"Tovární haly, žhnoucí pece, vířící částečky smaltu ve vzduchu…“Dvě křehké ženy v zajetí uměleckého smaltu

"Tovární haly, žhnoucí pece, vířící částečky smaltu ve vzduchu…“Dvě křehké ženy v zajetí uměleckého smaltu

Email Tisk

smalt 200Nejsem výtvarník, obrázky hodnotím stylem „líbí-nelíbí“, různé techniky nedokážu rozlišovat bez pomoci odborníka. K jedné spíš opomíjené jsem se dostala díky kamarádce a někdejší kolegyni Alexandře Horové. Umělecký smalt. Zdá se mi tajemný, lidmi neobjevený, přitom geniální pro výzdobu koupelny... A tak jsem vyzvala dvě dámy, které tato výtvarná technika uchvátila, aby se navzájem vyzpovídaly. Přečtěte si, čím a kdy umělecký smalt okouzlil výtvarnice, jak vnímají svět kolem sebe Alexandra Horová a Olina Francová.

A. H.: Povídat si o umění, to se snadno řekne, ale jak na to? Tak se tedy zeptám naprosto jednoduše: Olino, co vlastně děláš a proč to děláš?

O. F.: To je tedy otázka:-). Dělám, co mě baví, dělám to tak, jak sama chci, dělám se železem, smaltem, ohněm… Vzpomínáš, jak jsme spolu hned po skončení studia v devadesátých letech založily ženskou výtvarnou skupinu Koza Nostra. Takže možná, jak říkal pan Hrabal, je to ve mně, jako v koze.

A. H.: Věnuješ se tématu ženy. Proč?

O. F.: Celý život se věnuju tématu ženy a muže a jejich vztahů. V tuto chvíli, máš pravdu, se věnuji už delší dobu ženě. Minulý rok jsem měla velkou výstavu Via Genderosa v Galerii Klenová, kde bylo osmnáct železných plastik dvou až čtyřmetrových Holek-Burek, doplněných o dvourozměrné třímetrové želené Panny.Letos navazuji na Panny cyklem s pracovním názvem Ženy-Evy. Jsou to dvoumetrové, dvojrozměrné postavy žen, vyříznuté laserem z ocelového plechu. Mají částečně smaltovaná těla a rezavé, pohyblivé ruce a nohy. Symbolizují role, do kterých jsme tlačeny, které jsou nám automaticky přisuzovány či které si samy a dobrovolně vybíráme.

smalt1

A. H.: Vidím, že to máš ráda ve větším. Musíš dělat kompromisy?

O. F.: Život je jeden velký kompromis. A jak jsi správně podotkla, u mě je to právě v té velikosti, protože jsem limitovaná velikostí pece. Řeším to tak, že věci nastavuji, šroubuji k sobě a tím nějaký ten metr navíc naženu.
Co ty a kompromisy?

A. H.:Smaltování je náročné na čas, na vybavení a třeba i na příkon, proto ani já se jistým kompromisům nevyhnu.
Na tvých sochách, například na Pannách, se objevuje technika smaltu. Co tě na uměleckém smaltu baví?

O. F.:Baví mě využití kontrastu rezavého železa s atraktivním zářivě barevným smaltem.Prostě mě přitahují protiklady. Fascinuje mě oheň, žár pece a přerod surového materiálu v něco jiného, krásného. Člověk nikdy není úplně připraven na tu proměnu, na to, co na něj z pece „vyskočí“.
Nedávno jsem slyšela, že se chystá vydání odborné publikace o uměleckém smaltu, která se bude jmenovat SMALT VE VÝTVARNÉ TVORBĚ – historické i současné techniky. Samozřejmě nevím, jakou úroveň tato kniha bude mít, nicméně mě to zjištění potěšilo, a tak jsem se chtěla podívat, co o této výtvarné technice, které se už desetiletí věnujeme, říká Wikipedie – a světe div se: „na váš dotaz nebyly nalezeny žádné výsledky…“

A teď taková trochu podpásovka – jak se vyrovnáváš s ignorováním a v podstatě neuznáváním uměleckého smaltu jako plnohodnotné výtvarné techniky (kategorie?) od teoretiků a odborné veřejnosti? Co říkáš na téměř nekritický obdiv našich kunsthistoriků ke všemu, co má v názvu „koncept“? Když se však před nimi vysloví „smalt“, pokud vůbec, tak ho okamžitě zařadí do škatulky „užité umění“?! Neštve tě to? Mě tedy děsně!

smalt Olina2

A. H.: V záplavě konceptualistů a videoartistů teď dost fandím všem, kdo pracují s objemem a barvou, všem malířům a sochařům. Je doba mediální, plná celebrit. Proto na tvůrčí umělecká setkání bývají zvána jména známá z obrazovek. Jejich nositelé pak pomáhají přitáhnout pozornost ke konání těchto akcí. Věřím, že například takový Smalt Art napomůže tomu, že umělecký smalt brzy vstoupí do povědomí lidí, získá uznání odborné veřejnosti a bude mít důstojné místo v galeriích.

