Kultura21.cz

Od 12. srpna je možné si znovu zakoupit titul Pohádkový zvoneček. Jeho druhé vydání totiž míří k distribucím (společnosti Euromedi, Pemic a Kosmas).

Sourozenci Viktorka a Viktor Hrdličkovi se mají. Odpoledne, jakmile dorazí domů z družiny a mateřské školy, pomáhají babičce a dědovi na zahrádce, chodí s nimi na výstavy, ale především si všichni společně vyprávějí – pohádky, básničky, říkanky, rozpočitadla. A že jich děda Karel s babičkou Karlou znají nesčetně! Jakmile se babi usadí do štrikovacího křesla, vezme do ruky jehlice a vlnu, děda odloží ve vyprávěcím křesle noviny, podvečerní pohoda začíná.

V příběhu o rodině Hrdličkových jsou zakomponovány pohádky Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové (například: Zlaté hvězdičky, Jak zvířátka přezimovala, O dvanácti měsíčkách, Dva mrazíci, Jak staříček měnil, až vyměnil…), verše Josefa Václava Sládka, Josefa Kožíška a řada říkanek a rozpočitadel z pokladů lidové slovesnosti.

UKÁZKA

„A je tady prosinec,“ vzdychla v předvečer prvního dne posledního měsíce roku babička Karla, když otáčela list kalendáře visícího na stěně. Pohlédla oknem do zahrady, venku byla černočerná tma. Děda Karel si četl noviny a svou ženu nevnímal. Seděl v žlutomodře kostkovaném křesle, které stálo v rohu obývací jídelny pod stojací lampou. To velké křeslo byl ušák, kterému u Hrdličků neřekli jinak, než VYPRÁVĚCÍ. Z druhé strany lampy stálo červenožlutě kostkované křeslo, babiččino, kterému se říkalo ŠTRIKOVACÍ. V něm večer sedávala babička Karla a pletla.
Teď koukala z okna do tmy a přemýšlela, co všechno za těch několik dnů, co zbývají do Štědrého dne, musí zařídit, vyřídit, připravit. Nebylo toho jako každým rokem málo. Vtom se rozletěly dveře a jako velká voda se z patra přiřítil pětiletý černovlasý Viktor. Skočil dědovi na klín, trochu mu pomuchlal denní tisk a spustil dřív, než se ho kdokoli zeptal: „Máme u vás počkat, než mamka zapeče brambory.“
„To nás velice těší,“ usmál se děda na svého vnuka. „Ale ty noviny jsi mi muchlat nemusel, jak se teď dozvím, co je ve světě nového?“
„Taťka ti to vyguglí na internetu,“ ozvalo se ode dveří, kterými pomalu a důstojně vstoupila sedmiletá Viktorka. Chodila už do druhé třídy, nemohla přece lítat po schodech jako splašená kobylka, vlastně jako splašený bratr.
„Ale jdi mi s internetem někam!“ zabručel potichu děda Karel.
„Dědo, vyprávěj nám něco,“ žadonil Viktor a okouzleně na svého milovaného dědečka upíral hnědá kukadla.
„Pohádku?“ zeptal se děda.
„Jo, jo, jo!“ souhlasila obě vnoučata sborem a babička se k nim ráda přidala. Usedla do svého štrikovacího křesla, z košíčku vyndala klubko a pletací jehlice a čekala s vnoučaty na pohádkový příběh. Viktor se zavrtěl na dědově klíně, Viktorka přisedla ke křeslu na plyšovou kostku a starý pán mohl vyprávět.
„Tak když zítra začíná ten prosinec, chtělo by to asi nějakou zimní, líbila by se vám ta o Zlatých hvězdičkách?“ Tři hlavy souhlasně zakývaly a děda Karel s úsměvem spustil:

POHÁDKOVÝ ZVONEČEK
Jana Semelková
Ilustrovala Marcela Walterová
Druhé vydání, pevná vazba, formát 160×195 mm, 72 strany
ISBN 978-80-87654-44-6 EAN 9788087654446a