Reklama
Banner
Banner

PŘEHLED VÝSTAV V ROCE 2016

Email Tisk

vys200Ponúkame Vám rozsiahly prehľad výstav na nasledujúci rok 2016.

 

 

 


LIDSKÁ PROVINCE / DIE PROVINZ DES MENSCHEN / THE HUMAN PROVINCE
Výstava v Umělecké hale v budově Lipsiusbau
15. leden až 10. duben 2016
Skladatel a režisér Heiner Goebbels koncipuje pro Drážďany multimediální instalaci, která novým způsobem otevírá interdisciplinární diskurs v současném umění, který již v roce 2014 zahájil svojí samostatnou výstavou William Forsythe.
V podobě 54 filmových sekvencí na monumentální zdi z monitorů se obrazově i hudebně rozvíjí vícehlasá kompozice, zvuková krajina různých měst, kterou putuje herec André Wilms. Slyšíme hlukovou kulisu měst, kroky a hlasy člověka, jenž jimi prochází. Pokaždé nosí stejný klobouk, jednou je v obleku, jindy zas v pršiplášti nebo zimním kabátu, v závislosti na počasí a roční době, tušíme, kolik je venku asi stupňů. Během svých cest městy reflektuje, popisuje, komentuje svůj pohled na společnost záznamy z knihy zápisků Eliase Canettiho „Lidská province“, která propůjčila název celé výstavě: „Společnost, která má jedno jediné oko, a to oko neustále koluje. Všichni chtějí vidět totéž, všichni to vidí.“ Vnímání scény probíhá prostřednictvím smyslů na mnoha úrovních: sluchem, zrakem, neustálým opakováním ve spojení s melancholií jednotlivce, který promlouvá z hlubin svého vozu.
Pokračující narůstání množství video záznamů ze světových metropolí, počínaje Aténami přes Buenos Aires, Caen, Den Haag, Edinburgh, Frankfurt, Ženevu, Kodaň, Lucembursko, Moskvu, New York, Oslo, Paříž, Quebec, Řím, Sydney, Tallinn, Vilnius, Varšavu, Curych atd. - a nepřetržité skloňování Canettiho textů nejsou s to zahladit osamocení protagonisty - právě naopak: dělají jej ještě hmatatelnějším. Stejného člověka slyšíme a pozorujeme po dobu deseti let - od roku 2004 do roku 2014 - během jednoho totožného rituálu ve více než 45 městech v 26 zemích.
„Lidská province / Die Provinz des Menschen / The Human Province“ s texty Eliase Canettiho pracuje s filmovým materiálem, který vznikl během hostování nesčetněkrát oceněné hudební divadelní hry „Eraritjaritjaka — musée de phrases“ (2004) režiséra Heinera Goebellse s hercem André Wilmsem.

 


POHLED NA SVĚT A ZNALOSTI KOLEM ROKU 1600
Nová stálá expozice v Rezidenčním zámku, v budově Georgenbau, 1. patro,
od 19. března 2016
Díla pozdní renesance z drážďanského Kabinetu umění (Dresdner Kunstkammer) tvoří těžiště nové stálé expozice v prvním podlaží budovy Georgenbau. Výstavní plocha činí zhruba 600 metrů čtverečních a zabírá sedm sálů, z čehož se jedna místnost využívá k dočasným expozicím. Umělecká díla z fondů Zbrojnice doplňují výpůjčky různých muzeí Státních uměleckých sbírek v Drážďanech i dalších institucí a soukromých sbírek.
Jednotlivé místnosti se věnují samostatným tématům. Úvod tvoří sál, jehož středobodem je kurfiřt August (1526—1586), zakladatel Kabinetu umění. Pod názvem „Kurfiřt jakožto artifex“ prezentujeme zachovalou sbírku množství nástrojů, které byly charakteristické pro raný drážďanský Kabinet umění. Spektrum exponátů sahá od zahradnického nářadí přes nástroje zlatníků, stolařů a obráběčů železa až po takzvaná páčidla.
V dalších výstavních prostorách se nacházejí nákladně zdobené skříně uměleckého kabinetu, dvě bohatě vybavené kabinetní skříně z Augsburku, dva hrací stolky s duhově hrajícími intarziemi z perleti, deskové hry z cenných materiálů, hudební nástroje nebo také filigránní soustružené umělecké předměty a umělecké poklady. Jedinečná sbírka kombinovaných zbraní, které spojují ohromující efekty s vysoce specializovanou kovářskou technikou výroby zbraní, zahájí budoucí galerii pušek v navazující Dlouhé chodbě (Langer Gang). Objevení a pokoření cizích světadílů se v Kabinetu umění odrazilo v podobě dovozu exotických materiálů v nezpracované i umělecky ztvárněné formě. V páté místnosti obchůzky může návštěvník objevit kromě jiného údajný roh legendárního jednorožce (zub kytovce narvala), nádoby z horského křišťálu, slonoviny, kokosových ořechů a pštrosích vajec. Originální křtitelnice a cenné stříbrné nádoby z drážďanské zámecké kaple svědčí o příklonu saských kurfiřtů k luteránské reformaci.

