Elaine Lóre: Vždycky mi říkali, že jsem jiná

Elaine Lóre: Vždycky mi říkali, že jsem jiná

Tisk

Elaine Lore perexElaine Lóre je plzeňská malířka posouvající hranice moderního abstraktního umění. Na sociálních sítích má dva a půl tisíce příznivců Někdo by si mohl myslet, že Elaine Lóre je pseudonym, ale nikoliv, je to její civilní jméno. Narodila se v Praze, ale posledních patnáct let žije v Plzni. Osud ji zavál na pedagogickou školu, podle Elaine to ale nebyla ta správná životní cesta. Našla se v malbě, kterou okolí hodnotí jako něco, co tu ještě nebylo. Nebojí se barev a z jejích pláten sálají emoce. Sama se řídí heslem, že svět je plný barev, stačí je jen posbírat.

 

Říká, že ani neví, kde začala její závislost – malování. K této tvorbě se Elaine dostala tak, že jako malá holčička malovala doma po zdech, v pubertě po školních lavicích, dokonce i pod lavicí na tajňačku do skicáku. Nikdy ji ale nenapadlo, že přijde den, kdy se malbě začne věnovat naplno. Malba a kreativní činnost je pro ni osobní terapie. Je to její svět barev, do kterého zve své fanoušky prostřednictvím obrazů.

Náměty pro svou tvorbu čerpá především z toho, co by chtěla v životě vidět a zažít. Představy jsou pro ni do značné míry motivující, protože nikdy neviděla moře a ani větší město než je Praha, takže každý obraz pro ni znamená velkou výzvu. Prohlíží si fotky míst, dívá se na dokumenty nebo filmy a pak do tohohle koktejlu přimíchá něco ze sebe, ze své hlavy. Nemá žádný malířský vzor, snaží se vyloženě o vlastní styl, což se jí, dle ohlasů, daří. Pokud by měla prozradit, čí tvorba se jí líbí, tak to budou jednoznačně Claude Monet, Vincent van Gogh a Jackson Pollock.

„Umění není o školách. Žádná škola tě nenaučí vyjádřit pocity a vložit je do plátna, textu nebo hudby. To prostě v sobě máš nebo nemáš. Škola ti může pomoci ve znalostech, kvalifikaci. Ale nenaučí tě lásku k umění a tvorbě.“ 

Elaine Lore

Elaine Lóre

Kritika je pro ni nedílnou součástí tvorby

„A já jsem za ní nesmírně vděčná. Posune tě, poradí ti. Pokud je kritika konstruktivní, není nic lepšího. Bohužel je dnešní svět plný anonymních znalců všeho, a to nejen umění. Všichni jsou odborníci na všechno. Takže pokud mi někdo napíše, že by si mým plátnem nevytapetoval ani záchod, v čem mi tahle kritika pomůže? Akorát mi ukáže inteligenci těchto rádoby kritiků. Na druhou stranu, pokud mi někdo napíše nebo řekne, že se mu tohle a tohle nelíbí, protože mi nesedí kompozice, perspektiva nebo cokoli dalšího, budu mu vděčná za názor a pro příště se na to zaměřím. Na vernisážích jsem zatím neměla negativní střet s návštěvníkem. Jen jedna paní mi jednou řekla, že se jí moje obrazy nelíbí, tak jsem jí řekla, že mě mrzí její ztráta času a že příště si má o autorovi něco zjistit, než na něj vyrazí,“ pokračuje malířka. Do svého díla promítá své zážitky a vnímání okolního světa. Všechno, co dělá, je odrazem jejího já. Co zrovna je v danou chvíli. Pokud má špatný den, netvoří. Předala by tím pak tu špatnou náladu dál, a to nechce. Svět je plný negací a zla, tak proč vytvářet další. Při tvorbě jí ovlivňuje hudba. Bez ní by žádné plátno nevzniklo.

