Druhý květnový týden byl v Praze plný knižních příběhů. Ve středu si milovníci knih mohli užít Noc literatury a pak už následoval čtyřdenní veletrh Svět knihy tradičně v pražském Veletržním paláci. V tomto článku se vydáme po stopách švédského autora Jonase Hassena Khemiriho.

 

 

Jonas Hassen Khemiri (1978) vyrůstal ve Stockholmu, jeho matka je Švédka, otec Tunisan. Píše romány, divadelní hry, podílí se na filmových scénářích. Jeho “nešvédský” vzhled mu v dospívání často přinášel problémy, díky své zkušenosti se v nynějším postavení nebojí hovořit o palčivých problémech ve společnosti a je pokládán za hlas přistěhovalců ve Švédsku. Jeho otevřený dopis ministryni Beatrice Ask je považován za nejsdílenější text v historii Švédska. Více o něm níže.

Na večer 9. května se na mnoha místech v centru Prahy otevřely prostory, které naplnili knižní nadšenci a zaposlouchali se do čtení z knih autorů z různých zemí světa. Já jsem se vydala na čtení do prostoru DUP39, kde jsem vyslechla ukázku z knihy Všechno, co si nepamatuju již zmiňovaného Jonase H. Khemiriho. Je to první kniha, která vyšla v češtině, jeho předchozí romány zatím český čtenář neměl možnost číst, ale můžeme věřit, že se tak ještě stane.

Dvakrát během Noci literatury měli posluchači možnost zaslechnout kousek ze švédského originálu čteného samotným autorem. V češtině pak kniha ožila prostřednictvím  Anny Císařovské a Marka Adamczyka. Setkání se zúčastnila také švédská velvyslankyně v České republice - Viktoria Li.

 

Román Všechno, co si nepamatuji měl být původně příběh o současné lásce. Je velmi ovlivněn zážitky samotného autora. Ve finále vznikla velmi zvláštní  kniha - její hlavní postava Samuel už nežije. Jeho nejbližší na něj vzpomínají, a tak skládají obraz toho, kdo Samuel byl. Vzpomínky každého jsou ale velmi odlišné. Objevuje se zde i téma viny - mohli něco udělat, nějak zasáhnout a zabránit nějak Samuelově smrti? Další tématem spojeným s pamětí přináší postava babičky, která trpí demencí a odchází do domova, kde má neustálou péči. Stále méně a méně poznává členy své vlastní rodiny a nejvíc je rozčilená z toho, že jí odebrali řidičský průkaz. I v tomto případě je postava inspirovaná babičkou Jonase Khemiriho. Neméně důležitou postavou je rodné město Jonase - Stockholm - krásné město, které ale v sobě skrývá velkou škálu pocitů a lidských příběhů a samozřejmě má svou image, která ale neodpovídá každodenní realitě. Nemusíte se bát, že je kniha pouze pochmurná, je zde mnoho vtipných scén, při kterých se nahlas a od srdce zasmějete. Recenzi na knihu najdete zde: http://www.kultura21.cz/literatura/17459-mate-dostatecne-naplnenou-zkusenostni-banku-

V rámci čtvrteční besedy nazvané Politická (ne)korektnost na Severu se Jonas setkal v diskuzi s dánským kolegou Larsem Husumem (čeští čtenáři si od něj mohli přečíst román Můj přítel Ježíš). Během debatní hodiny zaznělo, že dánské čtenáře je těžké něčím překvapit nebo rozčílit, protože jsou příliš nad věcí, zatímco ve Švédsku by některá témata byla na velmi tenkém ledu. Jonas hovořil například o své první knize Jedno oko červené (Ett öga rött), ve které záměrně píše špatnou švédštinou, zatímco pasáže v arabštině jsou perfektní. Mnoho čtenářů pak při vydání dalších knih na autora reagovalo ve smyslu „výborně, tak jste se tu švédštinu nakonec naučil”. Přitom je švédština Jonasův mateřský jazyk a pracoval s ním naprosto účelně.

Ve čtvrtek bylo možné Jonase potkat ještě v rámci tradičního Severského literárního večera, který pořádá Skandinávský dům a který se stejně jako minulý rok konal v Lapidáriu Národního muzea. Jonas se objevil tentokrát ve dvojici s finsko-estonskou spisovatelkou Sofi Oksanen, jejíž knihy jsou v Česku už delší dobu k dostání. Oba spisovatelé se opět dostali k tématu nerovnosti ve svých zemích, Finsko i Švédsko je považováno v očích široké veřejnosti  za velmi rovnostářské. Jak říkala Sofi - všichni jsou si rovni, a někteří jsou si rovnější (pokud chcete ve Finsku pracovat, musíte ovládat nejen finštinu, ale i švédštinu, která je druhým oficiálním jazykem).

 

Jonas prozradil přítomným, že těsně před odletem do Prahy byl u svého nakladatele, kde si prohlížel svou nejnovější knihu, která je ve švédštině nazvaná Pappaklausulen (The Father Clause) a oficiálně vyjde v srpnu. Dočkáme se v Česku jejího překladu? Autor téma knihy popsal jako příběh otce, který zanedbává své rodičovské povinnosti.

Ještě se vrátím k otevřenému dopisu, který Jonas adresoval tehdejší ministryni Beatrice Ask. Žádal v něm o to, aby si spolu vyměnili na jeden den tělo a zažili to, co vnímá ten druhý ve svém postavení. Dopis byl přeložen do mnoha jazyků, byl sdílen na sociálních sítích a podle  počtů se říká, že se dopis objevil ve všech švédských domácnostech. Mnohé přiměl se také k jejich vlastní situaci vyjádřit. Dopis si můžete přečíst zde: https://www.asymptotejournal.com/nonfiction/jonas-hassen-khemiri-an-open-letter-to-beatrice-ask/slovak/

O jednotlivých diskuzích se severskými spisovateli by se dalo napsat mnohé. Pokud jste neměli možnost se osobně zúčastnit, věřte, že i přes někdy vážnější témata, bylo setkání velmi příjemné a přínosné. Věřím, že i na ostatní, kteří se setkali s Jonasem Khemirim, působil autor jako velmi milý, usměvavý člověk, který kolem sebe šíří zvláštní klid a rozvahu. Tak se příště sejdeme nad knihou Pappaklausulen?

Za fotografie děkujeme Zuzaně Vorlíkové ze Skandinávského domu.
www.skandinavskydum.cz

< Předchozí		Další >