 


PROPOZICE IV.
MĚŘENÍ PODLIDÍ. O ESTETICE RASIZMU
Výstava Wolfganga Scheppeho pro Státní umělecké sbírky v Drážďanech
Kunsthalle v budově Lipsiusbau, 14. květen až 7. srpen 2016
Pojem rasizmus není nic jiného než morální výčitka. Sám o sobě totiž není s to kritizovat ideologii, na níž se zakládá a která vylučuje osoby, jelikož je na nich prý viditelná jejich jinakost. Tato jinakost má spočívat v biologických rozdílech mezi lidmi, přesto však vzniká jako politický soud o těch lidech, kteří nejsou považováni za členy patřící k vlastnímu národu.
Tato výstava se proto prostřednictvím prostření doposud neznámého názorného materiálu zabývá vztahem mezi vědeckými pokusy o typizaci ras a rasistickými představami běžných lidí. Obojí vychází z gnozeologického přesvědčení, na němž se zakládá celý pozitivizmus: a sice, že každá (ne)bytost se zjeví a že cizí bytosti, které je třeba vyčlenit ze společnosti, se nám samy vyjeví na základě svých vnějších znaků. A jelikož zastánci tohoto hlediska se domnívají, že z toho, co můžeme vidět — tedy v první řadě z morfologického znaku barvy pleti — lze konstruovat klasifikaci lidských bytostí, sehrává v rasizmu významnou roli obraz. Je tudíž přípustné, abychom mluvili o estetice rasistického smýšlení.
Středobod komplexního projektu tvoří doposud neprozkoumaný obsedantní obrazový archiv drážďanského etnologa a antropologa Bernharda Strucka (1888-1971). Jeho archiv nám umožňuje vstoupit do hlavy a představových dimenzí tohoto (v důsledku své normality, běžnosti) exemplárního myslitele nauky o rasách. A jeho konstrukce fenotypů cizosti, které dosáhl zejména antropometrickými měřeními, se shoduje s principiálním duchem, jenž se bohužel také dnes opět těší společenskému uznání.
Tři díla výtvarného umění poskytnou hned úvodem materiál ke kritice manipulativního využívání obrazových metafor, teprve pomocí nichž lze na domnělou odlišnost — alteritu — poukázat. Jedná se o sochu gorily unášející ženu, která v 19. století vyvolala skandál, z dílny tehdy velmi úspěšného sochaře Emmanuela Frémieta (1824—1910), o v Německu dosud nevystavené zásadní dílo Manipulace kultury italského umělce Fabio Mauriho (1926—2009) a konečně o triptych videí, které zaznamenávají sekvence obrazů německého průkopníka filmu, Arnolda Fancka (1889—1974). Zmíněný triptych předvádí circulus vitiosus německých dějin, které, jak se zdá, kráčejí dokolečka v kruhu nekonečné repetice rasistického vnímání jiných.

vys8



RÁJ NA ZEMI.
KRAJINY OD BRUEGELA PO RUBENSE
Výstava Galerie obrazů starých mistrů
Umělecká hala v budově Lipsiusbau, 1. říjen 2016 až 15. leden 2017
V rámci velké dočasné expozice představuje Galerie obrazů starých mistrů svůj sbírkový fond vlámské krajinomalby 16. a 17. století. Drážďanská sbírka patří v této oblasti k celosvětově nejvýznamnějším, přesto se jí v minulosti dostalo málo pozornosti a nebyla ani často vystavována. Rozsáhlý průzkum a vědecké zpracování společně s restaurováním několika zásadních děl lze bez nadsázky nazvat jejím znovuobjevením.
Krajinomalba se jako svébytný žánr etablovala v první třetině 16. století v jižním Nizozemí. Předpoklady pro tento vývoj bylo přání myšlenkově pochopit svět řízený božským řádem a také rostoucí zájem o geografii a kartografii, objevování a výpravy do jiných částí světa. Vlámští malíři, především Joachim Patinir a Pieter Bruegel starší, vyvinuli v podobě krajiny jako obrazu světa nebo přehledné krajiny zobrazovací schéma, které tento žánr ovlivňovalo ještě dlouho po polovině 16. století. Nejedná se přitom o „portréty krajiny“, nýbrž o komponovaná, v ateliéru z repertoáru forem nacházených v přírodě vyskládaná díla následující umělecké představy o ideální formě.
Rostoucí poptávka po krajinářských obrazech vedla ke vzniku četných subžánrů: vysoce specializované malířské dílny produkovaly pro široký a kvetoucí trh s obrazy. V 17. století přivedly pohnuté, atmosférické obrazy Petera Paula Rubense vlámské krajinářství k novému vrcholu.
Výstavu doplňují a obohacují vynikající rané kresby krajin a archy s tiskovými grafikami patřící Mědiryteckému kabinetu v Drážďanech nebo také drahocenné výpůjčky významných muzeí, jako je Královské muzeum krásných umění v Antverpách, Říšské muzeum v Amsterdamu nebo Uměleckohistorické muzeum ve Vídni. V rámci výstavy vyjde bohatě ilustrovaný a komentovaný katalog.

 


Kalendarium



HEINER GOEBBELS.
LIDSKÁ PROVINCE / DIE PROVINZ DES MENSCHEN / THE HUMAN PROVINCE
Výstava v Umělecké hale v budově Lipsiusbau
15. leden až 10. duben 2016
Skladatel a režisér Heiner Goebbels koncipuje pro Drážďany multimediální instalaci, která novým způsobem otevírá interdisciplinární diskurs v současném umění. V podobě 54 filmových sekvencí na monumentální zdi z monitorů se obrazově i hudebně rozvíjí vícehlasá kompozice, zvuková krajina různých měst, kterou putuje herec André Wilms. Crescendo kroků na schodištích a opakování jedné textové sekvence z knihy zápisků Eliase Canettiho „Lidská province“, zdroje názvu pro výstavu: „Společnost, která má jedno jediné oko, a to oko neustále koluje. Všichni chtějí vidět totéž, všichni to vidí.“ Pokračující narůstání množství video záznamů ze světových metropolí nedokáže zahladit osamocení protagonisty - právě naopak: dělá jej na mnoha úrovních ještě hmatatelnějším. Stejného člověka slyšíme a pozorujeme po dobu deseti let - od roku 2004 do roku 2014 - během jednoho totožného rituálu v 50 městech v 25 zemích.

