Pomalu, ale jistě se blíží festival milovníků pálivého Chillibraní, jehož součástí je i mistrovství České a Slovenské republiky v pojídání pálivého. Právě této soutěže se už dvakrát účastnil pan Jan „Konrád“ Bruncko, který nám přiblížil atmosféru na soutěžní lavici.

Poprosím vás, abyste se nám v úvodu představil a popsal vaši cestu k pálivému jídlu a také do řad soutěžících v Chilližroutovi.

Jmenuji se Jan „Konrád“ Bruncko, je mi 46 let, jsem ženatý a mám dvě děti. Původem jsem Slovák, ale v Čechách žiji od roku 1989. Pálivé jídlo mám rád od mládí, a samozřejmě jak šel čas, tak jsem potřeboval čím dál pálivější. Před pár lety jsem, objevil na internetu, že v Praze vznikla první prodejna opravdu pálivých omáček. Teda takových, které se v běžné síti, nenabízí. Takřka ihned jsem ji navštívil, a učinil první krok do „pekla“ . Po nákupu jsem zjistil, že existují podstatně pálivější věci, než tabasco, a začal jsem experimentovat. Pak jsem zjistil, že v Praze proběhla soutěž „Plechová huba“, a napadlo mně, že bych se mohl do dalšího ročníku přihlásit. Přišel jsem jako náhradník, a ke svému překvapení jsem vyhrál. No a pak už to šlo tak nějak samo. Do prvního ročníku Chilližrouta mně pozvali organizátoři, povedlo se mi také vyhrát, no a dál už to nejspíš znáte.

V ročníku 2012 jste byl první a loni těsně druhý. Co vás během soutěže nejvíce motivovalo?

Největší motivací bylo zkusit, co ustojím.

Můžete nám popsat pocity během samotné soutěže? Je to velký adrenalin? A jaký moment je nejhorší?

Adrenalin je to obrovský. Posoudit to může jen ten, kdo si k soutěžnímu stolu sedne. Já sám jsem několikrát prohlásil, že mít soutěžní pokrmy doma na stole, rozhodně bych se nedostal ani do poloviny soutěže.

V rozhovoru s organizátorem akce Petrem Klemešem jste řekl, že nejíte extrakty. Ty však bývají v pokročilých kolech Chilližrouta. Není to pak velký šok?

Šok to je, ale tím že bych se ládoval extrakty, by se podle mého názoru nezmenšil.

Když si vybavíte sezení na lavici soutěžících, jak hodnotíte atmosféru? Byla zde nějaká rivalita? Zdálo se, že jste se navzájem povzbuzovali.

Myslím že jistý pocit „spolutrpitelství“, převažoval nad rivalitou. Můj respekt patří každému, kdo si k soutěžnímu stolu sedne, bez ohledu na to, kdy a jak ho opustí.

Do soutěže jste se přihlásil i letos, kdy vás bude 50. Připravujete se nějak? Jde to vůbec?

Nepřipravuji, a myslím, že to ani nejde.

Jaké je vaše oblíbené pálivé jídlo? A mohl byste nám prozradit i nějaký váš recept?

Chilli Con Carne, Vindaloo. Já si dělám velmi jednoduché, přitom velmi syté jídlo. Vepřový bůček, pokud možno libovější, drcená rajčata (případně kečup), sójové boby a nějakou papričku. Čím pálivější, tím líp. No a to je celé.

Jak to vlastně máte doma? Má i manželka ráda pálivé jídla nebo si je připravujete sám a jen výjimečně?

Manželka má ráda ostřejší věci, ale mojí plechovou hubu nemá. Když uvaří něco, co bych chtěl mít pálivé, tak si to dochutím sám.

V souvislosti s předchozí otázkou by mě zajímalo, kolik máte doma papriček a omáček? Omáčky nejsou nejlevnější, tudíž pokud si je nevyrábíte, dokážete říct, kolik do toho přibližně investujete?

Tak omáček mám kolem dvaceti, něco jsem koupil, něco dostal od kamarádů, no a papriček většinou tak šest, sedm, druhů. Rozhodně nejsem Mičurin, jako někteří z Chilližroutů. Já jsem hlavně konzument :-)

Na závěr vás poprosím o nalákání našich čtenářů, aby se přišli podívat na Chillibraní.

Milí čtenáři, přijďte se podívat, protože tolik trpících a zvracejících lidí jen tak nikde neuvidíte. Navíc Vás bude hřát pocit, že vy si žaludek pro pochybnou slávu huntovat nemusíte.

Děkuji za rozhovor!

Rádo se stalo.

Nezapomeňte, Chillibraní se koná 6. září v areálu koupaliště Riviéra.

Více informací a zdroj foto: chillibrani.cz

< Předchozí		Další >