Podoby a hlavy – výstava Zdeňka Pokorného v litoměřické Galerii Ve dvoře
Banner

Podoby a hlavy – výstava Zdeňka Pokorného v litoměřické Galerii Ve dvoře

Email Tisk

PodobyHlavy perexDnešní vernisáží bude v litoměřické Galerii Ve dvoře zahájena výstava fotografií Zdeňka Pokorného Podoby a hlavy. Návštěvníci ji budou moci zhlédnout od 25.května do 21. června 2014 a najdou zde desítky snímků pečlivě vybraných z archivu pana Pokorného.

 

 


Sám autor představuje svou tvrobu a sebe takto: 

HLAVY.
Jak je to zvláštní dívat se na ty, kteří byli a dávno nejsou. Někteří jsou tak přítomní, že se nám zdá, jako by patřili mezi nás.Stejné to bude i s námi, jen málokdo v dnešních dobách zanechá po sobě mramorovou hlavu. Jak jsou rozmanité a různé! Poznamenané čímsi nepoznaným. Dívají se na nás prostřednictvím svých životů. Muži sveřepí a pyšní. Hlavy válečníků, zabíjeli nepřátele, aby byli mocnější a vznešenější a bohatší. Zkormoucení lidé ve vážnosti a bez úsměvu. Někteří s výraznými rysy, či přeplnění stářím.

PodobyHlavy5

Ti s odevzdaností, někdy moudrostí. Plni poznání. Poznamenaní žalem i utrpením. Občas spíše škrabošky, aby co nejvíce bylo o nich zamlčeno. Hlavy nesoucí své těžké svědomí či chmurné myšlenky. Lidé odevzdaní a bez očekávání. Smutní ze zmařených nadějí a plní vzpomínek, které se nemůžeme dovědět. Mrtvé hlavy. Nelze je pozdravit a jen se vše domýšlet. Kolik let jim bylo a bude dopřáno. Nalezli štěstí? Bezejmenní jako budeme všichni. Po dnech i staletích.

PodobyHlavy6

Někteří mají výsadu jména. Zůstalo jim a zachovalo se. Básník velkého slunce a pak Michellangelo. Císaři, ti zpupní a domýšliví. Samolibí samozvanci. Tvůrci se slávou zaslouženou. Svatí lidé, kteří se obětovali. Další s hanbou a nicotností. Rváči, žili se sprostotou vůči ostatním. Mocní, kteří nedokázali lidi spočítat, ani milovat. Hlavy z lidských i dějinných představení i z příbytků naplněných důvěrou a láskou. Ti, kteří mluvili o věcech bez smyslu a významu. Zapomenutí myslitelé. Ženy. S hebkou tváří a spanilostí, kterou i kámen zachoval. Hlavy plné vrkočů a rozmařilosti i pomíjivé vyměněné módy. Něžnost střídá přezíravost a pohled, který mrazí. Hlavy plné šklebů a výsměchu. Sobě i světu, tak málo přejícímu a milému. Kolik zatajených myšlenek je tu ukryto? Hlavičky dětí. Plné slibů, líbeznosti a předznamenání neznámého života. Netuší, co přijde. Záleží na tom, co jim jiní vypráví. Těší se na slunce a doby hojnosti. Ještě neslyšeli o mordýřích a moru, kdy země vymírá a téměř mizí. Můžete tu před nimi stát a domýšlet se. To co se dozvíte, bude i o nás a o každém z nás. Co všechno tyto hlavy o člověku dokáží naznačit a sdělit...

