Reklama
Banner
Banner

Básník Michal Talo: „Chcete-li vydat knihu, musíte si být jistí“

rok vepre michal 200Několik zvídavých otázek jsme položili mladému básníkovi Michalu Talo, který je autorem originální a osobité poezie skrývající se ve sbírkách Perly sviním, Jinak řečeno a Rok vepře. Je bohémem i kritikem okolního světa, ale jak se můžete sami přesvědčit, vše má dobře promyšleno.


Michale, vítám tě u našeho rozhovoru a na úvod tě poprosím, zda by ses nám mohl představit. A kdo je to Herman Hýřil? Tvé bluesové alter ego?

Zdravím čtenáře magazínu Kultura21.cz! Jmenuji se Michal Talo (příjmení je nesklonné) a píšu, vydávám a veřejně čtu své básně, asi jsem básník, tuším… Heřman Hýřil je mé alter-ego, které používám pro svoje hudební aktivity. Líbí se mi, že to jméno zní tak zvláštně a vzhledem k tomu že obsahuje dvě písmenka „Ř“ je také ryzí českou záležitostí. Své bluesové texty píšu a také budu zpívat pod tímto jménem.

Různé literární servery, kde autoři vkládají svá díla, jsou plné lidí a vydání knihy je takový jejich cíl. Tobě se to podařilo, u nakladatelství Nová forma ti vydali všechny tři knihy (Perly sviním, Jinak řečeno, Rok vepře). Jak se to stalo? Bylo to vždy jednoduché?

Jednou jsem na takový literární server zabloudil. Scházejí se tam občas vcelku šikovní lidé, ale řada z uživatelů ten prostor využívá především k diskusím a plkání, než ke skutečně hodnotné tvorbě. Navíc je to polovičaté řešení, člověk si nemůže ke knize přičichnout, což my, knihomolové rádi. Na Novou Formu jsem narazil díky svému kamarádovi, který zde vydal své knihy dříve než já. Nová Forma je českobudějovické nízkonákladové nakladatelství, otevřené naprosto všem. Zařídí knize ISBN, rozešlou povinné výtisky do knihoven a autor si může své knihy u nich nechávat dotisknout podle libosti. Nejsou však schopni knize zařídit distribuci, ani se nikoho nesnaží propagovat. Prostě jen pomůžou knize vzniknout. Jsem u nich jedním z prvních autorů (od r. 2009) a dle komunikace s majitelem si mě velmi váží.

Jaký je to pocit držet v ruce svou knihu? A co bys doporučil těm, kteří by chtěli tento pocit zažít a tápají či si nejsou jistí?

Jednoznačně skvělý pocit. Představte si, že práce, na které děláte tak dlouho, se najednou zhmotní. Z myšlenky. Kouzlo! Co bych poradil? Chcete-li vydat knihu, musíte si být jistí. Musíte to chtít. Ale pozor: mezi „Chci“ a „Chtěl bych“ je propastný rozdíl: Nikoho se neproste! Vydejte si knihu sami.

Máš představu, jací lidé jsou tvými čtenáři? Co přátelé a rodina? Podporují tě?

Řekl bych, že jsou to lidé s nadhledem a chutí nad sebou a nad životem přemýšlet. Přátelé a rodina takoví jsou a svou podporu mi vyjadřují.

rok vepre

Tvá poslední sbírka Rok vepře právě oslavila dva roky od svého vydání, pojďme si o ní tedy chvíli povídat. Popiš nám, jak tato knížečka s originálními básněmi vznikala?

Vznikala pomalu mezi roky 2011 a 2012, prakticky hned poté, co jsem vydal sbírku Jinak řečeno. Kniha je míněná jako sociální kritika a sebe jsem z toho samozřejmě nevynechal. Podstatnou částí jsou ilustrace, jichž autorem nejsem, ale vznikly na můj námět. Náměty na obrázky jsem si vymyslel dřív, než jsem napsal všechny básně.

Rok vepře je už tvá třetí sbírka, čím se liší od těch dvou předchozích?

Své básně nazývám „progresivní poezií“. Nikoliv však proto, že bych si myslel, že je ta poezie strašně pokroková a světová, ale proto, že když knihami listuješ, je patrné, že jsem se v činnosti v mnohém zlepšil. První sbírka, Perly sviním, je ovlivněná magií a tarotovými kartami. Jinak řečeno je více vstřícná ke čtenáři a jsou v ní první patrné stopy po humoru. Rok vepře je emocionální dílo a má za cíl čtenáře naštvat, rozesmát a přimět se zamyslet. Kniha je mnohem propracovanější, než předchozí dvě a ilustrace jsou barevné. Křídový papír je také přínosem. A jak voní!