 


INTERVENCE #3: FLORIAN AUER
Ze série intervencí v Albertinu
26. leden až 27. březen 2016
Florian Auer (nar. 1984 v Augsburku, žije v Berlíně) se svými povětšinou skulpturálně-instalačními pracemi čerpá z prvků z estetického kánonu reklamy, lifestylu, softwarového a produktového designu. V době, kdy virtuální reality stále masivněji nahrazují naše reálné zkušenosti, se Auer zajímá o dopady očividně mediálně a digitálně zrcadlené skutečnosti, zkreslené hyperreality, s níž se stále častěji setkáváme také my v našich každodenních životech. Zcela zjevný příklad nachází Florian Auer ve fotbalu a v pokusech médií zprostředkovat divákům akci pokud možno z nejbližší vzdálenosti. Jako výsledek těchto pozorování vznikla torza z umělé pryskyřice, která zobrazují v trikotech navlečené trupy v pohybu a obvykle bývají instalována tak, aby se vznášela v prostoru.
V Albertinu prezentujeme Auerova torza ve spojení s plakáty Henriho Toulouse-Lautreca, výpůjčkou Mědiryteckého kabinetu Státních uměleckých sbírek v Drážďanech, jako intervenci do trvalé expozice.

 


GRASSI INVITES #1: CIZÍ
Výstava Státních saských etnografických sbírek (SES) v GRASSIho národopisném muzeu v Lipsku
29. leden až 8. květen 2016
V podobě kooperačního projektu CIZÍ zahajují SES svoji sérii „GRASSI Invites“. Od roku 2016 budeme do tohoto formátu zvát umělce, sdružení angažující se ve prospěch uprchlíků a vědce s cílem vypracovat výstavy k aktuálním politickým tématům a tendencím současného vývoje. Výstavní projekt CIZÍ se věnuje procesům vznikání cizosti v muzeu: Následkem čeho — v důsledku jakých forem prezentace, jakých dimenzí ukazování — se něco stane cizím?
Umělecké práce vystavované v rámci expozice CIZÍ zahrnují média film, instalace, plastika, fotografie a sklomalba, přičemž reflektují konstrukci cizosti v etnologickém muzeu tím, že zviditelňují formy prezentování typické pro tento typ muzeí a dělají z nich objekt diskuze. Projekt se uskuteční jak v podobě intervencí do stálé expozice, které přímo reagují na tamní situaci, tak také ve výstavních prostorách pro dočasné expozice, v nichž se projektu dostane prostorové koncentrace. S nastíněným tématem se bude vypořádávat dvacet studentů z třídy Clemense von Wedemeyera Expanded Cinema a ze semináře Benjamina Meyera-Kramera Reprezentace.
Jedná se o spolupráci GRASSIHO národopisného muzea v Lipsku s tamní Vysokou školou grafiky a knižního umění (HGB).

 


PROZATÍMNÍ VÝSTAVA
GALERIE OBRAZŮ STARÝCH MISTRŮ VE VÝCHODNÍM KŘÍDLE BUDOVY SEMPERBAU
od 26. února 2016
První velký krok je u zdárného konce: oprava východního křídla Galerie obrazů starých mistrů je završena. Od února 2016 bude čerstvě zrestaurovaný trakt budovy opět přístupný pro návštěvníky. Zatímco nyní probíhá také generální oprava západního křídla, lze již v opět otevřeném úseku obdivovat světově proslulou sbírku v podobě zcela mimořádné prezentace. Na dvou podlažích se rozprostírá hustě posetá „překážková dráha“ z vynikajících obrazů od pozdního středověku až po osvícenskou dobu, která se na rozdíl od obvyklého uspořádání exponátů dle škol zaměřuje na jednotlivá témata, žánry, umělecké proudy a výtvarné techniky. Na mnoha místech se tak potkávají italští, španělští, nizozemští, němečtí, francouzští, angličtí nebo švýcarští umělci, které spojují otázka přístupu k portrétům, zátiším, caravaggizmu či pastelu, což opakovaně umožňuje spojitou přehlídku evropského malířství. Jedinečnost této situace, která bude existovat až do otevření celé obnovené budovy v roce 2018, spočívá v dočasném využití východní haly jako prostoru k výstavě obrazů. Od roku 2018 se pak velká sloupová hala stane domovem antické sbírky soch.
Jakousi předtuchu o soužití sochařského a malířského umění poté poskytne již sál věnovaný osvícenství, v němž budou vedle sebe prezentovány obrazy a plastiky 18. století.

 


KNIŽNÍ HRDINOVÉ NA LOUTKOVÉM JEVIŠTI
Výstava Sbírky loutkových divadel
Muzeum saského lidového umění v Jägerhofu, 2. březen 2016 až 26. únor 2017
V dnešní době vzniká většina loutkových her na základě předloh oblíbených knih. S oblibou bývají dramatizovány zejména ilustrované knihy. Hrdinu takové divadelní hry lze totiž na jejich podkladě „ušít na míru“ tak, jak to dovede pouze loutkové divadlo.
Výstava prostřednictvím velkého množství figur napíná dramatický oblouk od barokního knižního šaška Dona Quijote přes lhářského barona Prášila až po milovníka knih Mortimera Folcharta z fantasy románu Inkoustové srdce. Najdete zde jak protivné kluky Maxe a Moritze, nesmrtelného Malého prince nebo třebas nerozlučné přátele Pettersona a Finduse. Režiséři a tvůrci loutek hledají formy, jejichž pomocí mohou vyprávět příběhy. Divák by měl svůj příběh najít v podobě, v jaké se odehrává v jeho hlavě. Výstava proto nepředstavuje jenom knihy a figurky, nýbrž také návrhy, které ukazují postupy hledání správných forem. Velcí i malí knihomoli zde mohou číst, vyprávět, listovat nebo objevovat!