PodobyHlavy4


NĚKTERÉ PODOBY VYMAZAL ČAS.
Čas nás často klame. Je jiný, když spěcháme a pokud roky píšeme knihu, či ve vymezenou dobu čekáme dítě. Pak je čas věčný. Vzdaluje se a odtahuje se od nás. Mizí nám v těžko pochopitelném dávnověku.
Již ani příliš nerozlišujeme, kdy na Rus táhl namyšlený Napoleon a vpád bojechtivých Tatarů, o mnoho století před tím. Kdysi, (zůstalo po tom hodně památek), jakýsi Augustus vytvořil císařství v říši, kterou nikdo nepřešel, tak byla rozsáhlá. A jak od těch dob jsou daleko faraoni a co jich bylo. Myslí na své mumie, byly nejdůležitější. Kam je měli ukrýt, když ani majestátní umělé hory, pyramidy, je nechránily před zloději. Některé sochy můžeme jen předpokládat, či složit je z pozůstalých fragmentů. Mnohé ukrývala a opatruje země. 

podobyHlavy1

Radujeme se, když je nalézáme či vylovíme utonulé z moře. Ojediněle přežily podoby lidí, jako třeba ty na oněch báječných svatých křížích. Spasitel tehdy byl nejdůležitější. Nepřízeň povětří jen poznenáhla stírala podoby a tak všichni viditelní i nikdy nezaznamenaní zanikají v nejasných konturách dávnověku. I oni byli lidé a hledali potravu i smysl své existence. Věřili, že cosi je důležité, i když dnes víme, jak opravdu důležitých věcí je nesmírně málo. Rozmazané, ztrácející se podoby to dokazují. Kdosi kdysi tvrdil:“člověk – to zní hrdě“. Mýlil se a notně. Zapomněl se dívat, kolik lotrů se za lidi vydávalo. Zapomněl, jak čas někdy zanechá kamenné kříže a matné podoby, ale ty, které měly připomínat, roznesl prach a povětří neznámo kam...

V Ý S T A V A
Z A M Y Š L E N Í

ZDENĚK POKORNÝ

P O D O B Y H L A V Y

Galerie Ve dvoře, Litoměřice, Jezuitská 12/4, gotické dvojče
25.5.-21.6.2014
Otevřeno: 
út-pá 11:00 - 17:00
so: 10:00 - 13:00

PodobyHlavy2

TAKY JÁ JSEM PANÁK A FIGURA, která má zatím svou hlavu a není z kamene. Zajímá mě svět a k čemu vlastně je. Asi to souvisí s dobou, kterou mně jiní podstrčili. Vše začalo ve starém domě v Kolíně na náměstí. Stál tam od dob po třicetileté válce. Sklep pamatoval založení města a my se tam tísnili, když Hitler začal válku a na Kolín padaly bomby. Školu jsem začal s plynovou maskou, když potentáti rozhodovali v Mnichově o nás. V roce 1942 jsem viděl z našeho domu odcházet tři židovské rodiny. Vyučování jsme zahajovali zdviženou pravicí. 7.května 1945, ve chvíli, když hlásili, že Německo bezpodmínečně kapitulovalo, Ssmani před námi na náměstí zastřelili 16 lidí. V únoru 1948 se začaly dít podivné věci. Hulákající měli ve všem pravdu a pohled na některé lidi byl dosti odporný. Po maturitě na gymnáziu se mi otevírala ona proklamovaná šťastná budoucnost a svazáci a kádrováci a soudruzi mě poslali dva roky poznávat dělnickou třídu. Vyráběl jsem podivné součástky do chladicích pultů. Tatínek, kterému se zhroutilo celoživotní pachtění, prodělával infarkt za infarktem. Tetu a strýčka s dvěma malými bratranci vyvezli pravověrní revolucionáři na jakousi opuštěnou samotu, na štěstí ne na Sibiř. Když si mě, přes ústrky a nemilosti, přece jen v Praze všimli, okouzlen zpustlou, ale nádhernou Prahou jsem vystudoval historii a geografii. Pak mě poslali do tehdy všelijaké České Lípy. Kouzlo tak rozmanitého potěšení krajiny tu mě i mou dívku drželo a my se těšili z naší rodinky a pracovali. Učil jsem studenty snad trochu i pravdě a o kráse a o všem, na co bychom neměli zapomenout. Doba byla poplivaná a plná falše. Svíralo mi to srdce. Snažil jsem se tvořit ledacos, ale vždy to bylo trochu jinak.

