V programu středoevropské a francouzské hudby se jako host SOČRu představí šéfdirigent Hamburských symfoniků Sylvain Cambreling. Zazní Žárlivost od Leoše Janáčka, Bartókův Druhý houslový concert s finskou houslistkou Elinou Vähäla a Nanebevstoupení od Oliviera Messiaena. Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava, záznam nabídne ČRo D-dur.
Předehra Žárlivost z poloviny 90. let 19. století zaznívá zřídkakdy. Je prvním Janáčkovým orchestrálním dílem s mimohudebním programem. Podtitul Žárlivost připsal později. Původní název „Úvod k Její pastorkyni" naznačuje, že tuto hudbu zamýšlel jako předehru k opeře podle činohry Gabriely Preissové, nakonec se takto ovšem neuplatnila. Jako samostatné orchestrální dílo byla v premiéře provedena roku 1906 Českou filharmonií.
Koncert pro housle a orchestr č. 2 složil Béla Bartók krátce před vypuknutím druhé světové války v rodném Maďarsku, pln obav ze sílícího fašismu, před kterým nakonec uprchl do Spojených států. Premiéra se konala v roce 1939 v Amsterdamu v podání orchestru Concertgebouw. Sólistou byl Bartókův přítel Zol¬tán Székely. My si virtuózní sólový part vychutnáme v podání vynikající Eliny Vähäla z Finska.
Tři desetiletí, která nás dělí od úmrtí Oliviera Messiaena, definitivně potvrzují, že jako autor jedinečně koncipované a stejně jedinečně znějící hudby náleží svým novátorstvím k poválečné avantgardě. Ovlivnil ji, současně ji ovšem přesahuje. Námětem Nanebevstoupení z poloviny 30. let jsou texty z Janova evangelia. Směřují od Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání až k jeho odchodu k nebeskému Otci, kde získává „veškerou moc na nebi i na zemi“. Skladba končí tiše, ale slavnostně.
Elina Vähälä, housle
Narodila se v USA a vyrůstala ve Finsku. Ve dvanácti debutovala se Symfonickým orchestrem v Lahti a dirigent Vänskä si ji později do orchestru vybral jako „Young Master Soloist“. Od té doby se její mezinárodní kariéra pozoruhodně rozvíjí a Elina si získává srdce publika i hudebníků jako „ladná, elegantní a talentovaná hudebnice, jejíž vynikající technika se pojí s nebývalou oduševnělostí, citlivostí a představivostí“ (Chicago Tribune). Elina Vähälä pravidelně vystupuje se všemi významnými finskými orchestry a bývá hostem špičkových těles po celém světě. Hojně spolupracuje s předními dirigenty, jako jsou Leonard Slatkin, Carlos Kalmar, Jukka-Pekka Saraste, Okko Kamu, Jakub Hrůša, Daniela Musca, Thierry Fischer, Sakari Oramo, Santtu-Matias Rouvali, Leif Segerstam, Josep Caballé-Domenech, Alexander Liebreich a Michał Nesterowicz.
Ve světové premiéře uvedla Elina Vähälä Komorní koncert Aulise Sallinena, Dvojkoncert Curtise Curtis-Smitha, Koncert Jaaka Kuusista a Koncert č. 2 Kaleviho Aha. Všechna tato díla byla složena přímo pro ni, stejně jako Koncert od Jana Sandströma. Jako první v severských zemích zahrála Elina Vähälä také Coriglianův koncert Červené housle a stále je pro tuto skladbu nejvyhledávanější sólistkou. Jak se sluší na její finské kořeny, je jednou z nemnohých umělců, kteří hrají Sibeliův koncert v jeho rané verzi. Ve dvou nedávných studiových nahrávkách je jasně patrná její záliba v hudbě 20. a 21. století – jedná se o desku věnovanou tvorbě skladatele Aho a o projekt s Polským národním rozhlasovým symfonickým orchestrem, kde se s dirigentem Alexandrem Liebreichem věnovali dílu Karola Szymanowského.