Mimo malby obrazů se, spolu s partnerem Vincentem, ráda dívá na filmy. Partner Elaine se věnuje scénáristice a kaskadéřině, takže u nich v domácnosti neustále běží filmové novinky, rozhovory a filmy o filmu. Elaine má ráda i filmovou hudbu a hudbu celkově. Od puberty jí zajímají auta a vše okolo nich. Dokonce se chtěla jít učit na automechaničku, ale nějakým nedopatřením skončila na „peďáku“. Baví ji toho spousta, je toho názoru, že člověk by si měl rozšiřovat rozhled. Mimo jiné se jí líbí styl staré Francie, která je pro ni kouzelnou zemí s osobitou atmosférou, zbožňuje francouzský šanson a fotografie zasněžené Paříže. Stejně tak ji lákají i staré uličky Prahy nebo barevné domy na Kubě.

Elaine Lore 2

Obraz s názvem My vision of Central park – pohled malířky na Central Park

Umění jako terapie a zpověď svého druhu

Umění chápe jako terapii a zpověď svého druhu. Svými obrazy chce především předávat barvy dál, protože je všude moc betonu a šedi. Je potřeba to tady rozzářit. I přes tento navenek vyjádřený pozitivismus má Elaine smutek na duši a tím je sociální fobie. Tahle porucha se u ní naplno projevila asi před dvěma lety společně s dalšími diagnózami. Pro její původní povolání učitelky to bylo velkou překážkou. Hodně dlouho si říkala, že to zvládne bez léků, že to nějak dopadne. Nicméně to nešlo. „Upřímně můžu říct, že můj pan psychiatr mi zachránil život. Nebýt jeho trpělivosti se mnou, nebyla bych dneska tam, kde jsem. Tím chci říct, že davy lidí na vernisážích a na všech společenských akcích bych bez léků nezvládla. Tak to prostě je. Tahle nemoc ovlivnila můj život neskutečně. Nikdy by mě nenapadlo, že nezvládnu sama dojít na nákup nebo k doktorovi. Teď jsem ve stavu, kdy do cizího prostředí nemůžu jít bez Vincenta nebo bez mámy. Pokud se mnou nikdo nejde, taky nejdu. Známější prostředí dávám díky sluchátkům a hudbě. Kdo nezažil, nepochopí,“ se smutkem vypráví malířka.

Elaine nakreslila obraz Plzně s názvem Střet věků. Zachycuje pohled na katedrálu a ulice ve tmě. „Plzeň je můj domov, který mě přijal takovou, jaká jsem. Nenarodila jsem se tady, dokonce jsem tady ani nevyrůstala. Jsem holka z pražského sídliště. Cesty osudu mě ale zavedly do Plzně a nebyl den, kdy bych toho litovala. Když jsem se odhodlala a pustila se do Střetu věků, ani jsem nečekala tak velkou vlnu pozitivních ohlasů. Plátno už má svůj domov tady v Plzni a až se vrátí z pražské výstavy, konečně ho předám i fyzicky. Jsem fakt ráda, že zůstane na domácí půdě,“ pokračuje Elaine Lóre.

Elaine Lore 3

Obraz My vision of Central park 2019
Tento obraz vznikl na popud fanoušků Elaine Lóre, které zajímalo, jak si se stejným motivem malířka poradí o rok později.

Nelze nezmínit, že Elaine Lóre nejdříve chtěla být módní návrhářkou, avšak dle jejích slov nebyla dostatečně velká kamarádka s jehlou a nití. Začínala se skicováním modelů, dokonce si podle jedné své kresby nechala ušít sukni. Možná to byl začátek toho všeho kolem malby, to prý už sama neví. „Co se týká módní branže nemám velké zkušenosti. Vyzkoušela jsem si nějaký ten casting na plus size modeling, viděla jsem pár módních přehlídek a zjistila jsem, že to není svět pro mne. Já se ráda hezky obléknu, ale zároveň ráda vyměním podpatky za conversky."

Kůže a textil snesou víc než plátno

O tom, že Elaine je činorodá žena, svědčí i to, že maluje své obrázky dokonce na kůži nebo textil jako výrobky dostupné na trhu. Znamená to pro ni relax, protože tyhle materiály snesou víc než plátno, nebo spíš si na ně dovolí to, co na plátno ne. Ani neměla v úmyslu zabývat se tím nějak dlouho, ale po taškách přišla poptávka na bundy, kabelky, batohy... a už se vezla. Teď nedávno předávala dva batohy v jedné plzeňské kavárně, paní vedle od stolu si vyžádala vizitku a hned po ní obě servírky. Je za tyto chvíle hrozně vděčná, protože jsou to viditelné věci plné barev, které rozzáří šedé barvy v nás.