PodobyHlavy3

Prolézat svět nebylo jednoduché. Překážely ploty a vysoké zdi. Objevovat byla má největší vášeň. V srpnu 1968 jsem v Bělehradě demonstroval a byl s delegací na sovětském velvyslanectví. Tuposti příštích let jsem prožíval zmrzačený a omráčený a na okraji naděje udržet si život. Trochu jako zázrak přišel listopad 1989. Dohánět vše bylo čiré bláznovství. Mnozí našli naději. Mnozí se dívali vyjeveně, co se bude dít. Mnozí se mračili. Mnozí nic pro lepší a spravedlivější dni nedělali. Prý bych měl jít na radnici, moc jsem se rozmýšlel. Byla to hektická doba a já jako starosta České Lípy, v zdevastovaném městě šedých baráků a houfu paneláků, se snažil objevit skutečné město. Většina přihlížela, ne málo se škodolibostí. Za necelých sedm let se podařilo ledacos. Domy měnily fasády a využití, zachrańovalo se, co nebylo v minulé mánii zbouráno. Založili jsme nové parky a popelnice již nedefilovaly na ulicích. Pak se přihlásili o svá sousta ti, kteří vyčkávali. Psal jsem články, které si sem tam někdo přečetl. Přednášel a organizoval setkání s osobnostmi a věděním. Občas to někdo zaznamenal a přišel. Napsal dvě knihy o České Lípě. Ta O České Lípě důvěrné je pečlivě střežena v Městském informačním středisku a málokdo o ní ví. Přicházím k vám nyní se svou devatenáctou výstavou.

PodobyHlavy7

Hledám myšlenky, podstatu, krásu, smysl věcí a všeho. Pokouším se o to obrazem, většinou detaily ve fotografii, a slovem. Jen někdo a někde projeví zájem. Prý je jiná doba. Lidí více fandí příběhům – i nekonečným – o ničemnosti a každý den si servírují nějakou zamotaninu, či vraždu, či milkování jako představení. STARÁ KRÁSA JAKO BY UŽ NEMĚLA TU CENU... ŠKODA !

PROČ SE VŠICHNI NARODILI ?

NARODILI SE VŠAK OPRAVDU,

KDYŽ PO NICH NENÍ ANI

PAMÁTKY ?

PodobyHlavy8

( 1 hlas )


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 32

Čtěte také...

Černá labuť představí ženský element v moderním českém umění

cerna labut200Art & Event Gallery Černá labuť uvede od 5. 11. 2016. výstavu Frauenpower v moderním umění, která představí osm výrazných ženských osobností uměleckého světa. Ženský element v současné tvorbě budou prezentovat Mariana Alasseur, Jana Budík...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Vzpomínková kniha Saskie Burešové je na světě

Saskia 200Oblíbená televizní hlasatelka a moderátorka Saskia Burešová si konečně dala říct a po mnohaletém přemlouvání o sobě napsala knihu. Nese název „Saskia - co jsem ještě neřekla“ a v těchto dnech ji vydalo nakladatel...

Divadlo

ÚHLAVNÍ PŘÁTELÉ

Uhlavni pratele 200Svěží francouzská komedie o tom, jak snadné je narušit dlouholeté přátelství... aneb Co způsobí neopatrné zacházení s mobilem při cestě autem na návštěvu nejlepších přátel.

 

...

Film

Bizarní hříčka Davida Cronenberga jménem Cosmopolis

comopolis pattinsonDavid Cronenberg (Moucha, Dějiny násilí, Východní přísliby) patří k jedněm z nejzajímavějších režisérů současnosti. Robert Pattinson (Twilight sága) naopak k těm nejvysmívanějším hercům z aktu...