Ústecké muzeum opět propůjčilo své prostory k zajímavé výstavě. Stává se již dobrým zvykem představovat umělce kteří na ústecku žili, žijí nebo tvořili či tvoří. Tentokrát dostal prostor Roman Kozák. Narodil se v roce 1961 a patřil do generace, které minulý režim nepřál. Jako výtvarník pracoval v propagačním oddělení různých firem, ale jeho duše toužila po svobodě, vyjadřovat se tak, jak svět cítil a viděl. V určitém období což bylo v době, kdy v ústeckém divadle vytvořil velmi zdařilou výtvarnou scénu pro jejich přestavení, se zdálo, že jeho snaha bude konečně oceněna. Dostalo se mu nabídky z Mahenova divadla v Brně ke spolupráci. Než se však stačil rozhodnout, zda definitivně opustí své rodiště, kádrováci rozhodli za něho. A tak z Brna odjíždí do Prahy a okamžitě je přijat na Akademii múzických umění, ovšem ne jako student, ale uklízeč. Jenže něčím se člověk živit musí. Měl štěstí i na kamarády, ale největší oporou mu byla a je, maminka. V 70 a 80 letech byl členem výtvarných skupin kolem akademického malíře Ladislava Lapáčka a Dana Richtera od nichž se mnohému přiučil.

Na výstavě představuje svou součastnou tvorbu a podle jeho slov je to koncepce deníku poutníka. Všední témata dokázal zpracovat tak, že nabízí nejen nové pohledy, ale i inspiraci. Využívá přírodní scenérie k rozjímání, ale ukazuje je tak, jak si jich běžný člověk nevšimne. Po letech hledání a tápání si našel svou cestu a výstava je toho důkazem.

Foto z výstavy : autorka