Cítí se spíše folkařem, ale zároveň v sobě nechává probublávat spodní rockový proud. S formací Marek Dusil Blend chystá nové album a své písně nejraději předkládá v prostém akustickém hávu. Rád hraje pro vnímavé publikum. Bratr slavné sestry, který ve své hudební kariéře netrpí přehnanými ambicemi.
Kdo vás před lety inspiroval k tomu, abyste se zkusil vyjádřit písní?
Tak to vím naprosto přesně - Jarda Ježek a jeho Čp.8., karlovarská fenomenální kapela, která s mými tehdejšími názory absolutně rezonovala. Tehdy jsem si říkal, že bych chtěl dokázat něco podobného, ale nešlo to, bylo mi teprve šestnáct let.
Které momenty vaší dosavadní umělecké cesty považujete za důležité, řekněme i zlomové?
Nemám pocit, že by docházelo ke zlomům. Zkrátka - všechno nějak plyne...
Co byste ze svého muzikantského života s chutí škrtnul?
Jak jsem nastínil výše, vše bylo, podle mého, tak jak mělo být. Nic bych neměnil, všechno mělo svůj smysl.
Jak vlastně vzniklo seskupení Marek Dusil Blend?
Název vznikl někdy kolem roku 2008. Často jsem hrával i sám, Blend je označení větší sestavy. Momentálně funguje druhá sestava Blendu. S prvním Blendem jsme hráli bezmála sedm let a vydali album COSI. Nyní jsem se postupně seznámil a začal hrát s jinými muzikanty, konkrétně: Jáchym Štětka na kytaru, Vratislav Hubička na kontrabas a Marcel Jakubovie na cajón a další rytmické nástroje.
Co vás baví víc – hrát v „akustické“ či „elektrické“ formaci?
Přiznám se, že teď poslední dobou mě víc baví ta akustická. Možná je to z mé strany snaha o upřímnější projev. Elektrickou formaci jsem měl samozřejmě taky rád, ale v určité době se na mě projevila únava z hlasitého hraní.
Na konci roku 2010 jste vydal album s názvem Cosi. Jaký mělo ohlas?
No, ohlas... Co se týká několika recenzí, které se tou deskou zabývaly, tak ty byly - kromě jediné - opravdu velmi příjemné. Pokud jde o zájem médií, tak pro ně bylo naše album asi většinou „nezajímavé“. Naštěstí zareagovalo několik rádií – díky tomu se podařilo pár rozhovorů a pouštěly se ukázky z alba. Co se týče ohlasů od lidí-posluchačů, ke kterým se to dostalo, tak ty byly velmi potěšující a povzbudivé.
Patříte k písničkářům, o nichž se píše, že jsou ovlivněni folkem, rockem i blues. Co vy na to – jste víc rocker, folkař nebo bluesman?
Jak se zdá, tak asi folkař, ale ten rockovej tah tam někde stejně probublává. :-) Blues jsem kdysi hodně miloval, ale už jsem se toho jeho základního modelu asi přesytil.
Můžete prozradit inspirační zdroje, koho nejradši posloucháte, kdo vás svou tvorbou svádí k tomu, abyste se pokoušel o něco podobného?
Nejsem si jistý, jestli mám přesné inspirační zdroje. Hodně jsem ležel v tvorbě Pink Floyd nebo Jethro Tull. Oslovovala mě i domácí tvorba: Vladimír Merta, Jakub Noha, Marsyas či Vladimír Mišík. Jenže - byl jsem líný se ty věci nějak učit nebo napodobovat. Je možné, že to u mě zafungovalo nějak podvědomě…
Můžete prozradit, v jaké fázi je příprava vašeho nového alba?
Z dvanácti písní jich máme plně nahraných šest, jsou už připravené k mixu. U ostatních kousků zbývá víceméně jen dohrát kytary, kontrabas a jednu píseň máme zatím nahranou na demosnímku. Jinak díky spolupráci s anglickou výtvarnicí Sarah Jarrett je předpřipraven booklet, nejspíš bude vyzdoben jejími pracemi, které korespondují s mým vnímáním. Udělalo mi radost, že vstřícně zareagovala na moji nabídku.
A co hudební styl nových písní – folkrock ovlivněný blues?
Toho blues tam asi moc nebude. Je to daleko křehčí deska, než byla ta předchozí s názvem Cosi. Vlastně je to akustické album, kde lze možná díky použité steel kytaře v některých místech zaslechnout i názvuky country. Ale „Michala Tučného“ nečekejte.
Jaká témata se vám objevují v nových písních?
Osm písní je v češtině. Mají spíše zasněnou atmosféru. Objevují se v nich minipříběhy o ztracencích, kteří jsou konfrontováni s tím hezkým, co je obklopuje, ale oni to nejsou schopni vidět… V některých textech se mihnou i partnerská témata a jedna píseň je věnovaná mému dětství v Karlových Varech. Nevím, jestli jsou texty na první poslech hned srozumitelné. S tím se holt bude muset posluchač nějak poprat.
Láká vás být „dnešní“, psát písně o naštvanosti, krizi, blbé náladě…?
Já si témata nevybírám, sama ke mně přicházejí…
Tušíte, pro koho vlastně hrajete, kdo převážně tvoří vaše publikum?
Vím, že v Praze často hraju hlavně pro lidi, které znám. Díky nim jsem se na to ještě nevykašlal, jejich zájem mě postrkuje. Pokud jde o hraní mimo pražská pódia, tak je to tak různorodé publikum, že se to nedá paušalizovat. Většinou mě ale chodí poslouchat vnímaví lidé.
Kde vás mohou posluchači vidět a slyšet naživo?
Tak například každý měsíc v Praze na akci, která se jmenuje AKUSTICKÝ ŘEZ, koná se pokaždé v jiném klubu, je tedy nutné sledovat www.facebook.com/akustickyrez. Co se týká mimopražských vystoupení, tak nejbližší koncert je 10. dubna v olomoucké Hoblině, dále pak 26. dubna v plzeňské Jabloni. Stačí sledovat profil na www.bandzone.cz, kde je soupis koncertů pravidelně aktualizován.
Dá se očekávat, že se letos potkáte na jednom pódiu s vaší sestrou Lenkou?
Vzhledem k tomu, že na chystaném albu je jedna věc ještě z éry naší rodinné kapely z 80. let, kde zpívá i s mamkou, tak pokud bude mít čas, na křtu by k něčemu mohlo dojít. Jinak vzhledem k její vytíženosti to není moc pravděpodobné. Když to občas společně klapne, tak je to samozřejmě příjemné.
{youtube}VIArl-3Of54{/youtube}
DOTAZNÍK K21
Marek Dusil, muzikant a písničkář
Narozen: 1966
Vzdělání: střední odborné železniční
Kořeny/současné bydliště: Karlovy Vary / Praha - Čerčany
Vydaná alba: COSI (2010)
Oblíbená kapela: Pink Floyd
Oblíbení písničkáři: Jakub Noha, Nick Drake, Sun Kill Moon
Oblíbený film: Tajuplný ostrov
Oblíbené knihy: Jsou jich stovky…
Oblíbený člověk: Karel Hynek Mácha
Autor použitých fotografií: Lucas Ross
| < Předchozí | Další > |
|---|