Máma říkala, že mě nebavily klasické české pohádky. Zřejmě mě vyloženě nudily. Většinu pohádek, které mi říkala, si vymýšlela. Pokud už mě něco bavilo, byly to pohádky eskymácké a nebo Čertík Fidibus. Mám tu knihu doteď.

Už si nepamatuji, kolik mi bylo, když mi ji máma četla, ale bavila nás obě. Je prostě dokonale nekonvenční. Čerti, kteří žijí v moři, a ta jejich jména, to musí každé dítě rozveselit. Fidibusův otec se jmenoval Pollo a máma Nugelgugel, no uznejte...

Už začátek je velmi netradiční, mořský čert Pollo a mořská čarodějnice Nugelgugel, proslavení svou zlotřilostí, se spolu pohádali a zlostí pukli. Fidibus se stal sirotkem. A teď teprve přijde nejlepší čertovské jméno celé knihy, vrchní čert Quaklabrak. Myslím, že většina dětí si na tomhle jméně ukroutí jazyk a usmaží mozeček a dobře se jej naučí číst až v dospělosti. V rychlosti a jasnosti je příběh vlastně velmi nadčasový a nese dost důležité poselství. Vrchní čert totiž učí malé čertíky lotroviny, potápět lodě, škodit mořským živočichům a tak dále, což Fidibus nechápe, má rád podmořské tvory i námořníky. Kniha nám prostě ukáže, že máme jít klidně proti proudu, když chceme udělat něco, co považujeme za správné. V tomto případě, aniž by měl Fidibus jakýkoliv příklad, jednal srdcem. A pozor, i zde se naučíme, že nepořádek v mořích nedělá dobře velrybímu žaludku.

Knihu napsal Günter Spang, vyšla v Berlíně a ilustrace nakreslil Werner Klemke. Jsou velmi povedené a nápadité. V roce 1981 vznikl československý krátkometrážní animovaný film, který režíroval Eugen Spálený a dialogy namluvil František Filipovský. Má třináct minut a knize se vyrovnat nemůže, je pouze na motivy pohádky, která mě jako dítě uchvátila, ale animace je hezká.

Takže až někdy uslyšíte o mořských čertech, vězte, že existují, a pokud potkáte nějakého, který má na ocase uzel, zřejmě to bude Fidibus.