Reklama
Banner

Autismus není volba, porozumění ano

Email Tisk

komen200Další pracovní den s dětmi, s rodiči a jejich unikátními osudy. Příběhy, obavy, trápení a naděje, které mi dnes vstoupily do života, mají společného jmenovatele - autismus. Většina dětí má ještě další přidružené potíže, ať už jde o postižení intelektu, hyperaktivitu, emoční labilitu, poruchu pozornosti, vývojovou poruchu řeči nebo motoriky. Starší děti a dospívající často trpí pocity osamělosti, úzkostmi a depresemi.

 

Řada z nich v dospělosti nedokáže bez nadstandardní podpory pracovat, ve stavu, do jakého se chronickým stresem dostali, by je stejně nikdo nezaměstnal. Ani zdraví rodičů nezůstává ušetřeno: „Nechala jsem si napsat antidepresiva, už jsem nemohla dál.“, omluvně říká maminka sedmiletého Vojtěcha. Rodina má za sebou martýrium žádostí o příspěvek na péči, podle posudkových lékařů má komunikaci v pořádku. Sice mluví, nikdo už ale nezohlednil, že předškolák má vyjadřovací schopnosti na úrovni tříletého dítěte, na většinu otázek neodpoví, a s hlavou odvrácenou ode mě si vede dokola svou o rybách na stromě a dědovi, co skočil do sekačky. Natočila jsem ho na video, ať máme zdokumentováno, jak vypadá dítě, které nemá obtíže v komunikaci. Rodina vzhlíží do budoucna optimisticky, Vojta v září nastupuje do speciální třídy na ZŠ. Bude mít asistenta. Paní učitelka je zkušená a s dětmi to umí, i s těmi s autismem. I ve školce paní učitelky Vojtovi a jeho rodině hodně pomáhaly, každá rodina ale takové štěstí nemá. Odpoledne probíhá konzultace s dalšími rodiči a jejich právním zástupcem, soudní znalec zpochybnil diagnózu autismu, kterou má dítě stanovenou na několika odborných pracovištích s tím, že jde o módní diagnózu, která se dává všem. Kauza se táhne měsíce, ne-li roky. Probíráme pomoc, kterou jsem předjednala u předsedkyně organizace Autism Europe Zsuzsannou Szilvasy a případné řízení u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Paní Petra se vrací ode dveří. „Víte, mě to hrozně mrzí, ale měli byste to v NAUTIS vědět. Na sociálních sítích se teď rozšířily negativní postoje vůči vaší organizaci, prý to děláte jen pro byznys, a diagnózu dáte všem, kdo si o to řekne. Noví rodiče, co se k vám chtěli objednat, a kteří vás neznají, jsou pak zmatení, neví, co si o tom myslet.“ Přichází kolegyně, měla konzultaci s českou rodinou, která dlouhodobě žije v USA. U nás absolvovali komplexní psychologické vyšetření, protože dostali na NAUTIS (dříve APLA) výborné reference. Jejich dítě bylo v Americe diagnostikováno už ve dvou letech psycholožkou, která rodinu doma jednou navštívila. V Americe nikoho nenapadne čekat s diagnózou, až dítě vyroste, nežvaní se jalově o neschopných rodičích, stigmatizujících nálepkách a ziskuchtivých organizacích. Opoždění zahájení intervence o měsíce totiž hraje v prognóze dítěte roli a ekonomové si dokážou spočítat, že náklady vyložené na péči se státu vrátí zpět. Důležité je, že chlapeček dělá velké pokroky. Nastoupil do speciální školky, kde se mu věnuje šest hodin denně pojišťovnou hrazená asistentka ABA (aplikované behaviorální analýzy). Rodiče byli zděšeni vyprávěním rodičů pětiletého chlapce, se kterými strávili nějakou dobu v čekárně. I jako laici během chvíle poznali, že dítě má autismus. Ne tak čeští odborníci, psychiatryně v NAUTIS byla čtvrtá v pořadí, která konečně určila správnou diagnózu. „No, my slyšeli, že diagnostika v České republice se potýká s velkými problémy.“, kroutí udiveně hlavou rodiče. V ČR se pořád hádáme o to, kdo co může a kdo co dělá špatně, místo abychom se opřeli o to, co funguje a co je kvalitní, a hledali další efektivní cesty, jak dětem a rodinám pomoci.

