Reklama
Banner

Marek Dusil: „Nic bych neměnil, všechno nějak plyne…“

dusil marek200Cítí se spíše folkařem, ale zároveň v sobě nechává probublávat spodní rockový proud. S formací Marek Dusil Blend chystá nové album a své písně nejraději předkládá v prostém akustickém hávu. Rád hraje pro vnímavé publikum. Bratr slavné sestry, který ve své hudební kariéře netrpí přehnanými ambicemi.



Kdo vás před lety inspiroval k tomu, abyste se zkusil vyjádřit písní?

Tak to vím naprosto přesně - Jarda Ježek a jeho Čp.8., karlovarská fenomenální kapela, která s mými tehdejšími názory absolutně rezonovala. Tehdy jsem si říkal, že bych chtěl dokázat něco podobného, ale nešlo to, bylo mi teprve šestnáct let.

Které momenty vaší dosavadní umělecké cesty považujete za důležité, řekněme i zlomové?

Nemám pocit, že by docházelo ke zlomům. Zkrátka - všechno nějak plyne...

Co byste ze svého muzikantského života s chutí škrtnul?

Jak jsem nastínil výše, vše bylo, podle mého, tak jak mělo být. Nic bych neměnil, všechno mělo svůj smysl.

Jak vlastně vzniklo seskupení Marek Dusil Blend?

Název vznikl někdy kolem roku 2008. Často jsem hrával i sám, Blend je označení větší sestavy. Momentálně funguje druhá sestava Blendu. S prvním Blendem jsme hráli bezmála sedm let a vydali album COSI. Nyní jsem se postupně seznámil a začal hrát s jinými muzikanty, konkrétně: Jáchym Štětka na kytaru, Vratislav Hubička na kontrabas a Marcel Jakubovie na cajón a další rytmické nástroje.

Co vás baví víc – hrát v „akustické“ či „elektrické“ formaci?

Přiznám se, že teď poslední dobou mě víc baví ta akustická. Možná je to z mé strany snaha o upřímnější projev. Elektrickou formaci jsem měl samozřejmě taky rád, ale v určité době se na mě projevila únava z hlasitého hraní.

Na konci roku 2010 jste vydal album s názvem Cosi. Jaký mělo ohlas?

No, ohlas... Co se týká několika recenzí, které se tou deskou zabývaly, tak ty byly - kromě jediné - opravdu velmi příjemné. Pokud jde o zájem médií, tak pro ně bylo naše album asi většinou „nezajímavé“. Naštěstí zareagovalo několik rádií – díky tomu se podařilo pár rozhovorů a pouštěly se ukázky z alba. Co se týče ohlasů od lidí-posluchačů, ke kterým se to dostalo, tak ty byly velmi potěšující a povzbudivé.

dusil marek1

Patříte k písničkářům, o nichž se píše, že jsou ovlivněni folkem, rockem i blues. Co vy na to – jste víc rocker, folkař nebo bluesman?

Jak se zdá, tak asi folkař, ale ten rockovej tah tam někde stejně probublává. :-) Blues jsem kdysi hodně miloval, ale už jsem se toho jeho základního modelu asi přesytil.

Můžete prozradit inspirační zdroje, koho nejradši posloucháte, kdo vás svou tvorbou svádí k tomu, abyste se pokoušel o něco podobného?

Nejsem si jistý, jestli mám přesné inspirační zdroje. Hodně jsem ležel v tvorbě Pink Floyd nebo Jethro Tull. Oslovovala mě i domácí tvorba: Vladimír Merta, Jakub Noha, Marsyas či Vladimír Mišík. Jenže - byl jsem líný se ty věci nějak učit nebo napodobovat. Je možné, že to u mě zafungovalo nějak podvědomě…

Můžete prozradit, v jaké fázi je příprava vašeho nového alba?

