Reklama
Banner

Za posledním českým impresionistou do Salmovského paláce

Email Tisk

Kuba salmovsky palacLudvík Kuba byl významný malíř a etnograf. Jeho dílo čítá přes 3000 položek. U příležitosti 150. výročí malířova narození připravila Národní galerie v Praze, Sbírka umění 19. století, soubornou výstavu nazvanou Ludvík Kuba – poslední impresionista.

 

Na výstavě, která v Salmovském paláci potrvá do 6. dubna tohoto roku, je soustředěno na 70 malířových obrazů a kreseb, přičemž většina těchto děl pochází ze soukromých sbírek. 

Ludvík Kuba se narodil 16. dubna 1863 v Poděbradech. Zemřel 30. listopadu 1956. Studoval slovanské národy, aby poznal jejich kulturu a zvyky. Na svých cestách po Evropě sledoval a zaznamenával všední den obyvatel a naslouchal jim.

Jeho cesta k malířství nebyla snadná. Zpočátku využíval kresbu a akvarel k drobným ilustracím při svých cestách do Srbské Lužice, na Balkán a Podkarpatskou Rus, kde se věnoval sbírání lidových písní. Roku 1893 odjel do Paříže s cílem věnovat se výhradně malířství. Od roku 1904 žil ve Vídni; do Čech se natrvalo vrátil až v roce 1911.

Kuba 1

Ludvík Kuba, jako většina jeho vrstevníků, byl ovlivněn impresionismem a secesí. Dožil se 93 let a výjimečně dlouhá umělecká kariéra z něho činí umělce dvou století. Současná přehlídka představuje jeho tvorbu od konce 19. století až do 50. let 20. století, včetně obrazů a kreseb, které ještě nikdy nebyly veřejně vystaveny.

Kuba je považován za zakladatele slovanské hudební folkloristiky.

Kuba 2

Součástí výstavy je i bohatý doprovodný program; komentované prohlídky, diskuse se sběrateli umění, nebo tvůrčí dílny. Připravené jsou i speciální akce, například divadelní představení. 

Salmovský (někdy též zvaný malý Schwarzenberský) palác na pražském Hradčanském náměstí je klasicistní budova palácového typu. Stavbu nechal provést v letech 1800 až 1811arcibiskup Vilém Florentan, kníže Sal-Salm podle návrhu Františka Pávíčka. Původně se mělo jednat o luxusní bytový dům, jenž od roku 1811 náležel Schwarzenberkům. Novodobá historie paláce vedla k jeho devastaci; v roce 2004 převzala objekt Národní galerie v Praze, která palác zrekonstruovala pro potřeby svých expozic. 

Kuba salmovsky palac

Ctibor Čejpa, ilustrační foto autor


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Lubomír Typlt: Tikající muž a Jakub Špaňhel: Slepice v pekle

Galerie hlavního města Prahy připravila v Městské knihovně zajímavou výstavu dvou malířů nastupující střední generace.

 

...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Atlas ptáků: zpěváčci, křikavci i dravci na dvě stě padesáti stránkách
ImageNevíš, jak se jmenuje támhleten modrý ptáček? A co to krouží nad lesem, je to nějaké veliké! To bude asi orel, nebo to není orel? Hele, na plotě sedí sojka. Slyšelas z lesa datla? Teď tam něco tlouklo...
Mladá krev a staré kosti divadelní tradice v příští sezóně HaDivadla

hadivadlo200Brněnské HaDivadlo se ve své 39. sezóně 2013/2014 chystá obrátit svoji pozornost k protipólu dvou postav hrdina – monstrum v klasických dramatických textech. Divadlo se navrátí k ikonám české i světové divadelní tradice, jako j...

ÚTĚK ZE SIBIŘE – Hollywood na neznámé půdě
ImageV roce 1940 uprchla skupina vězňů z ruského gulagu. Jeden z nich, Slawomir Rawicz, o tom později napsal úspěšnou knihu Dlouhá cesta. Zkušený australský režisér Peter Weir se jí inspiroval, spo...
TV ROCKPARÁDA – PROSINEC 2015

Rockparada prosinec perexDo nového dílu přijaly pozvání další české rockové hvězdy, MICHAL PAVLÍČEK, PETR KOLÁŘ a také vám zde Kůsofka s Robertem představí skupinu PAVEL HOUFEK BAND z Teplic.