Elaine Lore 4

Obraz Tell me your story je jedním z největších pláten Elaine Lóre. Představuje životní cesty a křižovatky osudu a rovněž samotnou smrt. Nástrahy i radosti. Je plný života i zklamání. Je v něm podle malířky vše, čím si každý z nás projde. K vidění byl na mezinárodní výstavě Prague Art Coctail 2019, pak v Ólala Cafe v Plzni a nyní je znovu k vidění v hotelu Ilf v Praze. Odtud se přesune zpět k malířce domů, kde bude čekat na svého nového majitele.

Mladá malířka má za sebou plno výstav, loni jich měla šest a letos už dvě. Začala mezinárodní výstavou Prague Art Coctail, kde spolu s asi třiceti malíři vystavila dva větší obrazy. Následovala výstava v domácím Pappa Coffee v Plzni, Art-n-coffee v Praze a další. Jak říká, byly to pro ni nezapomenutelné chvíle a nové zkušenosti. Prostě něco, na co se nezapomíná a ona je za to neskutečně vděčná. „Za měsíc budu zase konečně tady u nás v Plzni, kde chystám obrazy, na které nejsou moji fanoušci moc zvyklí, tak doufám, že je nezklamu. Naskytla se nabídka udělat výstavu v úžasném klubu Buena Vista, který je vážně jedinečný svou atmosférou a především lidmi, kteří tam dělají. Nemohla jsem odmítnout. Už jen proto, že je to Plzeň. Letos mě čekají tři výstavy. Jedna za měsíc v Plzni, a pak v listopadu dvě v Praze. Jinak si chci od výstav trošku odpočinout a soustředit se na příští rok, kdy mě čeká hodně práce na zahraničních projektech. Kdo mě sleduje na sociálních sítích, tak ví, že makám na několika frontách a rozhodně se nezastavuju,“ zakončuje malířka Elaine Lóre.

www.elainelore.cz


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Jiří Pazour: Improvizace mi umožňuje zažívat vše naráz

Jiri Pazour perexPochází z hudební rodiny a hudební improvizace ho doprovázela od dětství. Není tedy divu, že se z něj stal vynikající klavírista, skladatel, pedagog, ale především výjimečný klavírní improvizátor. Věnuje se klasické skladatelské tvor...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Z archivu...

Čtěte také...

VNUK uspořádal hostinu designových kousků

altZnačku VNUK založili tři studenti Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni a to Eliška, Barbora a Ondřej. Vzhledem k tomu, že se pokládají za zdravé jádro VNUKa a často spolupracují s mnoha dalšími výtvarně činnými kolegy, nepřejí si b...


Literatura

Musím tě zradit

MusimTeZradit200Je to už skoro 35 let od konce komunistické éry a pro nás, kdo jsme v ní žili, je neustále obtížnější, ba nemožnější těm, kdož přicházejí po nás a tu dobu nezažili, vysvětlit, proč jsme tehdy byli smutní a v neustálé depresi. Naštěstí jso...

Divadlo

Do divadla i o prázdninách! Pozvěte přátele na promítání

letní pohodaUžijte si divadlo z pohodlí domova, třeba ve společnosti přátel při letní grilovačce. Na Dramoxu najdete stovky inscenací, které jste během roku nestihli vidět nebo které už mají po derniéře. Dobrá zpráva pro všechny divadelní fanoušky – o zážitk...

Film

Zvony nad Tbilisi zvoní umíráček

Zvony 200Dokumentární film Pavla Kolaji Zvony nad Tbilisi (2012) přibližuje stav kinematografie v současné Gruzii - a vyznívá jako nostalgické ohlédnutí na časy, kdy sice s obtížemi, ale přece jen vznikaly výsostně umělecké f...