Z dvanácti písní jich máme plně nahraných šest, jsou už připravené k mixu. U ostatních kousků zbývá víceméně jen dohrát kytary, kontrabas a jednu píseň máme zatím nahranou na demosnímku. Jinak díky spolupráci s anglickou výtvarnicí Sarah Jarrett je předpřipraven booklet, nejspíš bude vyzdoben jejími pracemi, které korespondují s mým vnímáním. Udělalo mi radost, že vstřícně zareagovala na moji nabídku.

A co hudební styl nových písní – folkrock ovlivněný blues?

Toho blues tam asi moc nebude. Je to daleko křehčí deska, než byla ta předchozí s názvem Cosi. Vlastně je to akustické album, kde lze možná díky použité steel kytaře v některých místech zaslechnout i názvuky country. Ale „Michala Tučného“ nečekejte.

Jaká témata se vám objevují v nových písních?

Osm písní je v češtině. Mají spíše zasněnou atmosféru. Objevují se v nich minipříběhy o ztracencích, kteří jsou konfrontováni s tím hezkým, co je obklopuje, ale oni to nejsou schopni vidět… V některých textech se mihnou i partnerská témata a jedna píseň je věnovaná mému dětství v Karlových Varech. Nevím, jestli jsou texty na první poslech hned srozumitelné. S tím se holt bude muset posluchač nějak poprat.

dusil marek2

Láká vás být „dnešní“, psát písně o naštvanosti, krizi, blbé náladě…?

Já si témata nevybírám, sama ke mně přicházejí…

Tušíte, pro koho vlastně hrajete, kdo převážně tvoří vaše publikum? 

Vím, že v Praze často hraju hlavně pro lidi, které znám. Díky nim jsem se na to ještě nevykašlal, jejich zájem mě postrkuje. Pokud jde o hraní mimo pražská pódia, tak je to tak různorodé publikum, že se to nedá paušalizovat. Většinou mě ale chodí poslouchat vnímaví lidé.

Kde vás mohou posluchači vidět a slyšet naživo?

Tak například každý měsíc v Praze na akci, která se jmenuje AKUSTICKÝ ŘEZ, koná se pokaždé v jiném klubu, je tedy nutné sledovat www.facebook.com/akustickyrez. Co se týká mimopražských vystoupení, tak nejbližší koncert je 10. dubna v olomoucké Hoblině, dále pak 26. dubna v plzeňské Jabloni. Stačí sledovat profil na www.bandzone.cz, kde je soupis koncertů pravidelně aktualizován.

Dá se očekávat, že se letos potkáte na jednom pódiu s vaší sestrou Lenkou?

Vzhledem k tomu, že na chystaném albu je jedna věc ještě z éry naší rodinné kapely z 80. let, kde zpívá i s mamkou, tak pokud bude mít čas, na křtu by k něčemu mohlo dojít. Jinak vzhledem k její vytíženosti to není moc pravděpodobné. Když to občas společně klapne, tak je to samozřejmě příjemné.

DOTAZNÍK K21

Marek Dusil, muzikant a písničkář
Narozen: 1966
Vzdělání: střední odborné železniční
Kořeny/současné bydliště: Karlovy Vary / Praha - Čerčany
Vydaná alba: COSI (2010)
Oblíbená kapela: Pink Floyd
Oblíbení písničkáři: Jakub Noha, Nick Drake, Sun Kill Moon
Oblíbený film: Tajuplný ostrov
Oblíbené knihy: Jsou jich stovky…
Oblíbený člověk: Karel Hynek Mácha

Autor použitých fotografií: Lucas Ross



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENÁTA ŠŤASTNÁ

PR manažer a fundraiser v neziskové organizaci

Kniha:


