Už odmala jsem věděla, že chci být spisovatelkou

pejsarova mich (2) Připravila jsem pro vás rozhovor s autorkou povídky Útěk z věznice Rurakach, čtrnáctiletou Michaelou Pejsarovou, která se stala jednoznačnou vítězkou naší literární soutěže Sci-fi nebo fantasy povídka.

Zeptám se, kolik vám bylo, když jste začala poprvé psát a co vás na psaní tak fascinuje?

Už odmala jsem věděla, že bych jednou chtěla být spisovatelkou. Rodiče nám denně četli před spaním. Spoustu knih jsme znaly se sestrou zpaměti a hned jak jsem se naučila všechna písmena, četla jsem si různé knihy pro děti sama. Kniha je pro mě ten nejlepší dárek, co znám. Rády chodíme s mamkou do knihkupectví jen tak, knihy si prohlížet a objevovat nové. Máme rády vůni nových knih a klidně tam strávíme celé odpoledne. Čtení mi vydrželo a dnes to u nás doma vypadá doslova jako v knihovně.
První celou povídku jsem napsala v jedenácti letech do soutěže Rokle šeré smrti Prague by night. Do té doby jsem většinou napsala jen název a jednu stranu, a pak od povídky odešla. Soutěže jsou pro mě opravdu dobrou motivací povídku dokončit. Moc ráda bych chtěla říct, že mě k psaní přivedla hlavně paní profesorka češtiny Blanka Sýkorová. Ukázala mi, že takové soutěže vůbec existují, a že se díky nim můžu setkat se spisovateli nebo redaktory. To byl asi jeden z nejdůležitějších momentů mého života. Je spolu s celou mojí rodinou mojí největší podporou.
Na psaní mě fascinuje to, jak vás mohou knihy přenést do úplně jiného světa. Díky knihám zapomínáme na naše starosti a problémy. Díky nim můžeme zažít tisíce různých životů, zkušeností i profesí. Také mi přijde úžasné, že například u filmů dané situace vidíme. Vidíme herce a určitá místa. U knih si ale všichni můžeme představit dané postavy i svět o trochu jinak, v jiných barvách. Hlasy postav mohou ke každému promlouvat jinak.

Kolik jste už napsala povídek a jakých literárních soutěží jste se zúčastnila?

Povídek jsem už napsala celkem čtrnáct. S dvanácti jsem se zúčastnila soutěží, třeba Zlaté tužky, Velké ceny Talent pro art, soutěže pořádané knihovnou v Hradci Králové nebo soutěže Máchovou stopou v Litoměřicích. Osm z nich bylo vybráno mezi tři nejlepší, z toho pět získalo první místo a dvě ještě na své vyhlášení čekají.
Píšu hlavně povídky, zatím jsem napsala jen jednu velkou novelu do soutěže Talent pro art, která měla 46 stran. V této soutěži jsem se umístila na třetím místě, takže mi příběh vyjde jako e-kniha a budu ráda, kdyby si ji čtenáři chtěli přečíst. Mám ale i pár dalších velkých nápadů, budu se jich snažit zpracovat co nejvíc do soutěže Hvězda inkoustu, to je můj hlavní cíl na tento rok. Povídky obecně napíšu rychle, bohužel většinou den před uzávěrkou soutěží, tak je to trochu stres. Snad se v tom do budoucna zlepším.

pejsarova mich

Předpokládám, že byste po dokončení gymnázia chtěla jít na vysokou, je to ještě hodně daleko, ale jaký obor by vás lákal?

Po gymnáziu bych chtěla studovat literaturu a jazyky, především francouzštinu, protože je to můj velký koníček. Ráda bych knihy psala nebo je překládala.

Co vás ještě baví? Jaké máte koníčky, záliby?

Mojí největší zálibou kromě psaní je čtení knih, zejména žánry fantasy, sci-fi a dobrodružná literatura. Oblíbila jsem si i dobové anglické romány z 18. a 19. století. Nesmím zapomenout ani na hudbu, kterou velmi ráda každý den poslouchám a na svoji klasickou kytaru, na kterou hraji již sedm let v ZUŠ.

Plánujete tuto svou vítěznou povídku rozepsat více a udělat z ní třeba knihu? Za jak dlouho jste ji napsala?

Vítěznou povídku do vaší soutěže jsem začala psát asi tři hodiny před uzávěrkou. Poslala jsem ji "za pět minut dvanáct". Rozhodně by se víc rozepsat dala, ale zatím ji beru jako ukončený příběh. Ale uvidíme, možná se k ní ještě v budoucnu vrátím. Mám opravdu velkou radost z výhry, moc si jí vážím a nemůžu se dočkat dopisu od pana Neffa. Je to pro mě neuvěřitelné, že si moji sci-fi povídku četl tak slavný spisovatel jako je on a co víc, dokonce se mu líbila!

pejsarova mich1