Kultura21.cz

Historický román jihokorejské autorky z druhé poloviny 20. století

Hrdinka historického románu Sim Sison přijde za tragických okolností o rodinu a podaří se jí utéct do Spojených států. Tam je ale zneužita německým malířem a po mnoha peripetiích se vrací na rozdělený poloostrov. Život zasvětí vzdělávání a ženskému aktivismu.

Zanechá po sobě rozvětvenou rodinu a neobvyklé přání – aby po její smrti potomci nepořádali tradiční konfuciánský obřad k uctění předků. Nejstarší dcera se však po deseti letech od Sisoniny smrti rozhodne svolat celou rodinu na Havaj, kde Sison kdysi krátce pobývala, aby jí obřad vystrojila.

Sison představuje zástupkyni poválečné generace korejských žen, které volily riskantní cestu ze země rozvrácené válkou – emigraci na vlastní pěst. Jejich životní zkušenost byla často v rozporu s tradiční morálkou, a to jim následně ztěžovalo návrat do společnosti.

Ženský aktivismus dostává díky Sison nový historický rámec, přesahující hranice Korejské republiky: stále zůstává mnohé nevyřčeno, nicméně jednotlivá vlákna se začínají spojovat do tkaniny. Román bývá přirovnáván k bestselleru Pačinko (česky 2019) – oproti tomuto dílu však Svět podle Sison nevyužívá romantizovanou fabulaci, ale drží se realistické, až dokumentární formy.

Čong Serang (* 1984) se narodila v jihokorejském Soulu. Původně pracovala v nakladatelství, roku 2010 se však představila jako spisovatelka – povídkou Dream, Dream, Dream publikovanou časopisecky. Mezi její nejpopulárnější díla patří sbírka povídek Fifty People a novela Školní zdravotnice An Unjong zfilmovaná službou Netflix Korea. V češtině se autorka představuje poprvé.

Čong Serang: Svět podle Sison, přeložila Marie Kim, vydává nakladatelství Odeon v edici Světová knihovna – svazek 290, 272 stran

Jak se žilo v naší metropoli

Kde stával Jarošův dvorec, jaká byla historie staroměstského smetiště, kdy musela Praha čelit největšímu obléhání a odkdy byly povinné vůdčí listy...? To všechno a mnohem více se dozvíte v knize, která vás zve k putování pozoruhodnou historií naší metropole a dovolí nám nahlédnout do dalších „pražských okének“ oblíbené autorky.

Součástí knihy je i bohatá obrazová příloha, obsahující více než šedesát ilustrací a tři desítky barevných fotografií.

Stanislava Jarolímková (*1947) se narodila v Praze. Po absolvování Fakulty žurnalistiky UK u své profese zůstala až do roku 1978 a opět se k ní vrátila v roce 1991. Spolupracovala jako novinářka na volné noze s předními pražskými deníky a časopisy, s televizí i rozhlasem, jimž nabízela zejména méně známé zajímavosti z řady oborů – od medicíny a techniky přes flóru a faunu až po historii. Knihy začala psát v roce 1999 a Putování Prahou je jejím 42. titulem. V nakladatelství Universum vyšly autorce v poslední době např. Netradiční procházky Prahou 1. a 2 (2013 a 2019), Slavné Češky (2019), Slavní Češi (2020), Pražská okénka 1 a 2 (2022 a 2024) nebo Střípky české historie (2024).

Stanislava Jarolímková: Putování Prahou, vydává nakladatelství Universum, 256 stran

Romantická komedie pro fanoušky Ali Hazelwood

Když třeskutou interakci umocní efekt britského přízvuku, i ta nejzapálenější vědkyně může ztratit hlavu pro svého rivala.

Nikol je doktorandka v nesnázích. Její výzkumný projekt na Masarykově univerzitě v Brně se zásluhou Alana Parkera řítí do slepé uličky. Zatímco ona si pevně stojí za výsledky svých experimentů, on odmítá připustit, že by udělal chybu ve svých výpočtech. Jejich vzájemná spolupráce hrozí přerůst v rivalitu a vědecký závod kdo s koho, a tak ten namyšlený Angličan přijíždí ověřit svou teorii osobně.

Nikol rychle zjistí, že Parker není žádný uťápnutý nerd, který se nechá zastrašit jejím ostrým jazykem. Ona se zase ani náhodou nenechá okouzlit jeho britským přízvukem. Tak proč její nutkání vrazit mu pipetu do zad podezřele slábne?

Jarmila Mlčoušková vystudovala biofyziku a od roku 2012 pracuje v laboratořích Masarykovy univerzity, kde pomocí speciálních mikroskopických technik pozoruje tajný život biomolekul a sbírá inspiraci pro své psaní. Baví ji vymýšlet originální světy, karetní i únikové hry a fantastickou havěť; svůj knižní debut s názvem Rogenovo oko (2021) proto umístila do prostředí magické univerzity. A pak přišel nápad na romantickou komedii z vědeckého prostředí brněnského kampusu, které je leckdy fantastičtější než jakýkoli fiktivní svět.