O. F.: Co tě tedy tak fascinuje na smaltu? Vystudovala jsi kov a šperk, takže ke smaltu jsi měla teoreticky blíž než já, ale přece…?

A. H.: První smaltovaný pokus jsem vytvořila asi před třiceti lety.

O. F.: To jsi ještě tahala na šňůrce kačera, ne?

A. H.: Byl to šperkařský transparentní smalt na mědi. Když jsem z pece nedočkavě vyndala ještě žhavý kousek, byla jsem unešená a lapená…

smart alexandra2

O. F.: To já se k smaltu dostala jak slepý k houslím, vystudovala jsem ateliér Grafiky na AVU, ale možná tak, jako toho slepce hudba, mě okouzlila atmosféra smaltovny – tovární haly, žhnoucí pece, švitořící ženské na šablonárně, vířící částečky smaltu ve vzduchu… to rozechvění, co nakonec ta ohnivá obluda vyplivne… Jo a ještě, všimla sis, jak ve smaltovně úplně jinak ubíhá čas? Napřed se zastaví a najednou je ráno. Také to tak vnímáš?

A. H.: To je výborný postřeh. Ano, při práci se smaltem má čas jiný běh.
Abych ale dokončila myšlenku: začala jsem šperkařským smaltem, ale nejzajímavější pro mě byla možnost vytvořit smalty velké 2,5 metru na sympoziu Smalt Art ve Vítkovicích, kde je možná největší pec v Evropě.

O. F.: Na sympozium ve Vítkovicích také ráda vzpomínám! Nejen na setkání se skvělými výtvarníky, jako Honza Hendrych, František Hodonský, Kateřina Štenclová, Jiří Kačer či Aleš Lamr, ale i na celkovou atmosféru. Ta úžasná tovární hala, nad hlavou jezdící jeřáby a ten formát 2,5x1,5 m…
A co v současné době připravuješ ty?

smalt Vitkovice

A. H.: Po velké sérii Prádla, které jsem se věnovala několik let, chystám prostorové smaltované obrazy, tedy spíš barevné reliéfy. Jen by to chtělo nějakou pěknou výstavní prostoru, tím se dostáváme k vystavování. Máš letos „zálusk“ na nějakou galerii?

O. F.: Právě teď ne. Vloni jsem měla dvě výstavy a můj kontokorent se z toho nevzpamatoval dodnes. Nejde totiž jen o to věci vytvořit, ale také je musíš nějak přepravit z bodu A do bodu B, což u mě znamená – jedna výstava– jedna tuna. A v tu chvíli vždy se slzou v oku vzpomínám na grafiku, kterou jsem vystudovala. To celou výstavu člověk odveze tramvají v deskách v ruce.

A. H.: Doprava velkých smaltů není legrace… výstavu šperků taky dovezeš téměř v kapse…
Když začínáš vytvářet nový smalt, máš přesný plán, skici nebo dokonce model, nebo jen nějakou mlhavou ideu?

O. F.: Vždycky jsem připravena, mám kresby a představu, co budu malovat, což neznamená, že v průběhu práce něco neměním. Jak jsi na tom ty?

A. H.: Já mám většinou jen plnou hlavu plánů, co chci vyzkoušet, a pár skic.
Hodně jsi cestovala. Kde ses cítila tak dobře, že bys tam chtěla nějakou dobu pobývat a pracovat? Kde tě to nejvíc inspirovalo?

smalt5 Na dece

O. F.: Nejvíc mě asi inspirovalo Mexiko, ale vždycky jsem si říkala, že bych chtěla, až budu stará, být dědkem v řecké vesnici. Mohla by být případně i španělská.
Co tebe inspiruje nejvíc?

A. H.: Sem tam mne těší odkrývat tajnosti intimních šatníků. Takže prádlo, krajky, košile… Zajímá mě také téma plotů. Ať už jako symbolu, nebo skutečného kovového artefaktu a kutilského kousku.

