Banner

Tereza Karpianus: "Nora je hrdinkou!"

tereza karpianus divadlo 21 noraJiž za pár dní, v úterý 18. prosince, se uskuteční divadelní premiéra klasického dramatu od Henrika Ibsena. Divadlo D21 představení pečlivě připravuje několik měsíců a Kultura21 se doslova pár dní před očekávanou událostí podívala do divadla a s režisérkou projektu Terezou Karpianus si o divadelní hře popovídala!


Bude se nějak vaše Nora lišit od originálu?

Ne. Spíš jsme škrtali, bez škrtů by to nešlo. Myslím, že jsme škrtali ještě poměrně málo. Ale pořád to zapadá do toho klasického zpracování.

Diváka tedy nečekají žádné převratné změny?

Ne a všechno, co mě převratného napadalo, tak postupně odpadalo a zůstalo to docela věrné tomu originálu a té myšlence. Nora má vlastně několik konců, zásadní dva. Jeden je originální a druhý je dělaný pro berlínskou reprízu. Tam Nora zůstává u manžela. Říkala jsem si, že by bylo zajímavé nějak udělat oba dva konce, dobře to zkombinovat, ale nakonec jsem se rozhodla, že to budeme dělat tak, jak to napsal původně Ibsen. Nora zkrátka odejde.

Jak vás vůbec napadlo tohle drama?

Téma této sezóny je Prachy, moc a sláva a já jsem dostala od uměleckého šéfa najít nějakou klasiku. Říkala jsem si, že by to měla být nějaká stěžejní věc pro evropské drama. A Nora je hodně o penězích a hodně o moci. O moci nad rozhodnutím, o moci nad osobním životem. Ta hra mě strašně evokovala vlastně už na škole a přijde mi úplně fascinující, že je docela stará. Je docela stará, a přesto je pořád nějakým způsobem nepřijatelná, tím, že Nora opustí manžela. I proto je hodně dalších eventuelních co se stalo „když Nora opustila manžela“. Je to něco živého, proto mě to zaujalo. Myšlenka je, jestli člověk tedy může opustit něco, co budoval hodně let.

Je pro vás Nora tím pádem hrdinkou?

Ano, je.

Které její vlastnosti obdivujete?

Ono to záleží na interpretaci. Dá se to interpretovat tak, že je hrozně rozmarná a hodně podléhá tomu, co zrovna teď prožívá, a že nemá úplně rozmyšlené životní strategie. Takže by se i ten její závěrečný odchod dal interpretovat tak, že jí zrovna přelítlo něco přes nos. Ale myslím si, že to tak není a tohle je strašná odvaha, vzdát se nějaké dosavadní identity, vystoupit z nějakého kolotoče nebo mechanismu. To je věc, kterou obdivuju na lidech. Když dokážou říct ‚tak a dost‘.

tereza-karpianus

Vy jste naťukla to, že i v současné době mají lidé problém s originálním koncem. Jaké očekáváte po představení reakce od mužské části publika a od ženské části?

Já si myslím, že na jevišti je to úplně v pohodě, když opustí manžela. Většina lidí to zná, oni to čekají, takže jim to asi tak nepřijde. Ale víc mě pak zajímá, když se to stane někomu v okolí. To mi přijde mnohem zajímavější, ta reakce. Jestli člověk má to pochopení pro tu ženu, nebo postavu v nějakém reálném světě. Úplně bych to nedělila na to pohlaví, protože záleží na životních zkušenostech, na povaze. Člověk, který nemá děti, se na to bude dívat úplně jinak, než člověk, který děti má.

Nora (Domeček pro panenky)
Divadlo D21
Premiéra: 18. prosince 2012
Režie: Tereza Karpianus
Asistent režie: Jiří Hajdyla
Hrají: Stela Chmelová, Lukáš Šolc, Hana Mathauserová, Petr Pochop, Jiří Panzner j. h.

Zdroj foto: D21 a divadlokonzervatore.cz



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 3

Partneři

Čtěte také...

Vasil Fridrich: „Na to, že budu v Českých Vánocích hrát, jsem se mimořádně těšil.“

fridrich 6S hercem Vasilem Fridrichem z Městských divadel pražských bude na našem webu ke konci ledna online chat. Abyste se na něj naladili a inspirovali se k otázkám, začtěte se do tohoto rozhovoru, který se, kromě jiného, váže k příležitosti 50. reprízy...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Další Simpsonovské taškařice

simpsonovi komiksovy ulet 200Pětičlenná rodina, všichni vypadají, jako by měli žloutenku, otec je považován ve městě za největšího tupce a ožralu, hned po Barneym, jeho žena má nepřirozeně dlouhý modrý účes, starší d...

Divadlo

Den otevřených dveří ve Švandově divadle: s herci a ve znamení historie

dod 200Robert Jašków, Klára Cibulková, Eva Josefíková, Luboš Veselý a další herečky a herci ze Švandova divadla se začátkem divadelní sezóny opět představí v neobvyklých rolích průvodců: ve středu 14. září se zde totiž koná tradiční Den otevřených dveří. Zájemci...

Film

Gradující drama Znovu a jinak. Najdete se v něm.

altCo je v životě nejdůležitější? Jít si vždy za svým snem i za možností tvrdého pádu nebo uspokojení z fádního života? Poslední film Jasona Reitmana nás zavádí do města Minneapolis v Minnesotě za Mavis Garyovou (Charl...