Jak to Schopenhauer myslel s těmi ženami?

Jak to Schopenhauer myslel s těmi ženami?

Tisk

O zenach perexDostala se mi do rukou zajímavá knížečka s názvem O ženách. Autorem je filozof Arthur Schopenhauer. Spisek je nabitý misogynními informacemi. Feministkám se při čtení bude otevírat kudla v kapse. První myšlenka, která mě napadla, byla: Jak to měl vlastně ten Arthur se svou matkou? Prý dost nahnuté…

 

Ve svém spise se o ženách vyjadřuje jako o méněcenných bytostech, které se hodí akorát tak k plotně a k výchově dětí, protože jsou samy dětinské a omezené, nerozumí vědě ani umění, a všechno, co v životě dělají je úplně zbytečné a nemá to jiný smysl, než ten, kterým je získání pozornosti muže. Toho žena potřebuje proto, aby se o ni staral. Jsou vlastně jakýmsi mezistupněm mezi dítětem a mužem.

Za Schopenhauerovou očividnou averzí k ženám zřejme stojí jeho matka. Jejich vztah byl prý velmi nahnutý... Inu, za vším hledej ženu...

Nějaký vtipálek do knížky dopsal tohle (já to fakt nebyla):

O zenach artur

Ukázka z knihy:

“Ženy jsou pohlaví horší jakosti, které v každém případě stojí teprve na druhém místě; je tedy sice třeba dbát jejich slabosti, prokazovat jim však nadměrnou úctu je směšné a nás, muže, to jen ponižuje a připravuje o ženskou vážnost k nám.”

“Již pohled na ženské poučuje, že žena není určena ani k velikým duševním, ani tělesným pracem. Nesplácí svůj dluh životu činěním, nýbrž trpěním, porodními bolesti, péčí o dítě a poddanstvím muži, kterému má být družkou trpělivou a potěšující.”

“Za pěstounky a vychovatelky dětí hodí se ženy právě tím, že samy jsou dětinské, titěrné a mají omezenější rozhled, zkrátka jsou po celý život velikými dětmi. Jakýmsi středním stupněm mezi dítětem a mužem, to jest pravým člověkem.”

“Mezi muži panuje od přírody lhostejnost, ale mezi ženami nepřátelství. (…) Již při setkání na ulici dívají se na sebe zcela nepřátelsky. Rovněž se dvě ženy při prvním seznámení sbližují zřejmě s větší nuceností a přetvářkou než dva muži v témže případě.”

“Ženy nemají skutečný a pravý smysl ani pochopení pro hudbu ani básnictví ani výtvarné umění, nýbrž je to jen opičení, podporující jejich touhu líbit se, když takové vlastnosti uměle předstírají a navenek je horlivě projevují.”

“V ženské povaze je pouze užívat všeho jako nástroje k získání muže, všechno ostatní je jenom předstírání, koketování a opičení…”

Ať žena mlčí! (nejlépe navždy)

Schopenhauer cituje i jiné filozofy, s chlapy drží basu. Například Rousseaua (List d' Alembertovi): "Ženy obecně neusilují o žádné umění, nerozumějí žádnému a nejsou génii."

"Ať žena v církvi mlčí! A ať mlčí též v divadle!" - prý by bylo ideální napsat to rovnou na oponu.

Dále například píše, že žena potřebuje ovládat, potřebuje pána. Je-li mladá, je to milenec, pokud stará, tak zpovědník. V podstatě obhajuje přístup k ženám v Hindustánu, přímo zmiňuje, že tam není žádná žena nikdy svobodná, vždy je pod dozorem otce nebo manžela, a po jejich smrti někdy dochází i k upalování vdov, což západní společnost pobuřuje. Ovšem jak je prý možné, že nikoho nepobuřuje, když u nás vdova rozfrcá majetek zesnulého muže se svými milenci. Ach jo.

Jsem přesvědčena o tom, že každý má své důvody k tomu, proč dělá to, co dělá. Těším se na další Arthurovy knihy. A tak mě zajímá: mají čtenáři K21 ve své domácí knihovně i nějakou filozofickou četbu?

O zenach titul

Foto: Taťána Kročková


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!


Literatura

Nahlédněte do života Jana Krause

jan kraus 200Nakladatelství BizBooks ve společnosti Albatros Media vydalo příběh Jana Krause s názvem Můj soukromý buzynes. Jedná se o první knížku, kterou o sobě napsal sám Jan Kraus, známý herec a moderátor.

...

Divadlo

Koulí za světový mír

Koule TomicováPolických hesel a deklamací na téma budování světového míru jsme si kdysi užívali po plných doušcích. Mezi oblíbená patřila i ta, jež zviditelňovala úspěchy československých sportovců. Co už ale nezmiňovala, byla cena, kterou bylo za úspěc...

Film

Jaké to je 154 krát zemřít? Aneb nesmrtelná Červená

cervena200Na Soňu Červenou mám živou vzpomínku. Byla jsem s rodiči v Národním divadle na Čapkově hře Věc Makropulos, kde ztvárnila hlavní roli. Psal se rok 2005. Tenkrát jí bylo osmdesát a mě ani ne dvacet. Po vystoupení jí ministr kultury předal státní vyznam...