Loni jsem měla možnost recenzovat kuchařku Deník Dity P., ze které dodnes čerpám inspiraci při mém kuchtění. Nedalo mi to a musela jsem se Dity zeptat na pár věcí. I přes její velkou vytíženost nakonec vznikl příjemný rozhovor.

Deník Dity P. jsem si moc oblíbila. Měla jste někdy slabou chvíli během jeho tvoření, zabalit to a skončit, že to nejde tak, jak byste chtěla?

Asi tak milionkrát. Vyměnila jsem dvakrát skoro celý tým, který na kuchařce pracoval, mučila jsem se pochybnostmi, jestli to, co píšu, jaké k tomu vybírám recepty, bude někoho zajímat, bavit… Bylo to opravdu dost náročné, ale v závěru si všechno sedlo – a já jsem se uklidnila. Ale nakonec, což plyne z mojí povahy, jsem si nad vším udržela dohled, ke každému detailu jsem měla poslední slovo, a abych se opravdu vůbec nikomu nemusela přizpůsobovat, vydala jsem si kuchařku ve vlastním nákladu. Bylo to těžké, ale pěkné.

Od vydání Deníku uběhlo už přes půl roku. Změnila byste na něm něco? Který bod při jeho vzniku byl nejnáročnější?

Každý bod – jak říkáte. Každý talířek, na kterém se jídlo fotilo, světlo – mám nejradši denní, sehnat nejlepší suroviny, každé jídlo několikrát vyzkoušet. Ne, nic bych neměnila, dokonce se do kuchařky podařila nějak „přihodit“ zvláštní atmosféra, kterou cítím, a jsem každý den překvapená, že ji tam čtenáři našli.

Zdá se, že kuchařka je takový rodinný klenot. Kteří členové vaší rodiny na ní spolupracovali a na čem konkrétně?

Skoro všichni. Nejvíc asi sestra Marika, která měla na starosti „vizuál“, jak má jídlo vypadat, jak má dopadnout fotka, hádala se s fotografem a přitom byla celou dobu těhotná. A pak máma, ta editovala všechny texty a neustále nás naháněla, kdy, kde, jdeme, neloudáme se… Pak brácha Honza, sestra Emma, táta. Vidím v takové rodinné akci velkou výhodu. Stokrát jsme se pohádali a v té vteřině to zapomněli a jeli dál. I to snad je v té kuchařce „zavařené“.

Při pročítání obsahu a jednotlivých kapitol mě zaujala – Jídlo po sexu. Máte po takové intimní chvíli chuť vařit, osvědčil se Vám některý z receptů?

Já v té kuchařce nelžu, takže ano. A všechny recepty se mi osvědčily.

Internet sice hýbe světem, ale raději mám knihy a časopisy, které si ohmatám. Sednu si s kávou a prohlížím si recepty, nebo si občas vezmu kuchařku místo knihy a „uvodorovním se“, což je s pc komplikované. Zkusila jste někdy porovnávat papírový časopis s e-magazínem?

Jsem na tom asi jako vy, docela dost čtu a kuchařky rovnou s vášní. Nejradši, když držím dietu, to projíždím všechny nejsladší kuchařky na světě. Ale mám docela přehled i o internetových food magazínech, potřebuju to v práci, ale také jen tak.

Vaříte svému muži? Které jídlo má od Vás nejraději?

Moc nevařím, chodím domů hodně pozdě, naštěstí mě za to nikdo nelynčuje. Ale když se pak do vaření pustím, dělám to strašně ráda a nikdy nic neuvařím jen tak. Marek má nejradši šílenou kombinaci – pečené kuře, zelí a brambory, což mu ráda čas od času uvařím a pak jsem pochopitelně za princeznu.

A teď to obraťme … Zbožňuji, když muži vaří. Minule jsem sledovala svého muže, když dělal palačinky, a velmi jsem si to užívala. Jak to máte Vy?

