Ve Valdštejnské jízdárně, dostupné rovnou ze stanice metra Malostranská, lze až do poloviny března 2015 navštívit výstavu Otevři zahradu rajskou. Národní galerie tu představuje benediktinský řád, jednu z nejstarších mnišských řeholí, kterou počátkem 6. století založil svatý Benedikt z Nursie. Postupně se rozšířila po celé Evropě, český stát nevyjímaje.

 

 

Co na výstavě nalezneme? Nabídne mimořádně cenné předměty, z nichž nejstarší pochází z dob Karla Velikého, tedy z počátku devátého století. Na 250 vystavených exponátů, pocházejících jak z tuzemska, tak z blízkého zahraničí, prozrazuje, že vznikaly v měnících se společenských i uměleckých podmínkách, od raně románského stylu po vrcholnou gotiku. Benediktini se totiž spolupodíleli na utváření státnosti raně středověkých Čech, Polska i Uher.

Diváci se mohou seznámit s bohatě ilustrovanými rukopisy (mimo jiné s dokonalou kopií Vyšehradského kodexu či originálem Pasionálu abatyše Kunhuty), s drahocenným liturgickým náčiním, s monumentální kamennou výzdobou klášterů, s dřevěnými sochami, mincemi, poháry, listinami, se zbytky oděvů. Popisky nejen určují jednotlivé předměty, ale také, připojeny v českém a anglickém znění na panely, obšírněji přibližují jednotlivé okruhy klášterního života.

 

Prostor jízdárny je rozčleněn do několika segmentů, někdy spoře osvětlených (aby vzácné rukopisy netrpěly), které mají evokovat rozložení klášterních prostor i činnosti s nimi spojené. Středověk je vnímal jako zhmotněný odraz rajské zahrady. Dokonce si můžeme prohlédnout rozměrný plán ideálního uspořádání plně soběstačného benediktinského kláštera, podřízeného heslu "ora et labora" (neboli modli se a pracuj). A pokud se podíváme na průběžně promítaný dokument o benediktinech, případně si vybereme některou z komentovaných prohlídek nebo přednášek, pořádaných nepravidelně během čtvrtků a sobot, snad bychom mohli pochopit i ledasco jiného.

 

Jenže: jak píše Milena Bartlová v knize Středověký obraz mezi ikonou a virtuální realitou, stěží si při pohledu na vystavené předměty, vytržené ze svého původního kontextu, představíme, jak je vnímal středověký člověk. Jsou totiž spolehlivě zmrtvělé, podobny přišpendlenému motýlu, také ukrytému ve skleněné vitríně. Dovolím si tvrdit, že návštěva výstavy sotva zpřístupní duchovní rozměr benediktinského (a vlastně jakéhokoli církevního) řádu, nanejvýš ukáže soubor předmětů nedozírné umělecké ceny, které v takovéto úplnosti málokdy spatříme.

 

Domnívám se, že názornější představu by případnému zájemci poskytla návštěva některého dosud živého benediktinského centra (třeba břevnovského kláštera nebo rakouského Melku). A pak by bylo dobré takový výlet spojit třeba s četbou Jména růže, v němž Umberto Eco velice názorně přiblížil středověký duchovní obzor, fungování klášterní komunity i vztahy v ní panující. Není nad to, když si lze takříkajíc přivonět k minulosti a osahat si ji.

 

Otevři zahradu rajskou. Benediktini v srdci Evropy 800-1300
Kurátoři výstavy: Vít Vlnas, Jan Klípa
Místo konání: Valdštejnská jízdárna.
Doba konání: 7. listopadu 2014 až 15. března 2015
Hodnocení: 50%

Foto: Národní galerie

< Předchozí		Další >