Hrůzy každodenního života ve válce popsala ve svém otevřeném dopise patnáctiletá žákyně 10.B základní školy v Doněcku Julia Tkačevová. Na demonstraci, která se uskutečnila 12. listopadu před ukrajinskou ambasádou v Praze, jej přečetla Milada Sigmundová z Levé perspektivy. Shromáždění zorganizovala Společnost přátel LLR a DLR spolu s dalšími organizacemi.

"Chci, aby válka v mém rodném Doněcku skončila," obrací se patnáctiletá žákyně na "světové společenství" a "vůdce světových mocností". "Na počátku války v roce 2014 zahynul jeden z mých bratrů, který pracoval na letišti a žil poblíž, tehdy se vracel domů. Během války jsem se stala sirotkem a ve třinácti letech jsem pochovala svou matku. V roce 2015, kdy byla maminka ještě naživu, přežila bombardování v Doněcku. Zázrakem přežila. Já, babička, strýc, sestra a teta Allá jsme byli na chatě. Padali jsme v domě na podlahu, strýček skočil do studny, dědeček mě kryl svým tělem před střepinami. Kvůli válce jsem ztratila své blízké," píše Julia.

Milada Sigmundová čte dopis Julie Tkačevové

"Ztrácíme naději na štěstí..."
"Nechci už ztrácet lidi, kteří jsou pro mě drazí, nechci se bát vycházet z domu. V roce 2015 byla před mýma očima zabita dívka s dítětem. A když můj strýc a dědeček šli pro jídlo, já s babičkou jsme čekaly na chatě. Modlily jsme se, aby se vrátili naživu, aby se alespoň vrátili. Nebála jsem se o sebe, ale o mámu, babičku a dědečka. Prosím vás, abyste nám pomohli a zastavili válku. Už jsme zůstaly naživu jen já a babička. Už ztrácíme víc než lidi - ztrácíme naději na štěstí. Pomozte, prosím! Pomozte zastavit krveprolití a zabíjení," ukončuje dopis Julia.

Před a poté, co jej Sigmundová přečetla, byly proneseny další projevy. Asi třicítka lidí se pak odebrala před Generální štáb Armády ČR v pražských Dejvicích vyjádřit nesouhlas s dodáváním zbraní, které jsou používány v bojích.

Foto: Roman Blaško