vzhůru. Ten strop je fakt děsnej. To rozhodně do Vánoc nepočká.
    Chrápání vedle ní se najednou přerušilo krátkým hvízdnutím, zachrchláním a zakašláním. Petr se protáhl, až mu zalupalo v kloubech, dlouze zívnul a otevřel oči. Podíval se na Danu. „Už jsi vzhůru?“ zeptal se ospale.
    „Probudil jsi mě. Zase jsi chrápal,“ obrátila se k němu s káravou výčitkou místo odpovědi. „Měl bys spát na boku nebo jít k doktorovi, aby ti na to něco dal.“
    „Na to nic není. A ostatně, ty taky chrápeš,“ odsekl nevrle.
    „Ale ty chrápeš tak, že mě budíš. A já se chci v sobotu aspoň jednou za týden pořádně vyspat, když to přes týden nemám....“
    „No to já chci taky. A taky to nemám.“
    „Co nemáš?“
    „Ále nic,“ zabručel a teatrálním gestem nadzdvihl peřinu. „Už to nemám, ale před půl hodinou jsem to měl a nechtěl jsem tě budit, abys zase nevrčela jako minule.“
    „Kdy minule?“
    „No minulou sobotu, když to mohlo jít, ale nešlo to, protože jsi nechtěla.“
    „Ale Peťko, to mě fakt nebylo dobře a bolela mě hlava.“
    Nesnášel, když mu říkala Peťko. Odpověděl s ironií v hlase: „A dneska tě už nebolí, Dančo?“
    „Bolí. Mám to určitě od páteře. A tu uštěpačnost si můžeš odpustit...“
    „No jo... Znáš ten fór o manželích, co se vypravili do zoo a žena omylem vešla do klece
k orangutanovi?“
    „Prosím tě, ty tvý fóry!“
    „No jen si to poslechni. Tak jak tam vešla, přibouchly se za ní dveře a ona nemohla ven.   Orangutanovi se hned postavil a sápe se na ní. Žena křičí na manžela: Prosím tě, zachraň mě! Já nevím, co mám dělat! A muž na to: Tak mu řekni, že tě bolí hlava...“
    Jen se ušklíbla. Vstala z postele, oblékla si župan a zamířila do kuchyně. Než vyšla z ložnice, podotkla: „Miláčku, viděl jsi ty fleky na stropě? Mělo by se to vymalovat už teď. Dojdu ti pro kbelík...“
    Znechuceně zabrblal a přetáhl si přikrývku přes hlavu. Znovu usnul.
    Probudil se s ranní erekcí a s pachutí divné nálady.
Pomalu se otočil na pravý bok a podíval se na ženu. Přerývaně oddychovala. V nose jí lehounce chrčelo. Mám ji vzbudit? zamyslel se. Minulou sobotu to bylo tak pěkný... Možná by si to chtěla zopáknout...
    Otočil se zpět na záda a pohlédl na strop. Černé ďobky od rozplesknutých komárů dodávaly omítce vzhled pubertální pokožky.
Ježišmarija, mně se zdálo, že to dnes musím malovat! Fuj, proto mám tak blbej pocit. No, slíbil jsem jí před týdnem, že to co nejdřív vymaluju, ale že by se mi chtělo dnes? To ani náhodou... Krátce vzdychl.Třeba na to zapomněla...
    Nadzdvihl přikrývku a narovnal si pokrabacené trenýrky. Dostal je od manželky, ale už si nepamatoval jestli k narozeninám, nebo pod stromeček. Byly křiklavě žluté s drobným vzorem pruhovaného čmeláka ze známé pohádky o Včelce Máje. Záměrné podobenství čmeláka a toho, co trenýrky skrývaly, jej v duchu pobavilo.

    Potichu sklouzl z postele a odešel do koupelny. Po toaletě se osprchoval a lehce navoněl. Než opět vklouzl v ložnici pod přikrývku, žluté trenýrky s pruhovanými čmeláčky si znovu natáhl. Přitiskl se zezadu k Daně a tiše jí zabzučel do ucha: „Bzzzzz, čmeláček letí na květinku...“
    Daně se zrovna zdálo, že si chtěla v obchodě s oděvy zkusit nové šaty. Stála však bezradně před převlékací kabinkou. Byla tak tlustá, že se tam nevešla. Najednou se z hradby šatů visících na ramínkách za jejími zády vynořily čísi ruce, popadly ji za ramena a vtáhly mezi oděvy. Krásný mladík jí pomohl svléknout a zašeptal do ucha: „Bzzzzz, čmeláček letí na květinku...“
    Otevřela oči. Na svých zádech cítila Petrovo vzrušení a v nose jemně kořeněnou vůni jeho parfému. Podívala se rychle na budík. Půl sedmý! Panebože! Sobota, a jsem vzhůru už v půl sedmý! blesklo jí hlavou. No co, hlavně že nejsem tlustá jako v tom snu... Otočila se k Petrovi, objala ho jednou rukou kolem pasu a druhou mu jemně vsunula do trenýrek. „Ty Vilíku neposedný,“ zašeptala, „ale pak ještě necháš květinku spát, jo? A nezapomeň, co jsi mi před týdnem slíbil. Že dnes vymaluješ...“

Zdroj foto: goodwp.com