V nakladatelství Jota vyšla první kniha Marka Audyho o ráji svobodného cestování – Balkánu. Zaměřuje se na Bulharsko, Srbsko, Bosnu a Hercegovinu a Černou Horu a v plánu pak je Makedonie, Albánie, Kosovo a kdo ví, co ještě.
Autor stál u několika významných speleologických objevů, a proto není překvapením, že je kniha hodně zaměřená na jeskyně. Ti, kteří na ně také nedají dopustit určitě ocení jak mnoho praktických informací, tak několik orientačních map a QR kódy s GPS souřadnicemi zajímavých míst. Já si zpočátku říkala, že mi kniha příliš nedá, že jdou jeskyně mimo mě, ale brzy jsem se naladila na autorovu vlnu. Fascinovaly mě fotografie a cítila jsem vzrušení, když jsem četla o objevování jeskyní a dobrodružstvích, která je tam mnohdy čekala. Nadchla mě bulharská Čavdarská jeskyně, kde autorova výprava mohla vjet jejich „véčkem“ a zažít tak autocaving.
Kniha tedy rozhodně není jen o jeskyní a je plná příběhů i zajímavých informací. Ty se většinou nachází ve zvýrazněných boxech. Namátkou mě zaujala například vlasská velikonoční tradice, kde děvčata – rusalky – v době jarních svátků tančí na melodie houslí a dud a se srdceryvným sténáním pak upadají na zem. Při pádu je drží členové rodiny za ruce, aby se nezranily. Kolem padlé rusalky se vytvoří kolo a poté tři králové a tři královny přistupují k oživovacímu rituálu. „První král má nůž jatagan a také česnek a pelyněk, kterým potře rty, oči a nos rusalky, aby se díky silnému zápachu dříve probudila. Pak prořízne čepelí nože hladinu řeky Dubočky. Ostatní králové třikrát naberou do dlaní vodu, kterou vylijí na obličej rusalky. Ta pomalu otevře oči a probudí se z tříhodinového transu, z něhož si však nic nepamatuje,“ píše se na straně 22. Také zde najdete i recepty, třeba na pokrm s názvem ispod saca (z pod pokličky), kde je základem jehněčí maso.
„Na krátké cestě k autu se k nám narychlo připojil jiný, dost podivně vyhlížející chlap. Všiml jsem si ho, jak očumuje, už když jsme se dobývali na Dominovu půdičku.
„Nepotřebuješ se někoho zbavit?“
„Jak zbavit? Nerozumím,“ moje jazykové schopnosti nejsou zas tak krystalické a skutečně se domnívám, že mu vůbec nerozumím.
„No prostě zbavit… odstranit.“ Muž s vážnou tváří napíná zápěstí a hřbetem ruky si rychle přejíždí po krku. Jen pomalu a neochotně můj mozek vyhodnocuje, že to snad opravdu myslí vážně!
„Ne. Nic takového nepotřebuji,“ odmítám.
„Dva tisíce euro… Je jedno, kde to bude, tady, v Česku, v Německu. Máme lidi všude…“
Už na nic nečekáme a rychle mizíme. (str. 140)
Úplně mě učarovaly fotografie z Černé Hory, a to především kaňonu Pivy s tyrkysovou vodou a dalších kaňonů. Na splouvání jako Marek Audy bych si zřejmě netroufla, ale do takhle krásné přírody se jednoho dne rozhodně chci podívat! Navíc je zde vesnička salaší s názvem Brnec. :-)
Právě díky Černé Hoře mi kniha poslouží přesně tak, jak jsem zamýšlela. Jako inspirace k výletům a pomůcka při plánování. Je plná praktického infa a také nádherných fotografií a už budu jen čekat na správnou příležitost a taky na druhý díl.
Marek Audy (*1969) je dobrodruh a romantik. Těžko ho potkáte na turistickém chodníku. Pokud ale zabloudíte z cesty do neschůdných zarostlých strání nebo vás rozvodněná řeka spláchne do divoké soutěsky, můžete jej zahlédnout, jak šťárá pod skalním převisem a hledá nějakou díru. Marek si příběhy nevymýšlí. Prožil je se svými blízkými, a proto o nich píše s lehkostí a nadhledem. Není náhodou, že stál u několika významných speleologických objevů. K těm nejvýznamnějším patří největší pískovcové jeskyně světa na venezuelských stolových horách, o kterých napsal několik knih. Cenou Egona Ervína Kische byla oceněna kniha Brány do Ztraceného světa (Jota, 2008).
Balkán
Ráj svobodného cestování
Autor: Marek Audy
Žánr: cestování
Nakladatelství: JOTA
Rok vydání: 2022
Počet stran: 178
Hodnocení: 84 %
https://www.jota.cz/balkan-raj-svobodneho-cestovani
| < Předchozí | Další > |
|---|