U nás je toto téma skoro tabu. Konspirační teoretici se nebojí bílý cukr označit za legální drogu s devastujícími účinky na lidský organismus. MUDr. Josef Jonáš a Jiří Kuchař se rozhodli, že na toto téma napíší knihu. Pustili se za důkazy, studiemi i praxí a vznikla kniha, o jejímž vzniku nyní budou oba vyprávět.

 

Rozhovor s panem MUDr. Jonášem:

Pokud jsem správně pochopila úplně ve zkratce, rafinovaný bílý cukr není pro náš organismus přirozený a neumíme ho zpracovat. Pokud k tomu tělo neustále jeho konzumací nutíme, rozhazuje nám to jeho normální fungování a následně poškozuje orgány… Přesto se vás zeptám, co je na bílém cukru pro organismus jednoznačně nejškodlivější? Co by nám mělo zablikat v hlavě ve chvíli, kdy saháme po přeslazené čokoládové tyčince?
Problém konzumace rafinovaného cukru nelze úplně zjednodušit. Problematika je více komplexní záležitost, než si lidé představují. První problém je množství spotřebovaného cukru. Lidé se soustředí na to, jestli sladí nebo nesladí čaj. Různé druhy cukru se v jistém množství vyrábí a v civilizovaném světě spotřebovávají. Z množství vyrobeného a spotřebovaného cukru vyplývá, že lidé (včetně novorozeňat a diabetiků) zkonzumují 40-60 kg cukru za rok. Když odečteme ty, kteří žádný cukr nejedí, bude to ještě o 10 kg více. Přiměřená konzumace, která nezpůsobí žádný zdravotní problém, je asi 10 kg na rok. To je 5-6 krát méně než dosud. Lidi ničí množství cukru, nikoliv cukr samotný.

Kdy přišel ve vaší praxi poprvé ten okamžik, kdy jste zcela vážně začal bílý cukr podezírat z nemalé účasti na množství zdravotních problémů?
Vlivem potravy na zdraví lidí jsem se začal zabývat v roce 1980. To vím zcela přesně. Rozšířil jsem svůj zájem o alternativní medicínu z akupunktury a fytoterapie na vliv naší stravy.

Jaké jsou reakce vašich pacientů na to, když jim v jídelníčku omezíte cukr? Věří jeho škodlivosti, je znát nějaký posun v myšlení lidí, že toto skryté nebezpečí přestávají podceňovat?
Většina lidí podvědomě tuší, že jejich konzumace cukru je problém. Potřebují to však slyšet ještě od nějaké autority.

Máte sám na sobě nějaké zkušenosti s vlastním zdravím, které vás jednoznačně utvrzují v tom, že cukr opravdu raději NE?
Osobní zkušenost nemám. Větší množství cukru jsem nikdy nejedl. Ovšem cukr není jediný stravovací problém. Díky určitým dietám netrpím řadou zdravotních problémů a stejně tak členové mé rodiny. Mé děti nikdy nepotřebovaly antibiotika.

Jak jsem si všimla, nejen ve svém okolí, ale také ve vaší knize, kterou jste napsal s Jiřím Kuchařem, velkým problémem je obsah cukru v potravinách pro děti. Dětské výživy, neřknu-li dětské obilné kaše, jsou naprosto nepoživatelné. Obranou je pouze dělat si tyto první příkrmy doma sami, ale přesto mi nejde do hlavy, proč? Co je tím hnacím motorem výrobců tak strašlivě přeslazovat?
Komerčně zneužitelná je chuť dětí na „sladké“. Ta je přirozená. Již ve starověké Číně byl pojem „Jin“ spojený s růstem, expanzí, uvolněním a veselostí. Potraviny sladké chuti jsou typickým zástupcem “Jinové“ energie. Tehdy se ovšem nic nevědělo o rafinovaném cukru a o tom, že jednou nastane den, kdy bude sladká potravina velmi snadno dostupná. Rodiče jsou bohužel neinformovaní a netuší, že trvale poškozují zdraví i mentální schopnosti svého dítěte. „Vždyť ono mu to chutná“ zní velmi často odpověď.

Pracoval jste jako primář psychiatrické kliniky. Vliv cukru na psychiku je možná nejméně připouštěn. Uvědomujete si zpětně (pozn. pokud jste už cukr neměl v podezření hned po studiích?), že i u těchto vašich tehdejších pacientů mohl někdy hrát roli v jejich zdravotním stavu cukr a závislost na sladkém?
Rafinovaný cukr pravděpodobně nemá za následek dramatické duševní nemoci. Má ovšem plíživý efekt na lidské zdraví. Postupně zvyšuje úzkostlivé stavy, přecitlivělost a snižuje odolnost vůči stresu. Tato „změkčilost“ je potom příčinou psychických poruch. Odolnost vůči stresu je poukázkou na duševní zdraví.

Mám jednu konkrétní zkušenost. Začátek užívání antidepresiv a naprosto nepřekonatelná chuť na čokoládu. Čím to?
Tuto informaci slyším poprvé. Je rozdíl mezi cukrem a čokoládou, a čokoládou a čokoládou. Kakaovníkový plod je zdrojem minerálních látek (především hořčíku), ale také psychostimulačních látek a látek podporujících vylučování endomorfinů. Obsahuje i tryptofan, ze kterého vzniká serotonin. Čokoláda s obsahem 60% a více je zdravá záležitost.

Na závěr se zmíním o opravdu velkém množství alternativ rafinovaného cukru. Na výběr máme opravdu mnoho, drtivou většinu toho, co uvádíte, jsem ani neznala. Z vašeho osobního pohledu, čím je tedy nejlepší sladit z toho, co jste v knize jmenoval?
Je jisté, že nejlepší je sladit co nejméně. A když už, tak sladidly, které mají přirozený, nerafinovaný charakter. Doma používáme sirup agáve. 

Foto: Pavlína Brzáková a Eminent.cz

< Předchozí		Další >