Když za posledním klientem zapadly dveře, nastala chvilka prokrastinování u internetu před psaním zpráv. Zvolila jsem si komentář člena expertního týmu ODS pro školství Václava Klause ml. Dnes znovu do školy, s papírem na hlavu. Z obrazovky na mě vyhřeznou černobílé povrchní úvahy okořeněné pop psychologií, retro pedagogikou, plné argumentačních klamů. Měla bych na komentář zareagovat. Motivací není jen lenost a strach, ale také růst, dosažení cílů (organizace) a sociální faktory (tohle nemůžeme kvůli rodičům a lidem s autismem ignorovat).

Václav Klaus, ml. v rozhovoru v roce 2005 říká: „Narodil jsem se s vážným postižením obličeje, což není žádná výhra. Asi stejná jako být psychicky nemocný.“ Což se ale dost mýlí a jeho maminka to ví: „Je to samozřejmě smutné, protože je to vidět. Kdyby měl srdeční vadu nebo něco, co by ho opravdu omezovalo, tak by to sice nebylo vidět, ale život by měl ještě těžší.“  Pocity viny dokázala zpracovat: „My jsme mu nic neprovedli, to se prostě stalo.“ Autismus vidět není. Rodiče dětí s neurovývojovými poruchami také nic neprovedli, a přesto čelí nikdy nekončícím obviněním, že nedokážou vychovat své děti, že se jim dostatečně nevěnují, že chtějí ožebračit a vysát stát. Místo efektivní práce s dítětem se tak za vydatného povzbuzování okolí utápí v pocitech viny. Livia Klausová říká: „Potřebovala jsem psychickou podporu, protože to, co většinou prožívají maminky, když se dítě narodí – jestli už dělá tohle a tohle – to my jsme vůbec neměli. Jen starost, jestli je pravá strana obličeje lepší.“

komen

 

Rodiče dětí s autismem toho trápí ještě víc. „Vezmou ho do školky, do školy? Kdy zase zavolají ze školy, že je průšvih a je třeba ho vyzvednout? Bude schopen dostudovat? Bude schopen pracovat, sám žít? Ožení se? Kdo se o něj postará, až tady nebudeme?“

Odborníci mají výsledky výzkumů podložené, že efektivní je zejména raná identifikace vývojových obtíží a včasná intervence. U neurovývojových poruch jsou známy metody (na důkazech založené), které výrazně zlepšují prognózu člověka. Také diagnostické postupy nejsou holubník. Věda pokročila a o vývoji člověka se toho ví mnohem víc než před dvaceti lety. Tvrzení o tom, že někdo byl bit jako žito, až z toho vyrostl, může být pravda, ale samozřejmě nesvědčí nic o přímé kauzalitě. Existuje také fenomén resilience, který je ale o něco vzácnější než riziko negativního dopadu nepodchycených neurovývojových poruch na život v dospělosti, ať už jde o úzkosti, depresivitu, nízké sebevědomí, sžírající pocity nedostačivosti, sebevraždy, nedokončené nebo nízké vzdělání, závislosti a vůbec celkovou neschopnost využít svůj potenciál. Kdo z rozumných a starostlivých rodičů chce toto u svých dětí riskovat? Děti s neurovývojovými oslabeními potřebují podporu, čeká je tak lepší budoucnost. Nezbytnými papíry to začíná, ale bez empatického a erudovaného přístupu pedagogů, kvalitního rodinného zázemí, komunikace a spolupráce, jsou k ničemu. Vedle skvělých kantorů existuje mnoho těch, kteří práci poradenských pracovníků znevažují, nedokážou u dětí rozeznat vývojové obtíže, jejich možnosti a limity, a dětem pak ze školy udělají peklo. Jaké udělá pokroky žák s dyskalkulií v matematice, když mu učitel řekne: „No jo, ty jsi na matematiku blbej.“? Jak se cítí dítě s autismem, na které učitel několikrát denně ječí: „Už zase se chováš jako debil! Takoví jako ty, s nemocným mozkem, by do školy vůbec chodit neměli!“ Bude se cítit stejně jako dítě s tikem nebo vývojovou poruchou obličeje, které dostalo posté pokyn: „Tak přestaň se už konečně šklebit, nevychovanče!“. Ovšem, ano, samozřejmě existují i rodiče, kteří si papíry vynucují, a psychologové a psychiatři, kteří dávají špatné diagnózy, a určitě i spousta nevychovaných dětí. Svět prostě není černobílý a pokud chceme něčemu porozumět, musíme zapojit rozum i cit, klást otázky, zjišťovat informace, myslet v souvislostech a pak teprve vynášet svoje soudy.