 

 

vys78


„PŘED VÁMI LEŽÍ MOŘE - RESPEKTIVE ASFALT, VŠECHNY TY ŠKODY...“
NOVÉ AKVIZICE UMĚLECKÉHO FONDU Z PODPŮRNÝCH NÁKUPŮ KULTURNÍ NADACE SVODNÉHO STÁTU SASKO
Výstava Uměleckého fondu
Drážďany, Güntzstrasse, 9. březen až 24. duben 2016
Kulturní nadace Svodného státu Sasko každoročně podporuje mladé umělkyně a umělce, které/kteří jsou studiem na saských vysokých školách nebo prostřednictvím svých prací spojeny/spojeni se Saskem. Díky tomuto nasazení dovedl Umělecký fond od roku 1992 vybudovat opravdu rozsáhlou a průběžně rostoucí sbírku současného umění. V roce 2015 obohatilo sbírku 38 děl od 35 umělkyň a umělců.
Výběr z nich si budete moci na jaře 2016 prohlédnout v rámci prezentace v budově někdejší Uměleckoprůmyslové školy v ulici Güntzstrasse, jejíž prostory dnes mimo jiné využívá Vysoká škola výtvarných umění v Drážďanech. Z nově zakoupených exponátů roku 2015, což byl ročník vyznačující se spoustou politicky angažovaných a společensky kritických děl, nabídneme kromě jiných práce Angeliky Wanieck, Henriky Naumann, Susanne Keichel, Andrease Schulzeho, Andrzeje Steinbacha a Martina Reicha.

 


POHLED NA SVĚT A ZNALOSTI KOLEM ROKU 1600
Nová stálá expozice v Rezidenčním zámku
Rezidenční zámek, budova Georgenbau, 1. patro,
od 19. března 2016
Expozicí s názvem „Pohled na svět a znalosti kolem roku 1600“ otevíráme v březnu 2016 první část dalšího velkého výstavního prostoru v drážďanském Rezidenčním zámku, která obsadí první podlaží východního křídla, severního křídla až po Hausmannovu věž a budovy Georgenbau. V sedmi sálech na rozloze cca 600 metrů čtverečních nyní v budově Georgenbau poprvé rozprostřeme veškerou pestrost fenoménu Kabinet umění v podobě uměleckých děl a sbírkových objektů z vlastnictví saských kurfiřtů. K vidění budou umělecky zdobené nástroje, zahradnické nářadí, psací a kreslířské instrumenty, ale také spektakulární skříně Kabinetu umění, hudební nástroje, deskové hry, obrazy, umělecké předměty zlatníků a exotické objekty. Jednotlivé místnosti se zaměřují na různá témata, například „Kurfiřt jako artifex“, „Řád věcí“ a „Světy her“.

 


INTERVENCE #2 / #4: FERNANDO SÁNCHEZ CASTILLO
Ze série intervencí v Albertinu
duben až červen 2016
Umělec Fernando Sánchez Castillo, který se v roce 1970 narodil v Madridě, zkoumá ve filmu, plastikách a performancích sílu vlivu dějin a dějinnosti. Podrobuje rozborům propagandistické mechanismy památníků i politických mýtů, odhaluje způsoby jejich fungování. Často přitom využívá konkrétní stopy minulosti, které mu slouží jako východiska a materiál pro analýzy a transformace.
V Albertinu kromě své práce zaměřené specificky na Drážďany, kterou koncipoval během svého rezidenčního pobytu v roce 2015, představí rovněž výbor filmů a instalovaných děl, které se mimo jiné zabývají novější historií Španělska ve 20. století za vlády generála Franca.
Sánchez Castillo se již účastnil několika mezinárodních kolektivních výstav, za zmínku stojí kupříkladu prezentace v Palais des Beaux Arts v Bruselu, MARTa v Herfordu nebo O.K. Centrum současného umění v Linci.

 


PROLOG
Evoluční série výstav Státních saských etnografických sbírek (SES) v Japonském paláci
13. duben 2016 až 26. březen 2017
Japonský palác bude od dubna 2016 do března 2017 postupně opět otevírán interdisciplinární, umělecko-vědeckou sérií prologů. V dohromady deseti instalacích Prologu se budou SES intenzivně zabývat současnými otázkami etnologie. Přibližování se problematice „Jakým má být muzeum dějinných příběhů světa“ proběhne ve filozofické, humanitně-vědecké, politické a umělecké rovině. Vedle prezentací objektů ze sbírky SES to zajistí video a zvukové instalace i současné umění. Naší cílovou skupinou přitom nejsou jenom odborníci z oboru etnologie, nýbrž také ti návštěvníci muzea, kteří se o tyto otázky ještě nezajímali. Prolog má evoluční charakter. Každý měsíc otevřeme novou část v doprovodné akce typu performance/koncert/diskuse/čtení/ nebo přednáška. V lednu 2017 pak bude Prolog k vidění v celku, souhrnná výstava pak až do konce března 2017.
Prolog # 1 Šepot (z) beden
Prolog # 2 Who are you — Anonymity
Prolog # 3 Parade — and if you were in a glass box
Prolog # 4 Sběrač
Prolog # 5 Taxomania — Nový kabinet kuriozit
Prolog # 6 Voodoo Webcam
Prolog # 7 Elsewhere = Here
Prolog # 8 Smrt
Prolog # 9 Museum Saxonia
Prolog # 10 Last Minute

 


