Teprve v lednu 2001 byl areál Vojna vyhlášen kulturní památkou a stal se i pobočkou Hornického muzea Příbram. Spojení těchto dvou celků má své opodstatnění, i když se zdá, že muzeum se zajateckým táborem nic na první pohled nespojuje. Jenže v oblasti s výskytem železné, stříbrné a hlavně uranové rudy bylo zapotřebí lidí k jejich těžbě. Tak vznikl v letech 1947-49 zajatecký tábor pro německé válečné zajatce.
Jeho název byl vybrán podle nedalekého vrchu Vojna, sahajícího do výše 666metrů. Těžila se zde hlavně uranová ruda a podobné tábory byly i na dalších místech, ale nedochovaly se v tak zachovalém stavu jako právě Vojna. Po odchodu německých válečných zajatců bylo rozhodnuto využít prostory pro Tábor nucených prací. Postupně se naplňoval lidmi (chovanci), kteří tam byli z politických důvodů, většinou protiprávně a bez soudu internováni posláni na převýchovu. Podle údajů z května 1951 jich tam bylo 761. V roce 1951 byl Tábor nucených prací změněn na Nápravný pracovní tábor a byli tam umisťováni „nejnebezpečnější zločinci“. Což bylo pro velezradu a k jejímu napomáhání, vyzvědačství, podvracení lidově demokratického zřízení, či za pokus o opuštění republiky. Ale také kriminálnici odsouzeni za tzv. černý obchod. V roce 1956 bylo tam již 1517 potrestaných pracující převážně v uranových dolech a také při výstavbě města Příbram. V památníku je umístěn seznam těch lidí a mezi nimi najdete významné vědce, umělce, duchovní, politiky a také hokejové mistry světa z let 1947 a 49. Tak se tam sešli hrdinové protifašistického odboje s jejich nedávnými protivníky s kolaboranty a zrádci, i kriminálními živly, kteří byli záměrně dosazováni na místa kápů. A tak mnozí nevinní tam museli strádat dlouhá léta. V roce 1961 (úbytek vězňů po amnestii v roce 1960) byl tábor zrušen, vězni převezeni jinam a areál využívala armáda až do roku 2000.
Návštěvník si tak může prohlédnout již historické objekty - budovu velitelství tábora, ubytovací objekt, bunkr (kde se nedá ani postavit, často byl přeplněn a také neustále plný vody), kulturní dům i ošetřovnu. Další zajímavé informace poskytují místní průvodci. Historie tohoto tábora nebyla sice dlouhá, ale málokdo o něm věděl. I rodinní příslušníci vězňů pokud je mohli navštívit, neměli k táboru přístup a setkání se uskutečňovala úplně jinde. Proto je nutné, aby o jeho existenci věděla i další generace a i tato negativní historie byla stále připomínána.
Autor fotografií: Jaroslava Krejčová
| < Předchozí | Další > |
|---|
Show Česko Slovensko má talent letos moderuje dvojice Marcel Forgáč a Milan Junior Zimnýkoval. Společně se znají od roku 1998 a 6 let moderují společně. Co pro ně znamená tato příležitost a co je dokáže nadchnout? To se dozvíte v našem rozhov...
Věřím v lásku - tak se jmenuje písnička, kterou básník, herec a hudebník Petr Batěk nazpíval se svými dětmi Kristýnkou a Péťou.
Svět podle Garpa – první Irvingův román, který mě naprosto ohromil, už když jsem byla náctiletá. Rok vdovou nebo zřejmě nejslavnější Pravidla moštárny na sebe dlouho nenechaly čekat. John Irving, americký spisov...
Příliš drahý jed, inscenaci o případu otravy Alexandra Litviněnka, agenta ruských i britských tajných služeb, uvede 6. listopadu ve Velkém sále pražské Švandovo divadlo. Hra britské dramatičky Lucy Prebble na motivy knihy Luka H...
V bratislavskom Auparku sa 19. septembra uskutočnila svetová predpremiéra česko-slovensko-poľskej komédie Indián. Ide o príbeh ako uviedol jeden z režisérov Patrizio Gente: „Do bohatého kreténa sa prevtelí duch starého indiánskeho náčelníka a pret...