Jarmila Mlčoušková: Teorie vzájemného třesku, vydává nakladatelství Ikar, 264 stran

Vychází 22. básnická sbírka z Edice poezie Odeon

Básnická sbírka Křoví záškoláků je pozoruhodným debutem vyzrálého autora, který má vlastní osobitý jazyk i výraz.

Básně lze číst jako úzkostné a horečnaté samomluvy. Zvettler hovoří o každodenním světě, který je protkán nitkami utrpení. Za verši je hmatatelně cítit nevyřčená, soumračná událost, která básníka navždy přikovala k určitému vidění, ve kterém se spájí něha se zběsilostí. S potlačovaným vztekem.

Poezie Jana Zvettlera je temná. Jako by mu řeč vyrážela přímo z neklidně tlukoucího srdce. Skutečnost se autorovi mění v bolestné tělo, které je třeba ošetřit a ukonejšit. Kniha je odrazem tohoto neustávajícího zápasu.

Jan Zvettler (*1980), básník a psychoterapeut. Na FF UK vystudoval obor sociální práce. Kontinuálně pracuje jako individuální a skupinový psychoterapeut od roku 2010. Žije v Českých Budějovicích. Křoví záškoláků je jeho prvotinou

Jan Zvettler: Křoví záškoláků, obálka Nikola Janíčková (Take Take Take), vydává nakladatelství Odeon – Edice poezie (Svazek 22), 88 stran

Mezi Romy v období komunismu

Autorka literárně zpracovala příběhy, které zažila jako kurátorka pro Romy v 70. letech minulého století.

Jednotlivé povídky propojuje postava Pepiny, která se stává kurátorkou na Praze 4. Její kancelář je v Nuslích, blízko náměstí Bratří Synků, kde se v upatlaném parčíku scházejí olašští Romové, kteří v té době v Nuslích žili. Pepininými klientkami a hrdinkami mnoha příběhů byly olašské i slovenské Romky jako stará Petronila-Phuri, krásná Verona se spoustou dětí nebo Božena Červeňáková ze Slovenska, která je v Praze naprosto bezradná a chce jen vidět svého vnuka. Pepina se při své práci seznámí s rozličnými lidmi, třeba se skvělými romskými muzikanty nebo s nadaným malířem, a postupně začíná chápat romskou mentalitu.

Povídky zábavné i smutné nás zavádějí do prostředí, jež většina z nás nezná, ale je určitě zajímavé a obohacující.

Hana Frištenská Štarková se narodila v roce 1951 v Praze a vzděláním je právník. V letech 1977 do roku 1991 pracovala jako kurátorka a později jako metodička práce s Romy v Praze. Tato profese ji po pádu komunistického režimu vedla k tomu, že spoluzaložila neziskovou organizaci R-Mosty, která nyní patří k těm nejstarším a nejúspěšnějším neziskovkám v oblasti sociální práce především pro Romy.

Od roku 1991 působila v nově vzniklém oddělení lidských práv Úřadu vlády ČSFR a po rozpadu ČSFR od 1993 ve funkci ředitelky sekretariátu Rady pro národnosti vlády ČR. V letech 1996 – 2018 byla vedoucí sekretariátu Rady vlády ČR pro nestátní neziskové organizace. Od roku 2019 je v důchodu, ale stále pracuje jako dobrovolník v orgánech několika neziskových organizací.

Je autorkou několika teoretických prací z oblasti neziskového sektoru či problematiky mutikulturního soužití, zejména soužití s Romy. První kniha Každému jeho Izrael jí vyšla v roce 2019, o tři roky později vydala dětskou knížku Podivuhodný příběh kočičí tlapky. Kniha Po krk v teplé vodě je její třetí beletristickou prací.

Hana Frištenská Štarková: Po krk v teplé vodě, vydává nakladatelství Brána, 184 stran

Další příběhy Muže vdaných žen

Spisovatel Daniel Rys, svobodomyslný muž a konzument životních potěšení, zažil turbulentní měsíce. Vyboural se na motorce, opustila ho láska jeho života, ale především se setkal se svojí dospělou dcerou, o jejíž existenci neměl do té chvíle ani ponětí.

O rok později se nalezená dcera chystá vdávat, zatímco Daniel se vrhá do dalšího milostného dobrodružství, tentokrát s úžasnou Patricií. Nová dáma jeho srdce je ovšem až podezřele hezká, chytrá a dokonalá, nevyhnutelně proto musí v jejich vztahu dojít k rozuzlení, které by Daniel nečekal ani v nejhorším snu. A co víc – když už si myslíte, že nemůžete spadnout hlouběji, často se život jen chystá všechno ještě nějak postavit na hlavu…

Kniha Lízat mraky sleduje další životní příběhy autora společenských románů Daniela Ryse a volně tak navazuje na předchozí autorův titul Muž vdaných žen.

Alex Walló je pseudonym úspěšného českého autora detektivních románů a povídek Martina Goffy. Pseudonym zvolil proto, že knihy Muž vdaných žen a Lízat mraky jsou naprosto odlišného žánru, než na jaký jsou jeho fanoušci

Alex Walló: Lízat mraky, vydává nakladatelství Ikar, 192 stran

Více informací: www.euromedia.cz