VLASTNÍ POHON NEBOLI JAK NÁS POHÁNÍ KOLO
Výstava Uměleckoprůmyslového muzea
Zámek Pillnitz, Vodní palác, 30. duben až 1. listopad 2016
Cyklistická kultura v Uměleckoprůmyslovém muzeu. K otevření sezony dne 30. dubna 2016 nabídne drážďanské Uměleckoprůmyslové muzeum v zámku Pillnitz výstavu pod titulem „Vlastní pohon neboli Jak nás pohání kolo“, která se bude týkat designu a kultury kol.
200 let cyklistické kultury tato výstava představí na základě hodnotných exponátů, mezi nimiž najdete historické velocipedy, klasické designové kousky, skládací kola, horská kola i závodní kola. Kurátorka Petra Schmidt jde přitom po stopách vývoje jízdních kol z hlediska techniky, sociologie, politiky i sportu. Dynamiku celé prohlídce propůjčí digitální inscenace a kinetické instalace. Navíc plánujeme obsáhlý rámcový program, který bude zahrnovat například spolupráci s bike festivaly, street food v Libosadu, konstrukční a opravárenské dílny nebo také cyklistické túry.
Zámek Pillnitz, někdejší letní útočiště saské panovnické dynastie, skýtá díky své barokně roztančené architektuře na vodě ideální rámec pro tuto prohlídku a návštěvníkům skvělý podnět, aby vyrazili na výlet na kole podél labské cyklostezky.

 


PROPOZICE IV.
MĚŘENÍ PODLIDÍ. O ESTETICE RASISMU
Výstava Wolfganga Scheppeho pro Státní umělecké sbírky v Drážďanech
Umělecká hala v budově Lipsiusbau, 14. květen až 7. srpen 2016
Pojem rasismus není nic jiného než morální výčitka. Toto slovo není s to kritizovat ideologii, jež se s ním spojuje.
Výstava se proto zabývá vztahem mezi vědeckými pokusy o typizaci ras a rasistickými představami běžných lidí. Obojí vychází z gnozeologického přesvědčení, na němž se zakládá celý pozitivismus: a sice, že každá (ne)bytost se zjeví a že cizí bytosti, které je třeba vyčlenit ze společnosti, lze poznat na základě vnějších znaků. A jelikož zastánci tohoto hlediska věří, že z toho, co můžeme vidět - tedy v první řadě z barvy pleti - lze konstruovat klasifikaci lidských bytostí, sehrává v rasismu významnou roli obraz. Můžeme tudíž mluvit o estetice rasistického smýšlení.
Středobod komplexního projektu tvoří doposud neprozkoumaný obsedantní obrazový archiv drážďanského etnologa a antropologa Bernharda Strucka. Jeho archiv nám umožňuje vstoupit do hlavy a představových dimenzí tohoto exemplárního myslitele nauky o rasách. A jeho konstrukce sociálně jiné bytosti se shoduje s principiálním duchem, jenž se bohužel také dnes opět těší společenskému uznání.

 


GRASSI INVITES #2: ÚPRK — MEZIPROSTORY
Výstava Státních saských etnografických sbírek (SES) v GRASSIho národopisném muzeu v Lipsku
16. červen až 18. září 2016
SES pokračují ve své sérii „GRASSI invites“ na téma útěku kolektivní výstavou „Meziprostory“. Ve spolupráci s uprchlickými iniciativami a uměleckými spolky pomáhá zviditelnit uprchlé umělce, kterým se podařilo uspět v Německu, Sasku, Lipsku tím, že prezentuje jejich práce na výstavě v GRASSIho muzeu.
Výstava se věnuje procesům prosazení se v cizí zemi a v cizím jazyce. Zkušenosti z migrace, útěku a exilu spoluvytvářejí jak identitu, tak také uměleckou tvorbu. Je možné najít útočiště v umění? Co to vlastně znamená, když vyrazíme na cestu, když zkoušíme vytyčit prostory a meze svobodného sebeurčení a pokusíme se dát našim vzpomínkám formu? Prostor mezi tady a tam lze zažít prostřednictvím hmotného a nehmotného umění, jako jsou například performance, video, hudba a básnické umění. Tím vznikají i navazující otázky: Musí být umělecké dílo, které neuprchlo společně s umělcem, přítomno v hmotné podobě, abychom ho dovedli vnímat? Nebo stačí k přenosu poselství vzpomínka na umělecké dílo zachycená na snímku z mobilního telefonu? Do jaké míry smí být výstava transcendentní?

 


TIMM RAUTERT: OBRAZOVĚ ANALYTICKÁ FOTOGRAFIE
Výstava Mědiryteckého kabinetu
Rezidenční zámek, 24. červen až 25. září 2016
Obrazově analytická fotografie Timma Rauterta se řadí k milníkům německé fotografie. V této skupině 54 děl, která sestává z více než 200 jednotlivých prací a vznikla mezi lety 1968—1974, vyvinul Rautert dle vlastních slov „Gramatiku fotografie“. Pohybuje se přitom na pomezí mezi uměleckým a dokumentaristickým přístupem k fotografii. Ústředním bodem jeho zkoumání je otázka „pravdivosti“ fotografie jakožto obrazového média a podmínek vnímání obrazů.
U snímků se povětšině jedná o unikáty z doby vzniku těchto prací. Drážďanský Mědirytecký kabinet získal celou skupinu děl, které tak budou na této výstavě poprvé vystaveny jako kompletní celek, navíc v dialogu se staršími díly ze sbírky.
Timm Rautert, který se narodil 1941 ve městě Tuchel, patří k nejvlivnějším učitelům fotografie v Německu a svými pracemi na lipské Vysoké škole grafiky a knižního umění výrazně ovlivnil několik generací mladých umělců.

 


FRIENDS
Výstava Uměleckoprůmyslového muzea
Zámek Pillnitz, červen až listopad 2016
Spousta designérů pracuje na volné noze a jsou si konkurencí. V rozporu s tím stojí nezřídka těsná přátelství v rámci scény. Výstava, jejíž kurátorkou je Maria-Cristina Didero, je oslavou přátelství mezi designéry, kteří zpravidla nespolupracují, přesto však sdílejí a diskutují vášeň pro design. Ve formě prací vytvořených speciálně na zakázku Uměleckoprůmyslového muzea můžeme poznat vztahy spojující sedm tvůrců designu.
V tomto smyslu spolupracuje Michael Young (UK) s Richardem Huttenem (NL) a Jerszym Seymourem (UK), Mathias Hahn (DE) s Tomasem Alonso (ES) a Bethan Laura Wood (UK) s Philippem Malouinem (CA).
Kromě veselého dialogu, který vyplynul z tohoto pokusného uspořádání, nabízí výstava rovněž možnost seznámit se se způsobem práce sedmi mezinárodně mimořádně úspěšných designérů.

