Přinášíme vám první rozhovor ze série festivalového ‚popovídání‘. V chládku backstage na Benátské noci před koncertem kapely UDG jsme vyzpovídali bubeníka Tomáše Staňka neboli Jugiho!

 

 

Ty píšeš k vašim songům texty. Kde bereš inspiraci?

To je hrozně těžká otázka. Beru ji uvnitř sebe. Vychází z toho jaký jsem člověk, co jsem prožil, prožívám nebo bych třeba chtěl prožít. Taky koukám okolo sebe, co prožívají třeba kluci z kapely nebo jiní lidé kolem nás. Na inspiraci musím číhat, a když se zjeví, tak ji lovím.

Takže používáš svůj život pro textovou inspiraci?

Používám svůj život, používám i životy lidí kolem sebe.

Co považuješ ze svých textů za to nejpovedenější?

Myslím si, že pro mě je nejlepší naše druhá deska Buď a nebe, kde jsem byl zamilovanej a třetí deska Autoportrét, kde jsem byl rozchodovej. To se vždycky píše samo :-)

Přemýšleli jste někdy o textech v angličtině nebo zůstanete věrný češtině?

Nepřemýšleli..Angličtinu umím spíš podprůměrně a tím pádem tvořit něco z jazyku, kterej neumím nejde. To by musel dělat někdo jinej. Lidé nás mají krom jiného rádi i kvůli textům, takže by to asi nebyl krom správným směrem.

Strašně často vystupuješ v sukni. Jak se tahle image přihodila?

Já jsem nad tím ze začátku nepřemýšlel, bylo to ze srandy nebo dokonce úplně náhodou. Neplánoval jsem , že bych z toho udělal nějakou image. Nicméně, když jsem pak hrál bez ní, tak lidi říkali, proč jí nemám a že jsem je tím zklamal :-) Takže teď hraju v sukni. Lidi to nějakým způsobem oceňujou, přijde jim to vtipný. Mě je to docela příjemný, profukuje to. Je to jedna z mála věcí, které závidím holkám :-)

Vy se určitě setkáváte s náporem fanynek, hlavně těch náctiletých. Jak to vnímáš? Poznávají tě třeba fanoušci na ulici?

Na ulici spíš výjimečně. Přece jenom nejsme žádný megahvězdy, který by byly každej den v televizi. Vlastně, i když hrajeme po festivalech a jsme docela populární kapela, tak veřejnost nás tolik nezná, nejsme v žádný televizní show nebo v superstar, kde ty lidi na to koukají každej den. Ale samozřejmě se občas stane, že někdo v metru nebo v restauraci přijde a pozdraví...

Nevadí ti to?

Ne, vůbec.

Vnímáš se jako obyčejnej kluk?

Úplně.

Když takhle vyrážíte na festival s kapelou, užíváte si ho i jako návštěvníci nebo odehrajete, sbalíte, jedete?

To asi záleží, jakej to je festival. Tady na Benátský to máme rozdělený, hrajeme brzo odpoledne a dneska už nikde jinde koncert nemáme, tak si to každej naplánoval podle svýho. Někdo tady zůstane úplně, někdo jede domů.

Co chystáte po festivalový sezóně?

My jedeme ještě Back to school, nám se festivalová sezóna protáhne, protože to jsou open airy po univerzitních městech do půlky října. Pak máme asi měsíc pauzu, kdy nehrajeme. Potom máme vymyšlený takový vánoční turné. Pojedeme do měst svejch spřátelenejch kapel, budou to takový klubový mejdany. Chceme to pojmout jako vánoční večírky.

Zdroj foto: Klára Mothejzíková

< Předchozí		Další >