PhDr. Kateřina Thorová, Ph.D. - metodická ředitelka odborných programů Národního ústavu pro autismus, z.ú. (NAUTIS, dříve APLA).

O Národním ústavu pro autismus, z.ú. (dále jen NAUTIS)

Poslání NAUTIS: „Pomáháme světu porozumět autismu a lidem s autismem porozumět světu“.

Národní ústav pro autismus, z.ú. (dále jen NAUTIS) vznikl rozhodnutím o transformaci Asociace pomáhající lidem s autismem – APLA Praha. Od počátku svého vzniku (duben 2003) si NAUTIS ustanovil dva základní pilíře činnosti: podporovat systematickou a komplexní odbornou pomoc lidem s poruchami autistického spektra a spoluvytvářet podmínky pro všestrannou a konkrétní podporu jejich rodin.

PhDr. Kateřina Thorová, Ph.D. je spoluzakladatelkou Národního ústavu pro autismus, z.ú., kde jako metodická ředitelka odborných programů zodpovídá za kvalitu diagnostických procesů a určuje metodické postupy práce zaměstnanců v přímé péči. Jako doktorka klinické psychologie se věnuje zejména diagnostice dětí i dospělých lidí s podezřením na poruchu autistického spektra, dále přednáškové a supervizní činnosti ve zdravotnických, sociálních i vzdělávacích zařízeních. Je autorkou řady publikací – například Poruchy autistického spektra (Portál, 2006), Vývojová psychologie (Portál, 2015).

www.nautis.cz

www.facebook.com/nautis.cz

 


 

Komentáře   

 
0 #2 díky za vaši práciMonika janíková 2016-01-14 20:53
moc zdravím a přeji hodně síly a trpělivosti Monika
Citovat
 
 
0 #1 Odvádíte skvělou práciSchönová Dana 2016-01-13 09:25
Odvádíte skvělou práci, jsme rádi za naše rodiče i za sebe, že Vás máme. Nenechte se odradit, problémy, které řešíte, řeší mnoho pomáhajících organizací i škol. Je to tak, nic s tím neuděláme. Vždycky budeme potkávat odborníky, před kterými budeme smekat a ty, kteří se budou na náš úkor vyhraňovat a polemizovat a nesmyslně argumentovat. Asi nemá smysl reagovat, často to rozproudí nesmyslné diskuse. Je zvláštní, tito diskutéři mají tolik času na své virtuální diskuse. Ale práce a vysledky za nimi vidět nejsou. Zdravíme z Ostravy-Poruby, MŠ Čs. exilu
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Z archivu...

Čtěte také...

Do Prahy přijíždí ikona světového byznysu lord John Browne. Vystoupí na Pride Business Fóru

pride business forum 200V rámci festivalu Prague Pride proběhne ve čtvrtek 13. srpna od 13.00 do 17.30 hodin již pátý ročník LGBT byznys akce Pride Business Forum, která se letos zaměří na téma, jak může diverzita pomoci firmám růst. Konferen...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Werner Biermann: LÉTO 1939
ImageLéto 1939 bylo mimořádně teplé, také bylo plné mimořádných událostí, které směřovaly k jedinému cíli – k válce. Mnozí válku nechtěli, ale v tomto roce pochopili, že vypukne. Nikdo však nepředpokládal, ...
Svetoznámy Kyjevský City balet sa poprvý krát v histórii predstaví slovenskému publiku

200divPrekrásne kostými, najlepší tanečníci a tanečnice sveta sa Vám predstavia v predvianočnom období roka 2013! Je jedným z významných divadiel Ukrajiny – Kyjevské mestské akademické divadlo pre deti a mládež v roku 2012 oslavuje 30 ročné jubileum. Zakladaj...

38. Letní filmová škola: Na jihovýchod do ráje

letni filmova skola 38. Letní filmová škola v Uherském Hradišti ( LFŠ), která se každoročně koná na přelomu července a srpna, je minulostí. Na Slovácko přilákala přes pět tisíc návštěvníků a řadu významných hostů. Pro výroční cenu Aso...

Čas motýlů Marie Rottrové

200hufZvukové archivy schraňují asi třicítku nahrávek, u nichž je v dokumentaci společně napsáno „Zpěv Marie Rottrová“ a „Text Jaromír Nohavica“. Několika z nich se ovšem v průběhu let dostalo dvojí podoby, takže možno s klidným svědomím říci, že nová kompilace „...