 


INTERVENCE #5: SUSAN PHILIPSZ
Ze série intervencí v Albertinu
červenec až listopad 2016
Skotská umělkyně Susan Philipsz (nar. 1965 v Glasgowě, žije v Berlíně) aktuálně vytváří lokálně specifický zvukový projekt, do nějž integruje svoji starší video a zvukovou práci „Labe“. Tato laureátka Turnerovy ceny (2010) a účastnice festivalu documenta (2012), která platí za jednu z nejvýznačnějších umělkyň své generace, ozvláštní nádvoří Albertina akustickou hrou. Philipsz opakovaně pracuje s lidským hlasem a ve svých lokálně specifických pracích se zajímá o souhru architektury a zvuku, její kompozice evokují vzpomínky a pocity, které pozměňují naše vnímání prostoru.

 


TINO SEHGAL
Výstava v Albertinu
Nádvoří v Albertinu, 5. červenec až 14. srpen 2016
Na léto 2016 plánujeme v Albertinu výstavu Tino Sehgale. Jeho dílo se stává evidentním pouze v důsledku přítomnosti pozorovatele, jelikož pokaždé předpokládá setkání, sociální interakci. Této funkce se zhošťují interpreti nebo aktéři. Rozhovorem, zpěvem, pohybem tvarují Seghalovy interpreti prostor a vtahují tím návštěvníky do díla, dělají z nich součást díla. V okamžicích bezprostřední účasti se konstituuje umělecká práce, kterou není povoleno filmovat, fotografovat ani jinak zaznamenávat. Konzervují ji výhradně vzpomínky v paměti jednotlivců. Zkušenostní perspektiva návštěvníků během interakce s aktéry generuje bezpočet individuálních momentů, separace a párové rozhovory se v souhře celé skupiny sjednotí.
Pro Albertinum Státních uměleckých sbírek v Drážďanech plánuje Tino Sehgal zachovat rámec práce, kterou již ukázal v roce 2012 v Turbínové hale v londýnské Tate Modern, rozvine ji však novým obsahovým směrem, který se zabývá životem lidí v Drážďanech. Jistou roli přitom mohou sehrávat nejnovější politické události.

 


„STUPŇOVÁNÍ KRÁSY, STVOŘENÍ VELIKOSTI“ — ŘÍMSKÉ PORTRÉTY A JEJICH BAROKNÍ ADAPTACE
Výstava Sbírky soch
Albertinum, Mosaikový sál, 22. červenec až 6. listopad 2016
Antickou sbírku, jejíž podstatná část sestává ze sbírky podobizen a portrétových skulptur, založil August II. Silný. Jedná se o jednu z nejstarších sbírek kurfiřtů a králů v Drážďanech a současně o jednu z nejdéle muzeálně prezentovaných antických sbírek mimo území Itálie. Z celé této sbírky ukazuje výstava „Stupňování krásy, stvoření velikosti - Římské portréty a jejich barokní adaptace“ nejvýznamnější výtvarná díla římského portrétového umění a barokního sochařství. Zatímco starořímské portréty, jeden z nejdůležitějších antických uměleckých žánrů, symbolicky znázorňují nejrůznější aspekty soukromé sebeprezentace a veřejného života v antickém světě, svádějí pestrobarevně doplněné busty z barevného mramoru, barokní portrétové busty a obrazy v „antické manýře“ pohled na chápání antiky v 17. a 18. století.
Expozice podchycuje nejnovější výsledky výzkumu antických portrétů a jejich barokní kontextualizace, které byly vypracovány v rámci Katalogu antických podobizen Sbírky soch (III. svazek, Portréty, vydavatelství Hirner Mnichov, 2013).

 


STUDIO RYGALIK
Výstava Uměleckoprůmyslového muzea
Zámek Pillnitz, 2. září až 1. listopad 2016
Na podzim se Uměleckoprůmyslové muzeum již tradičně věnuje našim východním sousedům, představuje totiž výrazné designéry z Polska nebo z České republiky. V roce 2016 jsme pozvali polskou designérskou dvojici Studio Rygalik. Gosia a Tomek Rygalik patří k mezinárodně nejúspěšnějším produktovým designérům v Polsku, jejich práce se týkají jak klasického designu výrobků, tak také tzv. food nebo social designu.
Pro Uměleckoprůmyslové muzeum se bude dvojice důrazně konfrontovat se specifickými fakty bývalé letní rezidence Pillnitz a vytvoří práce, které budou určeny pro vnitřní i vnější prostory.

 


RÁJ NA ZEMI.
KRAJINY OD BRUEGELA PO RUBENSE
Výstava Galerie obrazů starých mistrů
Umělecká hala v budově Lipsiusbau, 1. říjen 2016 až 15. leden 2017
Galerie obrazů starých mistrů prezentuje výtečný výběr vlámské krajinomalby 16. a 17. století z vlastních sbírkových fondů.
Umožní nám to v rozmanitých fazetách představit utváření tohoto nového žánru v 16. století i ve všech jeho vývojových etapách až po vrcholy barokní krajinomalby v 17. a 18. století. Většina obrazů nebyla vystavována celá desetiletí. Rozsáhlý výzkum malířských technik a vědecké zpracování, které probíhají v souvislosti s momentálními pracemi na vědecké katalogizaci fondu vlámského malířství, lze spolu s restaurováním hlavních děl přirovnat k jejich znovuobjevení. Výstavu doplňují kresby krajin a archy tiskových grafik z majetku drážďanského Mědiryteckého kabinetu i externí výpůjčky z významných evropských muzeí, a to zejména tam, kde to je nevyhnutelné pro kompletizaci celkového obrazu tohoto žánru.
Mimořádné těžiště spočívá ve zprostředkování poznatků návštěvníkům a v muzeálně pedagogickém doprovodu výstavy. Jako bonus vyjde bohatě ilustrovaný a komentovaný katalog výstavy.

