Kultura21.cz

Rodačka z Plzně Hanka Faberová, autorka omnikubismu, se kdysi při volbě profese rozhodovala, zda se ve svém životě bude věnovat umění. Zvítězila racionální volba, studium ekonomie.  V současné době je na rodičovské dovolené, během které začala znovu umělecky tvořit. Odchod na mateřskou dovolenou obecně není překážka pro ženu se realizovat. Právě naopak.

Nemaluje realistické obrazy, potřebuje se vyjádřit vlastní fantazií, po svém. Touha tvořit kubisticky vycházela také z její myšlenky postavit se klišé současnosti, zejména u postav – požadavkům na vnější dokonalost. Kubismus (omnikubismus) zobrazuje postavy naopak disproporčně, popírá perspektivu. Zaměřuje se na myšlenku a hloubku námětu. Námět není vždy jednoznačný, člověk se musí nad ním mnohdy zamyslet -  toto vše nutí člověka v dnešní uspěchané době zpomalit.

Pro omnikubismus je typická tvorba výraznými barvami, je to pohled Hany Faberové na umění. Když začala malovat obrazy, připadalo jí naprosto přirozené svůj styl a přístup k umění pojmenovat. Vychází z kubismu a chtěla tento styl určitým způsobem přiblížit všem, proto přepona „omni“ (z latiny vše). Setkala se s názorem, že kubismus je sice zajímavý styl, ale mnozí se v malbě neorientují. Proto se snaží ostatním námět zpřehlednit tak, že kombinuje realističtější náměty s kubistickým prostředím. Princip omnikubismu spočívá, stejně jako u kubismu, v jeho prostorové koncepci díla, předmět je zobrazován ne pouze z jednoho úhlu, ale z více úhlů současně a je rozkládán na nejjednodušší geometrické tvary. Charakteristickými znaky jsou realistické náměty zobrazované dohromady s kubistickým prostředím, tedy kombinace realismu a kubismu. Ve své tvorbě si autorka ráda hraje s porovnáním oblých tvarů, ostrých hran a úhlů. Často zobrazuje protiklady. Podstatnou část tvorby autorky tvoří ženský akt.

Jaký je život autorky tohoto nového uměleckého směru, co ji vedlo k malování a jaký má pohled na dnešní uměleckou tvorbu? To vše se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jak jste se dostala k malířství, respektive co nebo kdo vás k němu vedl? Máte někoho takového v rodině?
Malba byla mým koníčkem odjakživa. Už v dětství mne malování bavilo a kdykoliv jsem vlastně měla volnou chvíli, malovala jsem. Díky rodičům jsem byla poměrně široce umělecky zaměřená - chodila jsem na kroužky kreslení, tvořila jsem z keramiky. Hrála jsem na piano. Kresba mě natolik učarovala, že jsem uvažovala o studiu umění. Jako budoucí profesi jsem si ale nakonec vybrala ekonomii, s tím, že se v budoucnu uvidí, kdy si mne mé umělecké já dohoní. Dohonilo mě během rodičovské dovolené. Prvotním motivem k malbě bylo zaplnit holé stěny tehdy našeho nového domku. Začala jsem malovat a už mne to nepustilo. Obrazy, které jsem namalovala do vlastního interiéru, se skoro okamžitě prodaly. V současné době mám doma pouze mé 2 autorské obrazy. Klasický příklad rčení „Kovářova kobyla chodí bosa“. Jsem pevně rozhodnutá ale s tímto co nejrychleji něco udělat.

Na vlnách

Kde čerpáte inspiraci k malbě svých obrazů? Podle čeho si vybíráte témata?
Inspirací k malbě obrazu je jakékoliv téma, které mne nadchne. Často v malbě sleduji myšlenku vzepřít se normám a obecnému vnímání reality. Námět není vždy jednoznačný, člověk se musí nad ním zamyslet - toto vše nutí člověka v dnešní uspěchané době zpomalit :-). V umění jsou pro určitá období typická i témata, které jsou znázorňována. Je dobré sledovat trendy, vždy si ale člověk musí v rámci svého vyjádření zachovat svůj pohled na věc. Mezi mé oblíbené náměty patří ženské akty, ráda znázorňuji živly, dynamiku – např. maják v rozbouřeném moři. Myslím si, že to není náhoda. Témata určitým způsobem vycházejí z mého naturálu a z mé povahy. Jsem velice ráda, že moje tvorba oslovuje ostatní, a že je o ni zájem.

Trvá vám dlouho nakreslit obraz?
Své obrazy do jisté míry nemaluji intuitivně. Ke každému námětu zpracovávám nejprve skicu. Malý obraz může být namalován poměrně rychle. Už z principu ale sama vyžaduji, aby vznik obrazu nebyl záležitostí na pár hodin. Nemám ráda masovost, ke každému obrazu přistupuji s tím, že vzniká umělecké dílo. Já sama, pokud bych si obraz kupovala, bych chtěla, aby obraz vznikal určitou dobu. Navíc se k obrazu v průběhu jeho tvorby ráda vracím. Promýšlím barvy a plánuji další kroky. Postup malby si fotím. Někdy i po večerech koukám na rozpracovaný obraz a v mysli připravuji další tahy, často si tímto vysluhuji úsměv okolí. Nejraději maluji velkoformátové obrazy.

Váš názor na současnou českou malířskou tvorbu. Máme dost výrazných malířských osobností?
Malířská scéna je poměrně rozsáhlá. Současně platí, že opravdu výrazných osobností je podstatně méně. Co se týče mne, všímám si děl, která jsou nová, odvážná a neokoukaná. Lákají mne netradiční motivy. Ráda chodím na výstavy a sleduji práci svých kolegů. Jsem nadšená rozmanitostí umělecké scény. V dnešní době si dle mého názoru každý může vybrat obraz, který je mu šitý na míru.

Mají Češi peníze na to, aby si kupovali drahé obrazy?
Myslím si, že povědomí o umění je v současné době větší, než bývalo. Lidé se chtějí odlišit, být originální. Klade se větší důraz na zařízení interiéru. Obraz není životní nezbytností, dokáže ovšem změnit atmosféru místnosti. Současně vypovídá i o životním stylu svého majitele. Často maluji obrazy přímo na míru konkrétnímu zákazníkovi. Obraz je malován pro vás, to dává určitý pocit výsady. S obrazem jsou spojeny konkrétní myšlenky a příběh. Pokud toto vše od obrazu očekáváte, do kvalitního a originálního obrazu investujete. S oblibou si pokládám otázku:“Vybíráte si obraz vy, jako budoucí majitel, či si obraz vybírá vás“? Myslím, že platí obojí.

Vaše technika kreslení. Můžete popsat svoji práci?
Maluji akrylem na plátno. Podle typu námětu volím různé techniky. Ráda používám kombinovanou techniku, větší množství barvy nanáším štětcem a špachtlí na plátno. Obraz svojí strukturou poté působí více prostorově. Mám ráda, když si mohu na obraz sáhnout a na obraze cítím strukturu. Někdy u obrazů volím podmalbu, jindy maluji bez podmalby. Záleží na konkrétním tématu. Miluji barvy, proto moje tvorba je pestrá a pozitivní.

Kde vás mohou zájemci vidět? Pořádáte výstavy?
Od minulého roku vystavuji obrazy v trvalé, domovské, expozici kubismu ve Start Up Cofee v Plzni. Letos jsem představila svoji tvorbu na skupinové výstavě „Když ženy malují ženy“ v Galerii u Zlatého Kohouta v Praze. Kvůli vytíženosti jsem účast na dalších výstavách musela odmítat. Na příští rok chystám umělecký projekt, výstavu, s konkrétním zaměřením - propojení reality a vnímání umění. Detaily si nechám zatím ještě pro sebe, nicméně na realizaci výstavy se moc těším. Plánuji také účast na vybraných skupinových výstavách.

Ženy pod rozkvetlou sakurou

Který malíř je vaším vzorem a jaký obraz ze všech na světě, co kdy byly namalovány, se vám líbí a proč?
Je těžké vybrat jeden jediný obraz, protože obrazů, které mne oslovují je mnoho. Na každém stylu je něco jedinečného. Protože ale miluji kubismus, který mne ve své tvorbě ovlivňuje, musím tedy zmínit jeho zástupce - Pabla Picassa. Fascinuje mne, s jakou odvahou měnil tehdy poměrně konzervativní pohled na umění. Miluji jeho obraz „Alžírské ženy“, který mě uchvacuje jak rozložením barevnosti, tak ztvárněním námětu i velikostí. To, že jde o jeden z nejdražších obrazů v historii, nechávám bez poznámky.

Mělo by se dle vás na školách více učit výtvarnému umění?
Myslím si, že úkolem škol obecně by mělo být nenásilně děti motivovat k uměleckému sebevyjádření se. Mnohé děti jsou nadané a výtvarná výchova je baví. Děti, kterým nic kreslení neříká, nemá cenu ale do umění nutit. Vlastně jsem nikdy nechápala známkování dětí za výtvarnou, hudební či tělesnou výchovu. Buď to dané dítě umí, protože je to jeho koníčkem a má pro to vlohy, či mu to nejde. Vždy jsem spíše oceňovala snahu, než konečný výsledek. Toto je ale jen můj osobní názor. Nejsem pedagog, rozhodně tedy nekomentuji pedagogické metody.

Umí české děti kreslit?
Myslím si, že každé dítě umí hezky kreslit, pokud je k tomu vedeno. Můj 5ti letý syn má třeba malování a tvoření vyloženě rád. Často malujeme spolu. Od malička měl zájem o malbu, aniž bych ho k tomu jakkoliv přesvědčovala. Asi proto, že mě vidí při malbě, je pro něj umění vlastně součást života. Několikrát za den si bere sám od sebe do ruky pastelky a kreslí.

Žena a violoncello

Jak člověk pozná, že umí kreslit, nebo že kreslí výborně či nadprůměr dobře?
To, že máte určité nadání, se pozná už v útlém věku. Kromě toho, že mě kreslení bavilo už od dětství, pamatuji si, že jsem se malbou vyjadřovala jinak, než ostatní vrstevníci. Nebyl pro mě problém ztvárnit jakýkoliv požadovaný námět. O postupu malby jsem nijak dlouho nerozmýšlela, prostě jsem vzala do ruky štětec a malovala jsem.

Myslíte, že člověk musí mít geny na to, aby se naučil kreslit, nebo se to může naučit každý?
V současné době existuje spoustu kursů, které nabízejí výuku malby. Nejdůležitější je tedy vaše odhodlání, chuť a trpělivost. Malovat hezky ale ovšem neznamená, že jste schopen se pak malbě obrazů věnovat profesionálně. Důležité je se odlišit a umět si svůj styl obhájit. Ale nikoliv navenek, ale v sobě. Každý má svůj styl a důvod, proč dané téma ztvárnil konkrétním způsobem. Obava z toho, jak vaši práci přijme okolí je zbytečné a svazující.

Když kreslíte, zbývá Vám ještě čas na něco jiného? Co děláte ve chvílích volna? Jaký je životní styl malířky? Přes den spí a v noci tvoří?
V současné době si užívám rodiny na rodičovské dovolené. Maluji tedy ve chvílích volna. Malbu vnímám jako relax i pocit chvilky pro sebe a sebevyjádření se. Současně pro tvorbu potřebuji zázemí a pohodu. Obojí díky své rodině mám. Pokud maluji detaily, upřednostňuji malbu ve dne, za denního světla. Denním režimem nejsem noční tvor. Malovat do 3 do rána neumím. Nicméně po večerech maluji poměrně často. Někdy si kvůli malbě raději ráno přivstanu. Dalšími mými koníčky jsou cestování a sport. Loni jsem dokonce začala jezdit na koni.

Jak jako malířka vnímáte svět?
Na svět se koukám okem umělce. Více si všímám barev. Pokud narazím na nějaké místo, které se mně líbí, okamžitě přemýšlím, jak by se daná realita dala ztvárnit umělecky. Mám nemoc z povolání v tom smyslu, že si všímám prázdných stěn. Všude bych věšela obrazy. Holé zdi mi připadají neúplné.

Co byste čtenářům Kultury 21 vzkázala?
Jsem ráda, že mohu být součástí umění. Nechte se uměním také nadchnout a objevíte jeho jedinečné kouzlo!

Děkuji za rozhovor.

Popisy obrazů:
„Na vlnách“ Síla, pevnost, odhodlání čelit výzvám nepřetržitě, přesto s klidem a nadhledem. Toto jsou hlavní myšlenky obrazu, ve kterém autorka zachycuje maják v rozbouřeném moři. Maják vlnobití akceptuje až s pozitivním klidem. Poskytuje oporu a stává se vztyčným bodem v nejistotě.
"Pianistka" - Autorka v díle zachycuje atmosféru klavírního vystoupení. Relativně statická póza klavíristky rozporuje výrazně tónované okolí, které vyvolává dojem dynamiky.

"Žena a violoncello" Autorka obrazem demonstruje, jak záliba, v tomto případě vášeň pro hudbu, může mít vliv na člověka samotného. Pokud něčemu propadnete, stává se dané Vaší součástí. Barevnost obrazu představuje energii, která jedince naplňuje. 

ʺŽeny pod rozkvetlou sakurou" Odpočinek tří žen pod rozkvetlou sakurou, symbolem jara a štěstí. Okamžik klidu a rozjímání v kontrastu s ostře členitým prostředím.