Její oddanost umění se významně projevuje také v touze předávat své zkušenosti hudebníkům na prahu kariéry. Roku 2009 založila Elina Vähälä Violin Academy, která je financována Finskou kulturní nadací a nabízí vynikající vzdělání pro vysoce talentované mladé finské houslisty. Dříve působila jako profesorka na Hochschule für Musik v Karlsruhe a od září 2019 je profesorkou na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Elina Vähälä hraje na housle Giovanniho Battisty Guadagniniho vyrobené roku 1780.
Sylvain Cambreling, dirigent
V osobnosti tohoto umělce francouzského původu potkáváme hudebníka s úžasnými nápady, jehož projev nás svou barvitostí a dramatičností nutí k pozornosti i zamyšlení. Cambrelingův přístup má pevné základy v důkladných znalostech muzikologie. Během svého působení jako šéfdirigent Symfonického orchestru Baden-Baden a Freiburg SWR i jako hlavní hostující dirigent orchestru Klangforum Wien dokázal, že má talent pro nápaditě sestavené programy, a přesvědčil o svých mistrných dovednostech v současné hudbě. Jeho specialitou je řazení kontrastních, ale přitom souvisejících děl či skladatelů hned za sebou, např. Haydna a Messiaena. V jednom ze svých nejsmělejších projektů uvedl v několika po sobě následujících večerech Messiaenova tři nejdelší díla – Turangalîla, Éclairs sur l'au-delà a La transfiguration de notre seigneur Jésus-Christ.
Na počátku sezony 2018/2019 se stal novým šéfdirigentem Hamburských filharmoniků. V období 2010–2019 byl činný jako šéfdirigent tokijského Symfonického orchestru Yomiuri Nippon. V letech 2012–2018 zastával pozici generálního hudebního ředitele Státní opery Stuttgart. Než se v roce 1993 stal hudebním ředitelem Frankfurtské opery, pracoval deset let jako hudební ředitel v Opeře La Monnaie. Rovněž má za sebou cenné dirigentské zkušenosti z Pařížské národní opery. Vystupoval s mnoha orchestry, například s Vídeňskými a Berlínskými filharmoniky, s Orchestrem Tonhalle, s rozhlasovými orchestry z Frankfurtu, Hamburku, Berlína, Hannoveru, Kolína nad Rýnem, Kodaně, Stockholmu a Londýna, jakož i s Londýnskou filharmonií, dále se Symfonickým orchestrem BBC, Německým symfonickým orchestrem Berlín, Mnichovskými filharmoniky, Pařížským orchestrem a orchestrem Filharmonie Oslo. V Severní Americe dirigoval Clevelandský orchestr, Losangeleskou filharmonii, Sanfranciský symfonický orchestr a Montrealský symfonický orchestr.
Roku 2009 obdržel Sylvain Cambreling cenu Echo Klassik v kategorii Dirigent roku a také výroční cenu spolku Preis der Deutschen Schallplattenkritik za nejlepší CD s orchestrální hudbou. V roce 2010 byl vyznamenán cenou MIDEM Classical Music Award v kategorii současné hudby za nahrávku Messiaena se Symfonickým orchestrem Baden-Baden a Freiburg SWR. Roku 2007 mu řád Čestné legie udělil hodnost rytíře a roku 2012 byl oceněn Záslužným řádem Spolkové republiky Německo.
PROGRAM
Leoš Janáček (1854–1928)
Žárlivost
Béla Bartók (1881–1945)
Koncert pro housle a orchestr č. 2
Olivier Messiaen (1908–1992)
L'ascension (Nanebevstoupení). Čtyři symfonické meditace
Sylvain Cambreling dirigent
Elina Vähälä housle
DVOŘÁKOVA SÍŇ RUDOLFINA, PONDĚLÍ 16. LEDNA / 19.30 HODIN
Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava
Záznam nabízí ČRo D-dur / středa 18. ledna / 20.00 hodin
Zdroj foto: Marco Borggreve
Více informací: www.socr.rozhlas.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|