 


SETKÁNÍ S ŘÍMEM. TISKOVÁ GRAFIKA 18. STOLETÍ
Výstava Mědiryteckého kabinetu
Rezidenční zámek, 19. říjen 2016 až 15. leden 2017
Během 18. století se Řím stal hojně navštěvovaným cílem cest nejen v souvislosti s pozůstatky antické doby, nýbrž také kvůli barokním monumentům, které z města udělaly jakousi laboratoř urbanistických a estetických inovací. Tiskové grafiky umožňovaly i těm, kteří zůstali doma, podniknout cestu očima do věčného města. Pozoruhodnosti Říma navíc sloužily jako nevyčerpatelný zdroj inspirace architektonických fantazií. Vynálezy, které na pohled porušovaly veškeré zákonitosti logiky i statiky, proslul především Giovanni Battista Piranesi. Jeho virtuózní série leptů výraznou měrou přispěly k tomu, že se Řím v té době etabloval vedle Benátek jako jedno z center italské tiskové grafiky. Ještě v průběhu života zmíněného umělce se dostalo téměř celé jeho souhrnné dílo leptů do sbírek drážďanského Mědiryteckého kabinetu, ostatně podobně jako mnohá další významná souhrnná díla římské tiskové grafiky oné doby. Naše výstava z nich nabízí výběr, který vhodně doplňují kresby. Náhled do těchto sbírkových fondů umožní spatřit také nové fazety kontaktů mezi Drážďany a Římem, které zprostředkovávali umělci, agenti s uměním, hudebníci a jiné profese.

 


GRASSI INVITES #3: AL HALQA — STORYTELLERS, THOMAS LADENBURGER
Výstava Státních saských etnografických sbírek (SES) v GRASSIho národopisném muzeu v Lipsku
21. říjen 2016 až 5. únor 2017
Série SES „GRASSI invites“ pokračuje dílem umělce Thomase Ladenburgera. Vypravěče příběhů znaly téměř všechny kultury světa. Jen několik málo z nich ovšem odolalo tlaku společenských změn. Příběhy vymizely z veřejného prostoru. V Maroku se však tradice veřejných vypravěčů zachovala až dodnes. Projekt Al Halqa vznikl s cílem uchránit před vymizením tyto vědomosti, jež se celé generace tradují v ústní podobě. V roce 2001 prohlásila organizace UNESCO celé živé prostranství náměstí Djemaa El Fna v Marrákeši nehmotným kulturním dědictvím lidstva. Výstava zmíněné přednesy transformuje a pomocí filmu, velkoformátových tisků fotografií, audiovizuálních instalací a virtuální platformy je umožňuje zažít v současné a bezprostřední podobě. Poslechové stanice zvou k vyslechnutí těchto příběhů, jež se do dnešních dob ústně tradují, v arabském originálu i německém překladu. „Vyprávěcí box“ návštěvníky vybízí, aby se také oni sami stali vypravěči. Výstavu doplní živá vystoupení opravdových marockých vypravěčů - Abderahima El Maqoriho z Marrákeše a Idrisse Al-Jaye z Berlína.

 


INTERVENCE #6: MARLENE DUMAS
Ze série intervencí v Albertinu
29. listopad 2016 až 26. červen 2017 (výhledově)
Souběžně s prezentací oltářního obrazu, který Marlene Dumas vytvořila pro vysoký oltář drážďanského kostela Sv. Anny, představuje tato jihoafrická malířka (nar. 1953 v Kapském Městě, žije v Amsterdamu) v někdejším Baselitzově sálu sérii 36 maloformátových maleb, které byly v roce 2015 k vidění na 56. bienále v Benátkách.

 


VÝSTAVY V JINÝCH MĚSTECH

 


POKLADY KNÍŽECÍHO MANŽELSKÉHO PÁRU
SVATBA ROKU 1607 V TORGAU A BOHATÉ DĚDICTVÍ KURFIŘTSKÉHO PÁRU JOHANNA GEORGA I. A MAGDALENY SIBYLY SASKÉ
Torgau, zámek Hartenfels, výstavní prostory v přízemí
květen až říjen 2016
Nádherné přepychové oděvy, mezi jinými také jedinečné, půvabné dámské šaty ze zlatožlutého a lososově červeného hedvábí se stříbrnými a zlatými výšivkami a krajkami, a také cenně zdobené zbraně a podobizny knížat podávají prostřednictvím dočasné výstavy svědectví o svatbě, manželském štěstí a bohatém dědictví kurfiřtského manželského páru Johanna Georga I. (1585—1656, kurfiřt od roku 1611) a Magdaleny Sibyly Saské (1586—1659), který v roce 1607 úspěšně završil svoji svatební noc na zámku Hartenfels v Torgau. Ačkoli kvůli moru v Drážďanech musela být svatba přesunuta do Torgau, tamní reprezentativní zámek Hartenfels nebyl ani zdaleka místem vyvolávajícím rozpaky. Vždyť zde byly celá staletí pořádány knížecí svatby na nejvyšší úrovni, s hostinou, rytířským turnajem i mysliveckým honem. Úvod výstavy načrtává vrcholy těchto oslav a objasňuje tradované svatební rituály. Dočasná výstava vznikla díky skvělé spolupráci okresu a města Torgau se Státními uměleckými sbírkami v Drážďanech.