Co máš na své knize nejraději? A jaká je Tvá vlastní oblíbená báseň? Na kterou jsi nejvíce hrdý?

Knihu mám rád. Celou. Jsem na ní hrdý.

Ilustrace ke sbírce má na svědomí Martin Bastyjan Sedlák. Jak jste se dali dohromady a jak probíhala spolupráce?

Martin je ilustrátor každým coulem duše. Je tattér. Ilustruje mé tělo a mé knihy. Seznámili jsme se v Praze na Vinohradech, když jsem si potřeboval nechat vytetovat něco, na co nechci nikdy zapomenout. Maťo je několikanásobným vítězem Tatoo convention, ale setkali jsme se čirou náhodou. Prostě jsem vlezl do prvního tetovacího salonu na který jsem narazil. Cesty páně jsou nevyzpytatelné. Maťo je profík, takže při kreslení ilustrací (stejně jako u tetování) přesně věděl, co po něm chci, nechal jsem mu volnou ruku. Místo aby tetoval prostě kreslil obrazy pro knihu. Úžasný člověk. Přítel.

rok vepre ilustrace

Jak probíhají tvé tvůrčí procesy? Nosíš s sebou stále papír a tužku nebo už si zaznamenáváš nápady do některých nových technologií? Píšeš na počítači?

Nápady si píšu do mobilu. Básně rovnou do počítače. Papír mě zdržuje a navíc škrábu jak kocour. Občas mám po sobě problém ten svůj krasopis přečíst.
A co syndrom blikajícího kurzoru? Máš chvíle, kdy chceš nutně něco napsat a nejde to, nebo čekáš na příliv inspirace?
Já se musím donutit. Řeknu si, tak teď sedni a piš. A píšu. Když to neudělám, žádná inspirace, nic…

Je jasné, že se v básních ventiluješ naštvanost a tvé nálady. Co tě poslední dobou dokáže nejvíce vytočit? A naopak zklidnit?

To se týká pouze knihy Rok Vepře. Už se příliš nerozčiluji, to období je za mnou. Pořád mi vadí malomyslní lidé ducha mdlého, ale nějak mám mnohem větší nadhled. Koneckonců, „...vím kdo jsem, kam jdu a psi se ztrácí na rozcestích...“

Máš také nějaké takzvané beta čtenáře? Lidi, kterým dáš přečíst dílo a čekáš na jejich názory? A řídíš se nimi? Dokázal bys zahodit nebo přepsat báseň jen proto, že by ti ji někdo zkritizoval?

Když napíšu báseň, která mě baví, jsem o ní přesvědčen a nepřepisuji ani slovo. Kritika přichází většinou jen v podobě hloupých a závistivých řečí. Teď už ale minimálně. Lidi si nějak zvykli, že jsem autor. A když je kritika konstruktivní a vím, že by mi mohla pomoci, rád se nechám poučit. Rád.

Studovals filozofickou fakultu, dalo ti tohle studium hodně? Získals potřebný nadhled? A jaké jsou tvé literární vzory? Po které knížce poezie rád sáhneš?

Religionistiku a Estetiku. Studium mi dalo především spoustu času na napsání dvou knih a také spoustu času na přemýšlení, co se sebou. Jsem toho názoru, že člověk má dělat pouze to, co miluje. Vše ostatní je smrtelný hřích vůči sobě. Po 4 letech jsem proto školu opustil a přestěhoval se z Brna do Prahy. Byla to krásná transformace. A rozhodně dobrá zkušenost. Co se týká vzorů, je jich hodně, ale moji nejoblíbenější jsou Šrut, Krchovský, Ouředník, Magor a Březina z české poezie a ze zahraniční Rimbaud, Cohen, Shakespeare, Artaud a Crowley. Teď je mi líto, že jsem nezmínil i další, ale byl by to hrozný seznam. Variace na renesanční téma od V. Hraběte mě vždy spolehlivě uvrhne do autorské krize. Doufám, že jednou budu psát i takovou poezii.

Kdy jsi vlastně začal psát poezii? Začals v dětství u rýmovanek nebo až s milostnými vyznáními? Pochlub se nám!

