Brněnská rodačka, kurátorka pražské galerie a především také úspěšná spisovatelka Kateřina Tučková získala letos za svůj román Žítkovské bohyně ocenění Magnesie Litery, zvolili si ji sami čtenáři.

Žítkovské bohyně jsou fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha nám představuje výjimečný rod léčitelek z oblasti Bílých Karpat. Tento rod žijící dodnes na jižní Moravě přežil čarodějnické procesy v sedmnáctém století, útlak církví a soudy během devatenáctého století i dobu protektorátní totality, ale nakonec byl zdevastován komunistickým režimem. Kniha mimo jiné získala i Cenu Josefa Škvoreckého a Kateřina Tučková se stala nejprodávanější českou autorkou roku 2012.

Vaše Žítkovské bohyně získaly letos čtenářskou cenu Magnesie Litery, očekávala jste výhru?

Neočekávala. Nebyla jsem nominovaná do kategorie prózy a neočekávala jsem, že by čtenáři volili autory mimo ty navržené. Nicméně mi to udělalo ohromnou radost.

Co byste vzkázala čtenářům, kteří pro vás hlasovali?

Srdečný dík. Skutečně mě to moc potěšilo a děkuju jim za jejich čas, který věnovali vyhledání a vyplnění koresponďáku.

Při převzetí ceny jste žertem projevila pochybnost, zda pro vás vůbec hlasoval i váš muž. Copak vás nepodporuje v tvorbě?

Ano i ne. Obvykle se hrozně bojí toho, o čem mě zase napadne psát, protože do těch krajů ho pak pořád tahám nebo mu tam ujíždím. Tak někdy trucuje. Projevilo se to i tím, že do Magnesie vůbec nehlasoval - ani pro mě.

Pracujete momentálně na nové knize?

Ano, ale nerada bych si téma předčasným mluvením zakřikla. Od dob práce na bohyních jsem pověrčivá.

Co říkáte na chystanou divadelní inscenaci vašich Žítkovských bohyní, kterou chystá zlínské divadlo?

Moc se na to těším. Bude to zhmotnění mých fantazií.

A jak to zatím vypadá s plánovaným přenesením Bohyň i na filmové plátno?

Zatím se pracuje na scénáři, a všechno jde doposud dobře.

Kterou z českých hereček si dovedete představit například v roli hlavní postavy knihy Dory nebo naopak v roli bohyně Surmeny?

Já se představami o už hotových postavách nenechám svazovat a raději si nic nepředstavuji, mohla bych pak být zklamaná. Bude to pro mě skutečně překvapení.

Jak vás vůbec napadlo celé téma bohyní ze Žítkové?

Za to vděčím kamarádovi historikovi a etnologovi Davidu Kovaříkovi, to on mě na ně upozornil.

Nejste jen spisovatelka, ale i kurátorka, asi máte dost napilno. Zvládáte psát pravidelně, třeba každý den, nebo jen nárazově, když vás zrovna „políbí múza“?

Píšu, když je čas. Což je pravidelně, každý týden alespoň dva tři dny. Vzhledem k tomu, že pracuji na volné noze, můžu si to naštěstí sama určovat.

V podstatě celý váš profesní života je spjat s uměním, je to směr, kterým jste odjakživa mířila? Něco, čemu jste se vždy chtěla věnovat?

Vůbec ne! Věnuju se mu hlavně proto, že jsem ve svých patnácti letech zažila něco jako kulturní šok - děvče z vesnice, posléze dělnického městečka se najednou ocitlo ve spárech brněnské kultury. Od té doby mě kultura nepřestala přitahovat.

Věříte, že skutečné bohyně zaznamenané v historii opravdu v rukách třímaly magickou moc?

To je dnes už bohužel neprokazatelné. Ale jsem přesvědčená, že ve svých klientech dokázaly vzbudit hlubokou víru v uzdravení. A jak známo: víra tvá tě uzdraví.

Děkuji za rozhovor.

Foto zdroj: Kateřina Houfková a www.katerina-tuckova.cz

< Předchozí		Další >