 


ITALSKÁ KRAJINA ROMANTISMU. MALÍŘSTVÍ A LITERATURA
Výstava Státních uměleckých sbírek Drážďany ve spolupráci s nadací „Fürst-Pückler-Park Bad Muskau“
Bad Muskau, Nový zámek, 11. květen až 21. srpen 2016
„Il bel paese“ — názorná reprodukce a popisné líčení italské krajiny v době romantismu tvoří jádro této dočasné výstavy. Malebně položený Nový zámek patřící do krajinného parku knížete Pücklera v Bad Muskau, který je součástí světového dědictví UNESCO, je zajisté ideálním místem pro takovouto výstavu.
Vystavené malby a spisy nám umožní poznat způsoby vnímání a strategie zobrazování. Na podkladě interdisciplinárního spektra uměleckého znázorňování - od Goetheho po Heineho, od Hackerta po Ludwiga Richtera - se před námi rozprostírá rozmanitý obraz představ o Itálii v první polovině 19. století.
Jednotlivá díla, jež vznikla z různých motivací a na základě rozličných zdrojů, jsou zároveň výmluvnými svědectvími napínavé historie vývoje evropského romantismu v období fundamentálních změn (cca 1780 až 1840). Nejdůležitější vztažný bod uměleckých projekcí kolektivní země

 


MUZEA
◦ GALERIE NOVÝCH MISTRŮ
◦ GALERIE OBRAZŮ STARÝCH MISTRŮ
◦ GRASSIHO NÁRODOPISNÉ MUZEUM V LIPSKU
◦ ZELENÁ KLENBA
◦ UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ MUZEUM
◦ MĚDIRYTECKÝ KABINET
◦ MATEMATICKO-FYZIKÁLNÍ SALÓN
◦ KABINET MINCÍ
◦ MUZEUM SASKÉHO LIDOVÉHO UMĚNÍ SE SBÍRKOU LOUTKOVÝCH DIVADEL
◦ NÁRODOPISNÉ MUZEUM V DRÁŽĎANECH
◦ SBÍRKA PORCELÁNU
◦ ZBROJNICE
◦ SBÍRKA SOCH
◦ NÁRODOPISNÉ MUZEUM V HERRNHUTU
INSTITUCE
◦ UMĚLECKÝ FOND
◦ ARCHIV GERHARDA RICHTERA
◦ UMĚLECKÁ KNIHOVNA
◦ ZEMSKÉ PRACOVIŠTĚ MUZEJNICTVÍ


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JANA SEMELKOVÁ

šéfredaktorka týdeníku Naše rodina a jednatelka JaS nakladatelství, s.r.o

Kniha:


knihy od JIŘÍHO HOLUBA, FREDERIKA BACKMANA

Je velice těžké z řady knížek, které kolem mne jsou, vybrat jedinou. Miluji knihy Jiřího Holuba a v poslední době jsem se zcela nepokrytě zamilovala do románů Frederika Backmana. Poměrně mladý Švéd dokonale ve svých příbězích vystihuje myšlení zkušených lidí, kteří jsou ve světě upřednostňujícím mládí najednou ztraceni. Mají pocit, že je už nikdo nepotřebuje, jenže se ukáže pravý opak. Tedy Muž jménem Ove vás zprvu naštve, vrátíte se k němu a nakonec ho budete milovat. Kniha Tady byla Britt-Marie ukáže, jak se postavit nepřízni osudu. Stanete se fanoušky fotbalu a uklízení, ani nebudete vědět jak. V té třetí – Babička pozdravuje a omlouvá se – prožijete dobrodružnou cestu malé dívenky za jakýmsi pokladem. Připravila ji pro ni umírající babička a vlastně jí pomohla vyrovnat se se smrtí. Tři krásné příběhy se vyznačují laskavým humorem i sžíravou ironií, jsou plné života a víry, že to s námi, lidmi, není úplně špatné… Moje tipy tedy zní: cokoli od Holuba nebo Backmana a nebudete litovat.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Nápad – náhoda – nálada – 3N Josefa Loudy

altJosef Louda je usměvavý fotograf, který snad nechybí na žádné kulturní akci, která se odehrává v Praze či jejím okolí. Fotografovaní ho mají rádi, protože jeho snímky mají duši a nápad. V těchto dnech ho můžeme potkat na Staroměstské ra...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Jedinečný výlet do Norska v excelentním debutu D. B. Millera

Norsko v noci 200Nakladatelství Kniha Zlín již dlouhá léta představuje ve své ediční řadě Fleet jedinečné romány, jejichž autoři patří mezi stálice světové literatury. Do této edice se nyní zařazuje i americký romanopisec Derek B. Miller se svým výjim...

Hvězdné obsazení letní stagiony Noc na Karlštejně

nocnakarlstejne2Legendární muzikál Noc na Karlštejně ožije po 45 letech znovu na nádvoří hradu Karlštejn u příležitosti 700. výročí narození císaře Karla IV. Série 12 představení nabídne hvězdné obsazení, v němž figurují 2 držitelé ceny Thálie, herci z televizních s...

Byl Koniáš jen synem své doby?

temno obalka 200Postava jezuity Antonína Koniáše, nejen v 18. století proslulého ničitele kacířské literatury, odedávna vzbuzuje vášně spojené s výrazně negativním hodnocením. Když se některý veřejný činitel chová "nekulturně" (třeba o...

Opera Braniboři v Čechách jako součást Smetanovského operního cyklu 2024

brani200Poslední operní premiérou sezóny se stává první opera Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách. Historická zpěvohra o třech aktech z roku 1866 je nastudována pro uvedení kompletního cyklu Smetanových oper / Smetanovský operní cyklus Ostrava 2024.

...