Když mi bylo pět, naučil jsem se sám číst systémem neustálých otázek na všechny gramotné jedince v mém okolí. Co je to za písmenko? A tohle? Rodiče žasli, když jsem na špinavém žigulíku přečetl prstem do nánosu prachu vyrytý vzkaz majiteli onoho auta: „Umej si to, vole!“ Pak jsem chtěl být listonoš, posel dobrých zpráv a pořád jsem něco sepisoval. Poprvé jsem báseň napsal na základní škole. Účel byl, ohromit každého na potkání - holky především. Myslím, že to byl pořádný škvár, ale rodiče mě vždy ve všem podporovali a tak jsem dlouho trpěl iluzí, že opravdu píšu skutečnou poezii. Takhle to bylo do doby, než se mi jednoho dne napsat skutečnou báseň podařilo. Bylo to až na vysoké škole.

rok vepre3

Na závěr ti dávám prostor, abys nalákal čtenáře na svá autorská čtení.

Rád uvidím každého příznivce humoru, literatury a magazínu Kultura21.cz na některém ze svých čtení! Poezie nemusí být vždy nutně nudná nebo nepřístupná širšímu publiku a myslím, že moje autorská čtení jsou toho důkazem. Nejbližší se bude konat v Praze v Holešovickém Cross Clubu, a to 29.6.2014 od 19:00. Proběhne v rámci programu HuLiDi (Hudba, Literatura, Divadlo), což je tamější slavná akce a vystoupila na ní celá řada známých osobností. Budu číst své nové, zatím knižně nevydané básně, které v rámci tohoto programu zazní na veřejném čtení vůbec poprvé. Určitě je na co se těšit! Ti z vás, komu termín či místo nevyhovuje, můžu odkázat na své stránky www.michaltalo.cz - zde se milý čtenář vždy včas dozví, kdy a kde se jaké čtení bude konat. Četl jsem už v mnoha městech: Cheb, Plzeň, Brno, Praha, Olomouc, Pardubice, Uh. Brod, Kojetín atd. Takže se nemusíte bát, že za mnou budete muset jezdit dálku. Cestuji rád a je toho ještě tolik co říct.

Děkuji za rozhovor!

Také děkuji za rozhovor a těším se na případné shledání na některém ze čtení.

Zdroj foto: archiv autora

Více informací: www.michaltalo.cz

( 5 hlasů )



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

IVETA SVOBODOVÁ

spisovatelka

Film:


DÍTĚ BRIDGET JONESOVÉ

Do kina jsem vyrazila s obavami. Byla jsem druhým dílem dokonalé Bridget dost zklamaná a tak jsem čekala spíš nastavenou kaši. Nedělala jsem si velké naděje. Uběhla spousta let, hlavní protagonisté zestárli a Hugh Grant dokonce odmítl spolupráci na třetím pokračování. Také se dost dlouho odkládalo natáčení a ladil se scénář. O to víc jsem byla překvapená, že jsem se dvě hodiny bavila a ostatní v sále také. Už ani nevím, kdy naposled jsem slzela smíchy. Renée Zellweger, Colin Firth a Patrick Dempsey byli prostě fantastičtí a skvěle jim sekundovala sarkastická gynekoložka v podání Emmy Thompson. Ta se také podílela na scénáři, režie se opět se ctí chopila, tak jako u prvního dílu, Sharon Maquire. Jestli se chcete pobavit a uvolnit se, nenechte si ujít Dítě Bridget Jonesové, opravdu to stojí za to.

Banner

Anketa


Partneři

Čtěte také...

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Praha + pobočka Dittrichova

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Když cestování zamotá hlavu i život

cestujici 200Cestující do Frankfurtu je detektivní román z roku 1970, který v češtině vychází poprvé. Jedná se o dílo Agathy Christie, které se vymyká ostatním knihám a vzniklo zřejmě kvůli obavám ze situace tehdejšího světa. Stojí za to?

Manželka poručíka Colomba bude zasahovat v Ústí nad Orlicí

madam colombova 200Divadelní soubor Vicena srdečně zve všechny příznivce ochotnického divadla i amatérské detektivy v sobotu 6. prosince od 19:30 hod. do Roškotova divadla, kde proběhne premiéra detektivní komedie Jana Váchala Madam Colombová zasa...

Kniha o pozapomenutém proklatci nové vlny

nemec perexJan Bernard patří k význačným filmovým badatelům, spojeným zejména s pražskou FAMU, kde byl během 90. let děkanem. Zabývá se jak teoretickými otázkami, tak zkoumáním tvorby významných režisérů (Pier Paolo Pasolin...

LEGENDY SE VRACÍ do Prahy

legendy se vraciMáte rádi Pink Floyd, Led Zeppelin, Queen, Deep Purple, ale i Lennyho Krawitze nebo Bruce Springsteena? Hity všech těchto interpretů znovu oživuje kapela Legendy se vrací<...