Dostala se mi do rukou zajímavá knížečka s názvem O ženách. Autorem je filozof Arthur Schopenhauer. Spisek je nabitý misogynními informacemi. Feministkám se při čtení bude otevírat kudla v kapse. První myšlenka, která mě napadla, byla: Jak to měl vlastně ten Arthur se svou matkou? Prý dost nahnuté…

 

Ve svém spise se o ženách vyjadřuje jako o méněcenných bytostech, které se hodí akorát tak k plotně a k výchově dětí, protože jsou samy dětinské a omezené, nerozumí vědě ani umění, a všechno, co v životě dělají je úplně zbytečné a nemá to jiný smysl, než ten, kterým je získání pozornosti muže. Toho žena potřebuje proto, aby se o ni staral. Jsou vlastně jakýmsi mezistupněm mezi dítětem a mužem.

Za Schopenhauerovou očividnou averzí k ženám zřejme stojí jeho matka. Jejich vztah byl prý velmi nahnutý... Inu, za vším hledej ženu...

Nějaký vtipálek do knížky dopsal tohle (já to fakt nebyla):

Ukázka z knihy:

“Ženy jsou pohlaví horší jakosti, které v každém případě stojí teprve na druhém místě; je tedy sice třeba dbát jejich slabosti, prokazovat jim však nadměrnou úctu je směšné a nás, muže, to jen ponižuje a připravuje o ženskou vážnost k nám.”

“Již pohled na ženské poučuje, že žena není určena ani k velikým duševním, ani tělesným pracem. Nesplácí svůj dluh životu činěním, nýbrž trpěním, porodními bolesti, péčí o dítě a poddanstvím muži, kterému má být družkou trpělivou a potěšující.”

“Za pěstounky a vychovatelky dětí hodí se ženy právě tím, že samy jsou dětinské, titěrné a mají omezenější rozhled, zkrátka jsou po celý život velikými dětmi. Jakýmsi středním stupněm mezi dítětem a mužem, to jest pravým člověkem.”

“Mezi muži panuje od přírody lhostejnost, ale mezi ženami nepřátelství. (…) Již při setkání na ulici dívají se na sebe zcela nepřátelsky. Rovněž se dvě ženy při prvním seznámení sbližují zřejmě s větší nuceností a přetvářkou než dva muži v témže případě.”

“Ženy nemají skutečný a pravý smysl ani pochopení pro hudbu ani básnictví ani výtvarné umění, nýbrž je to jen opičení, podporující jejich touhu líbit se, když takové vlastnosti uměle předstírají a navenek je horlivě projevují.”

“V ženské povaze je pouze užívat všeho jako nástroje k získání muže, všechno ostatní je jenom předstírání, koketování a opičení…”

Ať žena mlčí! (nejlépe navždy)

Schopenhauer cituje i jiné filozofy, s chlapy drží basu. Například Rousseaua (List d' Alembertovi): "Ženy obecně neusilují o žádné umění, nerozumějí žádnému a nejsou génii."

"Ať žena v církvi mlčí! A ať mlčí též v divadle!" - prý by bylo ideální napsat to rovnou na oponu.

Dále například píše, že žena potřebuje ovládat, potřebuje pána. Je-li mladá, je to milenec, pokud stará, tak zpovědník. V podstatě obhajuje přístup k ženám v Hindustánu, přímo zmiňuje, že tam není žádná žena nikdy svobodná, vždy je pod dozorem otce nebo manžela, a po jejich smrti někdy dochází i k upalování vdov, což západní společnost pobuřuje. Ovšem jak je prý možné, že nikoho nepobuřuje, když u nás vdova rozfrcá majetek zesnulého muže se svými milenci. Ach jo.

Jsem přesvědčena o tom, že každý má své důvody k tomu, proč dělá to, co dělá. Těším se na další Arthurovy knihy. A tak mě zajímá: mají čtenáři K21 ve své domácí knihovně i nějakou filozofickou četbu?

Foto: Taťána Kročková

< Předchozí		Další >