Bezčasí. Takový byl počátek normalizace

Bezčasí. Takový byl počátek normalizace

Tisk

Bezcasi perexV uplynulých letech vyšlo několik sborníků, které mapovaly dění a poměry v poválečném Československu. Jako podklady k jednotlivým textům posloužily přednášky na konferencích, pořádaných Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů. Tyto konference nadále pokračují, zatím poslední, přichystaná na konec května letošního roku, bude věnována posledním rokům komunistického panství.

Vydávání knížek má samozřejmě mírné zpoždění, nyní vychází svazek nazvaný Bezčasí. Československo v letech 1972-1977, přichystaný opět editory Jiřím Petrášem a Liborem Svobodou. Na čtyři desítky příspěvků, rozdílných svým rozsahem, jazykovou kultivovaností i úrovní výsledného pojednání, mapují nerůznější aspekty soukromého i veřejného života ve sledovaném období. Pokrývají jak vědu a kulturu, tak společnost a provázáním politickou sféru – a v neposlední řadě též sport a dění v regionech. Můžeme si tudíž přečíst jak studie řekněme zevšeobecňující, tak takové, které přibližuje osudy konkrétních jednotlivců, případně akcí či pořadů. Zahrnuty jsou události dokládající jak podřízení se normalizačním tlakům, tak snaha vzdorovat jim – často se ovšem jedná o balancování mezi oběma polohami, jak prozrazuje případ mělnické galerie Ve věži, tehdy svou nabídkou přitažlivé pro celé široké okolí včetně pražského.

Mnohá zamyšlení navazují na obdobné studie, publikované v předchozích svazcích – třeba o tradici pohádek a Večerníčků v rozhlasovém vysílání, o dění ve výtvarné, hudební i literární scéně nebo také o českých historických filmech zcela poplatných politickým požadavkům, o proměnách Československé akademie věd. V této souvislosti jsou zajímavé postřehy o soukromém sběratelství (zejména výtvarného umění) jako prostoru vnitřní svobody, jakkoli někdy do sebe zahleděné činnosti. Sondy se zpravidla vztahují jen k vytyčenému období a pomíjejí občasnou provázanost s předchozím obdobím.

Avšak např. ve filmové sféře lze stále dohledat díla z minulých let, pokud nebyla předčasně stažena – z českých filmů i nadále zůstávala v distribuční nabídce třeba podobenství Věry Chytilové nebo několik let zakázané drama Kateřina a její děti. A také, navzdory nejrůznějším omezením, vznikají nové dodnes ceněné snímky třeba Vláčilovy, ale také mistrné, byť navenek únikové vyprávěnky Vorlíčkovy, Podskalského či Lipského. A ze zahraniční tvorby se k divákům tehdy dostávaly (samozřejmě s několikaletým zpožděním) jak proslavené hity jako Butch Cassidy a Sundance Kid, Francouzská spojka, Tenkrát na Západě nebo Podraz, tak svébytné umělecké počiny z dílny Felliniho, Rosiho, Pasoliniho, Bergmana, Tarkovského, Szabóa, Coppoly… Jistě by tuto oblast bylo zapotřebí prozkoumat bedlivěji, a to včetně nezastupitelné úlohy filmových klubů. Především ty udržovaly povědomí kontinuity s nedávnou minulostí.

Bezcasi 1

Ludvík Svoboda

Oddíl shrnující společenská a politická témata zastřešují mezinárodní kontexty (polské, německé), avšak častěji tu nalezneme cenné dílčí průzkumy, jak je přineslo bádání v archivních fondech. Tak jsme se dověděli, jak Státní bezpečnost hlídala dům Wericha a nenápadně zjišťovala totožnost každého, kdo jej navštěvoval. Vskutku neznámou kapitolu pak zpracovává studie, která ukazuje, že před cenzurní svévolí nebyl chráněn nikdo – ani prezident republiky Ludvík Svoboda (na přiloženém snímku), jehož Paměti nesměly být vydány. Byly přece „pomýlené“. Také je rozkryto zákulisí související s leteckým únosem, který zpracovával i neblaze proslulý seriál 30 případů majora Zemana (jmenovitě část nazvaná Mimikry). Postřehneme snahu účastníky této události vydávat při veškeré jejich spornosti za oběti režimu, i když se zdá, že by svou destruktivní povahou mohli vyvolávat konflikty a rozbroje v jakékoli společnosti. Asi nelze vše ospravedlňovat „touhou po svobodě“.