JIŘÍ HOLUB - PROSTĚ NA MĚ ZAPOMNĚLI

Prošla mi rukama dlouhá řada knih, rozhodně desítky, ne-li pár stovek. Ale na první místo jednoznačně stavím tenkou knihu z pera Jiřího Holuba s názvem Prostě na mě zapomněli. Vydalo ji JaS nakladatelství, s.r.o. v roce 2015. Dlouho mi trvalo, než jsem ji vstřebala. Při čtení jsem se stala osmiletou Klárkou a žila její příběh. V létě roku 1945 jsem opustila Prahu a s rodiči a malým bratříčkem zamířila do staré vyrabované sudetské vesnice Svatý Wolfgang. Na tatínka tady čekalo slušně placené místo v kaolínce, maminka se těšila na život hospodyňky. Okamžitě jsem si zamilovala hory a okolí kolem domu, a protože jsem zvědavá a lačná po dobrodružství, vydávala jsem se, navzdory maminčiným zákazům, dál od domu. Při jedné cestě na maliny, jsem potkala Helgu - starou, otrhanou, vyhladovělou, ale přátelskou a vděčnou ženu, která tady vyrostla, starala se o svoji rodinu, vychovala děti a pak najednou zůstala úplně sama. Všichni ji opustili a jí zbyl jen smutek, trápení a obrovská bolest. A do té její beznadějné samoty jsem přišla já – malá holka bez předsudků, nechápající podlost a touhu po pomstě. Helga tak byla vytržena ze své beznadějné letargie a i přes to, že se zprvu bránila otevřít ta dávno zavřená dvířka do zraněné duše, nakonec pustila ven všechno, co ji trápilo, čím prošla a co ji zlomilo. Opustila svoji hrůznou minulost a otevřela svoje bolavé srdce. Díky mně už nebyla jen ta, na kterou jednoho děsivého dne ve vesnici všichni zapomněli. Na jedné straně to bylo velmi smutné, na straně druhé to ale vedlo k záchraně jejího života….

Jiří Holub mě vtáhnul mě do děje nejen slovy, ale i popisem. Úplně zřetelně jsem cítila emoce. Radost vystřídal strach, který mi ježil chloupky na rukách, byla jsem blažená, ale taky mě píchalo u srdce, když Helga vyprávěla o tom, co viděla a zažila. Měla jsem vztek a zlost a nakonec jsem si poplakala.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Rozhovor se spisovatelem MUDr. Antonínem Poláchem

polach antonin perexMUDr. Antonín Polách se narodil 21. 7. 1959 v Novém Jičíně. Po maturitě na tamějším gymnáziu vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po promoci v roce 1984 a...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Co se stane, když zabloudíte na schůzi českých parapsychologů

Harr perexPrvotina Jakuba Dotlačila čtenářům otevírá branku do tajuplného světa spiritismu a parapsychologie, díky němuž hlavní hrdina knihy Jiné životy Hynka Harra zjistí, že je nadán schopnos...

Na festival Setkání/ Stretnutie 2016 přijede Issová, Bareš, Myšička a další

Možnost setkat se s řadou výjimečných divadelních osobností budou mít návštěvníci Městského divadla Zlín ve dnech 17. – 21. května v rámci 21. ročníku česko-slovenského divadelního festivalu Setkání/ Stretnutie 2016. Pozvání přijali například Martin Huba, Igor Bareš, Martha Issová, David Novotný, Lenka Krobotová, Václav Neužil, Klára ...

KOVBOJOVÉ A VETŘELCI – prapodivný a nepovedený mix westernu a sci - fi !
ImageFilmů o invazi mimozemských civilizací jsme měli tu čest vidět už spousty (Blízká setkání třetího druhu, Válka světů, E.T. Mimozemšťan nebo poměrně nedávno Světová invaze)...
Skupina SPÁLENÝ SUŠENKY - rytmus který vás nenechá v klidu!
ImageHudební vody rozviřují v Česku různá uskupení. V dnešním rozhovoru Vám představíme bubenickou kapelu složenou z mladých dam, které se věnují nejen hraní a poznávání africké lidové hu...