Reklama
Banner
Banner

Jiří Štěpnička miluje suché rohlíky


stepnicka ales cibulka toboganV knize Cibulka v pyžamu se setkáme s tuctem zajímavých respondentů, které si Aleš Cibulka pozval do pořadu Tobogan v pyžamu. Jedním z nich je herec Jiří Štěpnička, který Aleše s rozhlasovým štábem zasvěceně provedl budovou Národního divadla, a také mu prozradil spoustu zajímavostí o sobě samém – třeba to, že má rád staré rohlíky. V závěru rozhovoru vyvrátil rozšířené tvrzení, že už není Samec.

AC: Vaše maminka Jiřina byla skvělá herečka, vy jste herec – u vašich dětí se ale herecká dynastie přerušila…

JŠ: Já jsem je záměrně odrazoval.

AC: Ani u vnuků byste si to nepřál?

JŠ: To není povolání pro normálního chlapa.

AC: No počkejte! Herci nejsou normální chlapi?

JŠ: Je s tím spojená spousta potíží. Jsme trochu exotická zvířata, která je zvykem trochu obdivovat a zároveň na ně plivnout.

AC: Ale plno lidí si myslí, že je to nádherná profese. – Herec žije na výsluní, užívá si popularity, slávy, peněz…

JŠ: …peníze ne, peníze to nenese, promiň, ale ne. Dokonce jsou teorie, že herec má bejt hladovej a má třít bídu s nouzí.

AC: Ještě mi budete tvrdit, že máte hlad jako herec a já vám začnu nosit staré rohlíky!

JŠ: Nosili mně starý rohlíky. Já je mám rád. Fanynky mi nosily tvrdý rohlíky v Hradci, kde jsem byl v prvním angažmá. Já jezdíval kabrioletem Tatrou 57 a tam jsem měl lodnu (pozn.: lodna = přepravka, bedna) a v ní sušený rohlíky.

stepnicka ales cibulka tobogan

AC: Tak jste to slyšeli, milí posluchači, už víte, co nosit do divadla panu Štěpničkovi. Mimochodem, když jsme mluvili o tom chlapství – vy jste jedním z mála, kdo má stvrzeno od úřadů, že už není samec…

JŠ: Ne, to máš špatnou informaci. Já jsem „samec“ pořád.

AC: Nepovídejte! – To bychom ale možná měli vysvětlit.

JŠ: Já jsem po tatínkovi Samec, s velkym „S“. Ale nikdo mi nikdy jinak neřekl než Štěpnička. Takže jsem si Štěpnička nechal jako umělecké jméno a používal obě. Tedy Jiří Samec-Štěpnička. Někdy i v opačném gardu. Ale pak mi dcera, která má mj. i právnické vzdělání, řekla, že teď už to nemůžu používat, protože se změnil zákon. Tak jsem šel na úřad, oni se zeptali: Jak se chcete jmenovat? – Já řekl: Štěpnička. – A oni, jste ženatý? – A já: Ano, ale to s tím nesouvisí, protože moje žena má své dívčí jméno Říhová. – A oni řekli: Ááa, tak to máte problém! Vy se můžete jmenovat pouze Říha! – Tak jsem jim řekl, že to mi nic neřeší a najal jsem si právničku, která docílila, že mám teď v občance jen jedno jméno, a to je Štěpnička, ale zároveň, jako mají některé dámy své dívčí jméno a manželské, tak já tam mám své rodné jméno Samec a po mamince Štěpnička.

AC: Tak to je dobrá zpráva, zůstal jste sám sebou! – Když jsme u těch fám, já jsem slyšel, že jste se narodil v letadle!

JŠ: Ne, ne. Já jsem se narodil v Londýně…

AC: Jo. A proto jste Samec. Už tomu začínám rozumět…

JŠ: Velká Británie má úzus, že děti, které se narodí na jejím území, tj. v koloniích, na jejích lodích, ambasádě nebo v letadle nad jejím územím, mají právo mít anglické občanství. Takže, kdybych teď o něj požádal, tak mi ho dají.

AC: Ano. Ale než byste jim vysvětlil, jak je to s vaším příjmením, tak by to vzdali.

stepnicka ales cibulka tobogan

Ukázka a fotografie z knihy Aleše Cibulky a Yvony Žertové – Cibulka v pyžamu. Třináct rozhovorů z Toboganu s tuctem veselých odhalení.

Zdroj foto: JaS nakladatelství



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JANA SEMELKOVÁ

šéfredaktorka týdeníku Naše rodina a jednatelka JaS nakladatelství, s.r.o

Kniha:


knihy od JIŘÍHO HOLUBA, FREDERIKA BACKMANA

Je velice těžké z řady knížek, které kolem mne jsou, vybrat jedinou. Miluji knihy Jiřího Holuba a v poslední době jsem se zcela nepokrytě zamilovala do románů Frederika Backmana. Poměrně mladý Švéd dokonale ve svých příbězích vystihuje myšlení zkušených lidí, kteří jsou ve světě upřednostňujícím mládí najednou ztraceni. Mají pocit, že je už nikdo nepotřebuje, jenže se ukáže pravý opak. Tedy Muž jménem Ove vás zprvu naštve, vrátíte se k němu a nakonec ho budete milovat. Kniha Tady byla Britt-Marie ukáže, jak se postavit nepřízni osudu. Stanete se fanoušky fotbalu a uklízení, ani nebudete vědět jak. V té třetí – Babička pozdravuje a omlouvá se – prožijete dobrodružnou cestu malé dívenky za jakýmsi pokladem. Připravila ji pro ni umírající babička a vlastně jí pomohla vyrovnat se se smrtí. Tři krásné příběhy se vyznačují laskavým humorem i sžíravou ironií, jsou plné života a víry, že to s námi, lidmi, není úplně špatné… Moje tipy tedy zní: cokoli od Holuba nebo Backmana a nebudete litovat.

Banner

Partneři

Čtěte také...

Vlastislav Toman: Jsme v Česku schopni natočit film podle komiksu?

Kruan perexNovinář a spisovatel pan Vlastislav Toman je autorem dobrodružných, sci-fi a fantasy příběhů. V letech 1959 – 1992 byl šéfredaktorem časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců. Kromě kultovního českého komiksu o Malém bohovi a Kruanovi napsal pře...

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Bratři Lví srdce, dobrodružství pro děti nebo horor?

bratrilvisrdce perexBratři Lví srdce vás zvou na dobrodružnou cestu, přinášející příběh dvou dětí v nostalgickém pojetí pohádkového světa. Tento příběh ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Zanechal na mé duši výrazné stopy. Jak asi ...

Strakonický dudák

svanda dudak200Divadlo D21 uvede Strakonického dudáka poprvé ve čtvrtek 30. května od 19:30. Režisér Peter Chmela a dramaturg Jiří Roth uvedou představení v původním jazyce, avšak velmi rezonující se současným svět...

Captain America: Občanská válka je nabitý akcí od začátku do konce

Kažcaptain america 200dý nový film s nálepkou Marvel je očekáván s obrovským napětím a touhou. Nejinak tomu bylo i u dalšího pokračování Kapitána Ameriky s názvem Občanská válka. A tentokrát se máte opravdu na co těšit.

...
Janáček Ensemble v Roku české hudby – HUDBA PRO OČI

divadloPro Oci perexJanáček Ensemble a Hluchavky léčivé oslaví Rok české hudby v Divadle na Orlí koncertem HUDBA PRO OČI se scénickým provedením děl Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.