Co čte Michal David se svým vnukem Sebíkem?
Banner

Co čte Michal David se svým vnukem Sebíkem?

Email Tisk

Novy navrat maleho prince Michal David s vnukem Sebikem Foto Marcela Strohmaierova DSCN7230Přátelí se už skoro čtyřicet let a na svém kontě mají málem dvě stovky písní. Zpěvák a hitmaker Michal David a textař, skladatel a básník Richard Bergman. Ten spolu s Martinem Ondřejem napsal knížku Nový návrat malého prince. Když bylo legendární dílo Exupéryho dokončeno a vydáno, začal ho číst Michal David se svým vnukem Sebíkem.

 

„Kniha Nový návrat malého prince je opravdu ozdobou dnešní literární produkce. Je to pokračování něčeho, co oslovilo každého z nás napříč věkem. Nádherně moudrá, poetická a hlavně pravdivá kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně. Jsem hrozně rád za sebe i za všechny čtenáře, že takové dílko vzniklo a věřím v jeho úspěch nejen u nás, ale i v zahraničí…“ řekl Michal David, kterého s Bergmanem pojí skoro dvě stovky písní, které spolu udělali. A jsou mezi nimi i hity jako Každý mi tě, lásko, závidí, Decibely lásky, Tak se, lásko, měj, To se oslaví, Nikdo nepřišel, Bláznivá noc, Jsou rána tíživá, To ti nikdy neslíbím, Až mi jednou nezavoláš, Ruská Máša, nebo Davidův duet s Ivetou Bartošovou To je naše věc.

 Novy navrat maleho prince Michal David a Richard Bergman Foto Marcela Strohmaierova DSCN6780 

„Krátce po vydání knížky letěl Michal na Kanáry, a tak mi slíbil, že ji přidá do cestovního kufříku a za letu, blíže k malému princi ji začne číst,“ usmívá se Richard Bergman, který s Michalem Davidem prožil i spoustu zážitků a mejdanů v soukromí. „Kde jsou ty časy. Bylo krásně, slunce hřálo a náš život se ubíral cestou prvních úspěchů a slávy. Slovo »nostalgie« neexistovalo už z důvodů, že byl vzduch prosáklý komunismem a taková slova vlastně neexistovala. Michal měl v sobě cosi mozartovského, obrovský talent, ale i bezprostřednost, která se někdy měnila ve ztřeštěnost, což bylo na jednu stranu zábavné a na druhou stranu nebezpečné. Jezdil dost často k nám do Turnova, kde bydleli moji rodiče a kde byl ještě stále můj domov, který patřil určitým způsobem i Michalovi. Táta s mámou ho měli moc rádi pro jeho milou povahu a proto to vždy bylo spíše rodinné setkání, při kterém jsme užili spoustu legrace, ale také jsme společně začali psát naše první písně. V prostředí, které nám dovolovalo užívat si soukromí, užívat si v tehdejší době trochu noblesnějšího bydlení nám bylo skvěle. Nicméně naše výjezdy a promenádování se po maloměstě mělo svá úskalí. Nikdo z nás netušil, že při každém našem pohybu jsme byli monitorováni policajty, kteří se nám lepili na zadek všude, kam jsme se pohnuli. A tak naše milá hospoda, kterou jsme při našich toulkách městem navštěvovali, byla prošpikována fízly, kteří Michala plácali po zádech a byli v sedmém nebi, že se s ním mohou seznámit. Hrůza. Ale jednou jsme je krásně oblafli, to když Michal nesl ke křtu mého synka Ríšu do turnovského Mikulášského kostela. S panem farářem jsme si pak ťukli mešním vínem a myšíma uličkama se ztratili dřív, než náš chlapci policajti vyhmátli. Vše bylo na hraně. Kdyby se domákli, že se Michal zúčastnil této události, mohlo to velice poškodit jeho rozjetou kariéru. Taková byla doba…“ zavzpomínal Richard Bergman.

A k mládí obou nechyběly ani fanynky. „Byli jsme mladí, horká krev, takže jsme náš život prožívali nespoutaně, ať už se to týkalo bujarých večírků, krásných holek a všeho toho, co k dvacetiletým klukům patřilo. Michalova hvězda zářila čím dál víc, což nám jako jeho nejbližším kamarádům náramně vyhovovalo. S dnešní dobou se to ale nedá srovnávat. Pro nás byly peníze stokoruny, někdy tisícovky. Dnes, pro novou tvůrčí generaci, jsou to statisíce a miliony. Neměli jsme drahá auta a vily, bydleli jsme v pronajatých bytech, často vedle sklepních kójí, ale bylo nám to jedno,“ dodal Richard Bergman.

 Novy navrat maleho prince Michal David s vnukem Sebikem Foto Marcela Strohmaierova DSCN7230 

Foto: Marcela Strohmaierová



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

LUKÁŠ LOUŽECKÝ


šéfredaktor

    32 let, ve znamení Štír. Je z Prahy a zaměstnán prozatím v Datartu na Službách zákazníkům. V rámci své amatérské žurnalistické kariéry má za sebou psaní a fotografování pro několik webů – zejména hudebních a literárních. Namátkou zmíníme ireport.cz, vaseliteratura.cz nebo cbdb.cz. Na šéfredaktorskou pozici nastoupil počátkem roku 2018 a doufá, že tento web povede k ještě větším úspěchům, než má prozatím za sebou.

    Pro Kulturu 21 píše již několik let. “Na práci pro Kulturu 21 mě baví především to, že je tento web tak všestranný. Můžu psát o knížkách, výstavách i třeba hudbě. Navíc je v něm přátelské prostředí."

    Ve volném čase se vedle psaní a fotografování věnuje zejména své rodině – manželce a téměř tříletému synovi. Je téměř abstinent, ale občas si dá skleničku vína. Odnaučený kuřák se závislostí na brambůrkách.

    Životní motto:

    Užívej života než ti uteče.

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 32

Z archivu...

Čtěte také...

Výstava „Stopa – vyřeš zločin“ na zámku v Děčíně

IMG 20160108 171912Během zimních měsíců nabídne zámek v Děčíně interaktivní výstavu pro celou rodinu „STOPA – Vyřeš zločin!“, doplněnou o malou expozici z historie soudnictví a zločinnosti v Děčíně a okolí. V tomto historickém e...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Kniha o Matce Evropy

MITSUKO 200Že nevíte, kdo je Matkou Evropy? Toto pojmenování získala Mitsuko Coudenhove-Kalergi, jejíž syn Richard založil podle otcovy inspirace Panevropu, jakousi „matku Evropské unie“. Její další syn Gerolf byl u zakládání Orientálního ústavu v Praze.

...

Divadlo

Dalším hitem brněnského Buranteátru je bezpochyby Pán s kaméliemi

pan s kameliemi plakat 200Říkáte si, že vás nemůže v divadle nic překvapit? Chcete od večera stráveného ve společnosti lidí jdoucími za kulturou něco víc než samotný děj představení a jde vám i o celkový zážitek, než o pouhý dojem ze shlédnuté...

Film

Válka, slzy, terapie. Recenze filmu Chlapi nepláčou

CP200Druhé nejvyšší ocenění, Zvláštní cenu poroty, si z festivalu ve Varech letos odvezl film Chlapi nepláčou. Dobře napsaný, suverénně zrežírovaný a také výtečně zahraný snímek, nahlížející z nečekaného úhlu na stále bolavé následky „jugoslávské války“, na festiv...