Vychází RADOVÁNKY NADI KONVALINKOVÉ

Úterý, 10 Prosinec 2024 06:00 redakce

Radovanky NK 200 Naďa Konvalinková je jako hřejivé slunce, které vyzařuje něhu, lásku, klid a pochopení. Miluje lidi a ráda se směje. Setkání s ní je jako vstoupit branou do ráje a potkat se s bohyní věčné energie. Ta je cítit i v této vůbec první knize o jejím životě, která vychází v edici posluchačsky oblíbeného pořadu regionálních stanic Českého rozhlasu Humoriáda.

Naďa Konvalinková vás rozesměje svými historkami z dětství, naivními rolemi z mládí, příhodami z natáčení slavných filmů nebo svými dietami. Pobaví vás vtípky svého bývalého manžela Oldřicha Kaisera a kamaráda Jiřího Lábuse i zážitky s Květou Fialovou, Stellou Zázvorkovou, Janou Bouškovou nebo Václavem Postráneckým. Věříme, že si tuto knížku oblíbíte jako návod na život v radosti a pohodě.

Radost a humor jsou pro mě součástí lidského života, vedle štěstí, lásky, porozumění a dalších emocí. Jsem osudu vděčná, že mi nadělil spousty radostí v podobě krásného dětství, prvních lásek, řady přátel, narození dcery, krásných rolí, uznání kolegů, poznání jiných krajin a slunečných dnů.

Tuto knihu jsem pojala jako vzpomínku na svůj život, který přinesl tolik pěkného. Jsou to věci, okamžiky a příběhy, které člověka utvářejí, poučí, nadchnou a na které s úsměvem i po létech vzpomínáme. Naučily mě radovat se z velkých věcí, ale i maličkostí, pochopit, že i nezdary můžou být štěstím a požehnáním. Radost je v životě důležitá a stačí pro ni třeba jen prchavý okamžik, jedno slovo, malé gesto a ve vás zůstane hřejivý pocit, který si nesete dál, někdy celý život. Ať i vás mé vzpomínky potěší a vykouzlí vám úsměv na tváři a zároveň vám připomenou vlastní štěstí, radost a uvědomění si, že život je nádherný a každý den může být veselý a jasný.

Vaše Naďa Konvalinková

Ukázka z knihy:

(…)
To už jsem byla v angažmá v Praze, když jsem natáčela v rozhlase na Vinohradech hru o velké show v delfináriu. V roli paní učitelky jsem vedla děti na představení a Radoslav Brzobohatý hrál trenéra delfínů. Došlo na dialog, kdy na mě Radek jakoby mává a volá: „Paní učitelko,
pojďte sem ke mně. Pojďte si ho pohladit, mám ho mezi nohama.“ Já veselá kopa jsem začala trnout, jestli vydržím nesmát se. Říkala jsem si: „Tohle nepřežiju.“ A salvám smíchu naplno otevřela bránu moje následující věta, kterou jsem četla ze scénáře: „Jééé, a jak je velikej?“ A když následovalo ještě zvolání: „A takovej hlaďoučkej!“, bylo vymalováno. Nešlo pokračovat. Řehtala jsem se jako kůň. Dostala jsem se až do hysterie. A Radek taky, ten měl navíc ty svoje jiskřičky v očích. Scéna se musela odložit na následující den. Když jsem ráno vkročila do studia a podívala se na Radka, stačilo ho jen vidět, ani nemusel nic říkat, smála jsem se znovu. Nebyla jsem k zastavení. Nakonec pan režisér rozhodl, že každý z nás dostane své vlastní studio a svou větu řekneme každý zvlášť. A tak zatímco on volal, že ho má mezi nohama, ve studiu číslo jedna, já ho hladila ve dvojce. Konečně jsme to natočili.
Jsem opravdu smíšek a rozesměje mě kdeco, a tohle bylo fakt neudržitelné. Smích mi v životě mnohokrát pomohl, otevřel mi dveře, dodal mně odvahy. Je mou součástí a nikdo mi ho nevezme. Dokáže odlehčit těžké chvíle a zesílit ty šťastné. A hlavně je v dobrém slova smyslu nakažlivý. Dáváte jím radost a také ji přijímáte. A tak se radujte, že jste na
světě, buďte veselí a šťastní.
(…)

V edici Humoriáda již vyšlo: