Reklama
Banner

Obnovené tradice vaření piva v Úněticích

Email Tisk

200 tradsPrvní pivo se vařilo v Úněticích již v 16. století. První zmínka o výrobě piva v obci pochází z roku 1557. Podle starých letopisů zde dobré pivo vařili kanovníci.




Samotný pivovar byl postaven kolem roku 1710. Usuzuje se tak podle letopočtu, který je vytesán v základovém pilíři v prostorách sladovního humna, kde se dnes nachází Pivovarský výčep. Vlastníkem pivovaru byla téměř po celou dobu Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, která jej však po většinu času pronajímala. 

K největšímu rozkvětu únětického pivovarnictví došlo v druhé polovině 19. století. Podle přehledu o výrobě piva v 10 pivovarech smíchovského okresu z roku 1897 byl Únětický pivovar třetím největším v regionu a jeho roční výroba dosáhla 21 600 hektolitrů piva (průměrný výstav tehdy činil 7000 hl za rok). Už v té době v Úněticích využívali parostrojní pohon.

K místnímu pivovaru patřil také rybník západně od obce, odkud provoz v zimě získával led. Rozvážku piva do okolí zajišťoval pivovar svými koňskými povozy, později svým nákladním automobilem.

trads

Sílící tlak konkurence na začátku 20. století způsobil pivovaru problémy; stagnaci umocnilo i umístění mimo průmyslové město. Z 1.světové války se podnik už nikdy nevzpamatoval.
Poválečná a prvorepublikové léta byla sice o něco lepší, ale o staré slávě si mohl pivovar nechat jen zdát. Další rána přišla s Protektorátem; roku 1942 byl pivovar zakonzervován. Po roce 1945 se činnost pivovaru podařilo obnovit a zmodernizovat, ale jen nakrátko; roku 1948 byla do Únětic dosazena správa ze smíchovského Staropramenu. Pivovar byl začleněn do svazku Rakovnicko-kladenských pivovarů, ale v březnu 1949 definitivně výrobu ukončil. Fungoval pak ještě chvíli pod hlavičkou Smíchovského pivovaru, v roce 1951 se ale historie únětického pivovarnictví uzavřela a objekt sloužil jako sklady.

trads2

V březnu 2010 se pod vedením manželů Tkadlecových začal připravovat projekt na znovuzrození Únětického pivovaru. Byla založena akciová společnost Únětický pivovar, která odkoupila objekt pivovaru. Stavební úpravy začaly bezprostředně poté. Budovu bylo nutné upravit tak, aby vyhovovala legislativním a technologickým požadavkům výroby piva; současně byl kladen důraz na zachování původní atmosféry objektu. V rámci rekonstrukce byly vybudovány přípojky plynu, vody a kanalizace. V dubnu 2011 byla zahájena instalace nové technologie. První várka Únětického piva byla uvařena v květnu a v červnu 2011 se slavnostně otevřely brány pivovaru; byla zahájena jeho novodobá historie. Na jaře roku 2012 byla výroba rozšířena a otevřel se i zrekonstruovaný Pivovarský výčep.

V prvním roce provozu se Únětickému pivu dostalo hned několika ocenění. Pivovar byl v roce 2012 zařazen mezi Českých 100 nejlepších v oboru zemědělství a potravinářství.
Úspěšný provoz prokázal význam výběru nejkvalitnějších surovin a jejich zpracování podle tradičních receptur pivovarskými odborníky s dlouholetou praxí. Na neposledním místě je špičkové technické vybavení pivovaru, které umožňuje stoprocentně kontrolované vedení výrobního procesu, včetně dodržování všech zásad hygieny, nezbytné pro výrobu kvalitního nápoje.
Nosným programem je Únětická desítka a Únětická dvanáctka. Desítka navazuje na tradici poctivého českého piva, které bylo v minulosti velmi oblíbené. Únětická dvanáctka je skladbou surovin i jejich kvalitou totožná. Postup výroby zaručuje ve finále vysokou kvalitu hotového piva.

trads1

„Naším stálým cílem je navázat na historickou tradici Únětického pivovaru a oblibu místního piva, udržet malý, ale silný regionální pivovar, který bude vařit poctivé a kvalitní pivo,“ říkají provozovatelé pivovaru, manželé Tkadlecovi.

Únětice se nachází v okrese Praha-západ, v údolí Únětického potoka zhruba 8, 5 km severozápadně od Prahy. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1125. Po roce 1770 zde byl postaven nový kostel, fara i hospodářský dvůr. V letech 1870-1882 zde Čeněk Ryzner objevil a prozkoumal pohřebiště z rané doby bronzové.

Foto: Ctibor Čejpa


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Prahu ovládnou panenky za půl milionu

200traUž jste někdy viděli panenku za statisíce? Pokud ne, určitě Vás zaujme výstava, kterou momentálně připravují v pražském Michnově paláci. Do našeho hlavního města se od 29. listopadu do 1. prosince budou sjíždět umělci, vý...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Publikace z edice České televize poradí, jak na cizí Slovíčka

slovicka perexŘeč člověka se skládá z mnoha slov. Nejvíce však mluvíme my, dospěláci a v očích dětí ne vždy srozumitelně. Občas jim musíme připadat jako bychom spadli z jiné planety. No posuďte sami : ekologie, globalizace, image, mystifikace, evakuace a ...

Protřepejte duši s Bárou Hrzánovou

kazdyden perexMistrovský herecký koncert předvádí Bára Hrzánová v nové komedii Divadla Kalich Každý den, šťastný den!. Její autor Jaan Tätte v ní nabízí se svým typickým smyslem pro absurdno neotřelý lék na partnerskou nudu: experiment s bigamií.

Quentin Tarantino a jeho Historky z podsvětí

tarantino perexQuentin Tarantino se narodil 27. března roku 1963 své teprve šestnáctileté matce. Jeho otec ho opustil velmi brzy, a tak jeho matka byla samoživitelka. Když neměl kamarády, tak svůj volný čas věnoval četbě komiksu, seriál...

Narozeniny klubu a poslední letošní Skyline v Praze - tropy v Chapeau Rouge

chapeau rouge skylineVe čtvrtek oslavil klub Chapeau Rouge své 93. (ano, čtete dobře) narozeniny. Za normálních okolností by mě tato akce patrně příliš neoslovila, ale když Skyline na svém facebooku vypustili informaci...