Ani nevím, na takového muže jsem, kromě táty a dědy, nikdy nenarazila. Tátovi jsem při vaření někdy k ruce – krájím mu cibuli, loupám brambory a tak, ale obráceně to nemám moc ráda. Chci být u vaření sama a nenechám se ničím, natož nějakým pomocníkem, vyrušovat.

Čtete blogy o jídle a popřípadě které? Čím vás zaujaly?

Vím o nich, občas je prohlížím a obdivuju to nadšení, se kterým vznikají a vytvářejí si vlastní komunitu. Mě baví všechno o vaření.

Inspirují vás televizní pořady jako Prostřeno nebo VIP Prostřeno, kde vaří televizní diváci či známé osobnosti?

Ne, ne, tohle podivné kuchtění nepovažuju za inspirativní. Ale nic proti tomu, spoustu lidí to baví.

Sledujete pořady, ve kterých vaří profesionálové? 

Znám je všechny, sleduju hlavně zahraniční, baví mě pozorovat nejen to, jak a co vaří, ale co v tom svém pořadu dávají navíc – humor, agresi, roztomilost. A pokud se to povede – jako třeba Jamie Oliverovi, pak je to přece strašně pěkné. Nejen výukově – jen tak se dívat na zajímavého člověka, který rád pracuje.

Přijala byste nabídku na vlastní pořad, jako je Když vaří táta nebo něco podobného?

Myslím na to…

Co je pro vás důležitější? Vaření, nebo jídlo?

Tomu neumím dát pořadí. Ale vím, že první byla chuť k jídlu, která mě přitáhla ke sporáku, ke kuchařkám, abych se prostě mohla hodně dobře najíst. Vařím ráda, jím ráda, ochutnávám ráda, můžu o jídle nekonečně mluvit, dívat se na něj, cokoliv. Jídlo ani vaření pro mě ale není jen uspokojení jediné vášně – spíš prostředek k tomu, abychom byli spolu u jednoho stolu. To je ten smysl.

Zpěvačka Adele se nechala nedávno slyšet: „Čtu komentáře na YouTube, které by mě, jak si myslím, měly naštvat. Ale já mám velikost 42 až 44 a jsem s tím naprosto spokojená. Zhubla bych jedině tehdy, kdyby to ovlivňovalo mé zdraví nebo můj sexuální život, což se neděje,“ prohlásila čerstvá maminka Adele. Souhlasíte s ní?

To je roztomilá výpověď, se kterou nemůžu souhlasit ani nesouhlasit. To je věc každého. Já klidně v průběhu roku přiberu deset kilo a pak je zase zhubnu. Po velikosti 44 neprahnu, ale když se přihodí… nezblázním se. Kdysi jsem vyzkoušela snad všechny diety světa a všechny jsem opustila. Mám svůj recept, vím, že to bez omezení jídla a navršení pohybu nejde. A tak to tak dělám.

Od diet ke sladkému :-) Máte recept na nějakou sladkost, které neodoláte? 

Skoro všechny sladkosti jsou velká dobrota. V největší nouzi, když fakt potřebuju něco sladkého hodně rychle, si udělám palačinku, posypu ji vrstvou práškového cukru, pokapu citronem, zabalím a celé zaliju čokoládou, šlehačkou, pribiňákem, vším, co doma zrovna najdu. Když mám čas, upeču buď svůj milovaný dort Tres leches nebo skořicové šneky – oba recepty jsou v mé Kuchařce.

Co vás čeká v nejbližší době? Mohou se čtenářky a čtenáři na něco těšit?

Nejradši bych si dala roční pauzu, ale nic takového stejně nedokážu, takže mám v hlavě další kuchařku, další vzory na porcelán, buduju si novou kuchyň na chalupě a další věci, které zatím nechci říkat nahlas. Vaření a psaní o vaření rozhodně nehodlám opustit.

Děkuji Ditě za rozhovor a přeji jí hodně úspěchů s další kuchařkou, na kterou se už teď těším!

Recenzi na krásný Deník Dity P. najdete zde.

Fotografie: Jiří Turek
Zdroj foto: ditap.cz, facebook.com/denikdityp

< Předchozí		Další >