O. F.: Že by intimita za mříží železného plotu? Předpokládám, že je to hledání cesty ven, nebo už je to velká symbolika?

A. H.: Zatím jsem tato dvě témata nekombinovala. Držím je pěkně oddělená od sebe.

O. F.: Ještě taková epická otázka! Co sny? Jaké máš plány do budoucna, sníš o něčem konkrétním? Týkají se tvé sny smaltu? A když už jsme u toho snění, zdál se ti někdy nějaký zajímavý smaltérský sen? Kdy tě navštěvuje múza? Mně většinou těsně před rozedněním, nebo v takovém tom polokómatu, kdy si člověk není jistý, jestli ještě spí, či bdí.

A. H.: Moje smaltérské sny se točí kolem obrovských formátů železných, měděných a nerezových plechů, figurují tam kýble smaltu, jeřáby a tovární haly… Opravdová múza? Polonahá ženská postava hned po ránu by mě trochu zaskočila, asi bych si myslela, že jsem v sanatoriu, ale možná bych se podívala, jaké má prádlo. Má-li vůbec nějaké…

O. F.: Kdybys byla sudička, nebo jí alespoň mohla trochu napovídat, co bys chtěla dát naší české kultuře do vínku? Co vidíš jako největší neštěstí naší výtvarné scény? Možná naši provinciálnost, malost a nepřejícnost? Peníze...

A. H.: Před nedávnem se rozhodovalo o financování tzv. živé kultury. Ze státního rozpočtu na ni bylo vyčleněno téměř o sto milionů méně než loni. Co dodat? Máme zřejmě uvěřit tomu, že jediné skutečné umění je to, které si na sebe vydělá...

A teď zase vím více o technice zvané umělecký smalt. Věřím, že vzájemný rozhovor vás také zaujal, jako mne. Pokud se chcete o obou dámách dozvědět více, navštivte jejich stránky, kde si můžete prohlédnout jejich obrazy (O. Francová – www.olinafranco.cz a A. Horová – www.artenamel.cz)

Jana Semelková


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

RENÁTA LUCKOVÁ


redaktorka

    je fotografka, novinářka, moderátorka a koučka. V autorské dvojici s Pavlem Veselým organizovali a moderovali mnoho akcí. Vedla rozhovory s různými významnými osobnostmi – podnikateli, manažery, politiky, diplomaty, s lidmi z kultury a dalšími. Její fotografie a texty byly publikovány např. v Katolickém týdeníku, na webových stránkách Arcibiskupství pražského, Historická šlechta, Svět úspěšných, v kulturní a hospodářské revue Fragmenty, v časopise Naše rodina, v tiskové agentuře MediapressServis, v časopise Policista, Český bratr, Překvapení aj. Absolventka VŠE a UK. Má zkušenosti v oblasti PR, reklamy a marketingu, ale i v oblasti  firemních financí, personálního řízení a andragogiky.

    Spolu s Pavlem Veselým jsou autoři knihy "Setkání s Dominikem kardinálem Dukou OP", která vyšla k jeho 70-tým narozeninám, kde publikovala i své fotografie.

Toulavka

Anketa


Partneři

Hledat

Mimísek 40

Z archivu...

Čtěte také...

Derniéra výstavy Podoby a hlavy

POK PEREXV závěru roku 2014 proběhne v Centru textilního tisku v České Lípě derniéra výstavy pana Zdeňka Pokorného Podoby a hlavy. 30. prosince v 15 hodin se mohou příznivci umění rozloučit s fotografiemi z celého světa, jež zobrazují motivy všemožných podo...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Putování Evropou Renáty Fučíkové

altTři roky tvořila Renáta Fučíková ilustrace k této jedinečné knize. Tři roky naplňovala s Danielou Krolupperovou svou koncepci, jak představit žákům druhého stupně historii našeho kontinentu. Po celou ...

Divadlo

„Herec by měl mít intuici a potřebu něco sdělit“ říká Klára Cibulková

švandovo divadlo cibulkova (3)Krysy jsou všude! Tak by se dalo ve zkratce shrnout ústřední téma hry Krysař, v jehož ukázce, v rámci dne otevřených dveří ve Švandově divadle, ztvárnila roli krysího vymí...

Film

Jaké to je Být ženou?

Být ženouJeden svět “kouká” na nás všude. Reklamní plochy, internet, televize. Všude tam je nám připomínán ten svět sám pro sebe, dokumentární ostrov, na který máme možnost udělat si výlet. Široká nabídka pohledů do jádra všemožných problémů, denních realit...