Závěrečný oddíl zahrnující příspěvky věnované sportu a regionům vykazuje ponejvíce systém „co dům dal“. Jediný příspěvek se týká sportu – jmenovitě pak národního hokejového mužstva, z něhož emigrovali Václav Nedomanský a Richard Farda. Oběma však pobyt v zahraničí přinesl lecjaká rozčarování. Ostatní stati pojednávají o dílčích projevech, kterými normalizace doléhala do všech myslitelných oblastí. Nepohodlný koncert (jmenovitě roku 1974 v Rudolfově) mohl být zakázán, respektive rozehnán, obecně vadily zejména dlouhovlasé „máničky“. Zajímavý je ponor do každodennosti v městysi, jakým byly Dolní Kounice, jakkoli máme co do činění s prozatímním náčrtem zamýšlené disertační práce.

Zbývá doplnit, že příspěvky byly otištěny v původním jazykovém znění, tedy nejen slovensky, ale rovněž polsky či anglicky. Nejsem si však jist, zda lze takový přístup považovat za skutečně optimální, zda na případného čtenáře neklade příliš velké nároky, neboť sborníky tohoto druhu přece jen nepatří mezi publikace výsostně odborné. Ostatně některé články vyšly již dříve – ten o rozehnaném koncertu čerpá z textu od týchž autorů, který byl před čtyřmi roky zveřejněn v časopisu Paměť a dějiny.

Bezcasi 2

Jiří Petráš, Libor Svoboda (eds.): Bezčasí. Československo v letech 1972-1977
Vydaly Ústav pro studium totalitních režimů a Jihočeské muzeum, Praha-České Budějovice 2018. 567 stran
Hodnocení: 70 %
Foto: kniha
www.ustrcr.cz/publikace/jiri-petras-libor-svoboda-bezcasi-ceskoslovensko-v-letech-1972-1977/


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

MICHAEL KOCÁB: JE TOHO HODNĚ. A BUDE TOHO JEŠTĚ VÍC!

kocab 200Povídali, že mu hráli – tak se jmenuje nová supraphonská kompilace složená z pecek Michaela Kocába – originálního skladatele, textaře, zpěváka, instrumentalisty a šoumena. A když se řekne Kocáb, všichni víme, že je...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Do Galerie Fiducia přilétly Vrăjitoare / Čarodějnice

carodejnice 2Desátého dubna obsadila horní patro Galerie Fiducia výstava fotografií slovenské autorky Lucie Sekerkové, studentky pátého ročníku Ateliéru reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Po čtyři roky se snažila zachytit prostředí u ná...


Literatura

Winton nebyl jediný, o dalších se tolik neví

zachrana perexDokumentární kniha Záchrana českých uprchlíků 1938 - 39 seznamuje čtenáře s dalšími čtyřmi lidmi, kteří v těchto těžkých časech pomáhali. Sir Nicholas Winton nebyl jediný.  Ale i jemu je v knize věnovaná samostatná kapitola.

Divadlo

Halloweenská noc patřila ve Zlíně premiéře hry Kráska z Leenane

kraska200Městské divadlo Zlín se rozhodlo právě na Halloweenský večer, 31. října, uvést tragikomedii irského autora Martina McDonagha Kráska z Leenane. Jak se povedlo převést tuto trýznivou hru, nabitou referencemi na nelehký život v zapadlém Irsku, na zlín...

Film

Kouzelný svět cirkusu ožívá na stránkách knihy Orbis cirkus

Orbis cirkus 200O cirkusu vyšla už řada knížek i časopiseckých úvah, ovšem důsledně shrnující publikací je teprve Orbis cirkus. Skládá ze dvou rozsáhlých textů, jednak Hanuše Jordana (Příběh českého cirkusu), jednak Ondřeje Cihlá...