Na jaře letošního roku jsme vyhlásili literární soutěž. Soutěžící měli napsat erotickou povídku. Je pravdou, že hned na počátku si porotci museli vyjasnit i to, co je ještě erotika a co už je za hranou… V září jsme odtajnili výsledky, také čtenáři zvolili svého favorita a my se pánů (vyhráli samí pánové) zeptali na několik otázek. Na třetím místě se umístil Martin Benek s povídkou Jizva.

Pane Benku, do soutěže jste poslal celkem tři povídky, napsal jste je všechny přímo pro naši soutěž?

Všechny povídky již před časem vyšly v mé povídkové sbírce Nový život, ale když jsem narazil na vaši literární soutěž, rozhodl jsem se otestovat, co se čtenářům líbí a zaslal své tři povídky – všechny byly celkem odlišné...

Tipoval jste už tehdy, že největší šance má právě povídka Jizva?

Ne, a abych řekl pravdu, byl jsem překvapen, že zrovna toto dílko bylo nejlépe hodnocené!

Kdybyste měl z oněch tří povídek vybírat nejlepší vy sám, kterou byste upřednostnil?

To je složité, povídka Miláček je zlehka do hororu, máznutá příměsí sci-fi, Princ Kryšpín je poněkud rozjuchaná erotická parodie s využitím klasických pohádkových postav a Jizva, to je příběh spíš ze života, který se (při určité shodě špatných náhod)  může stát „téměř“ každému... Já bych asi na první místo dal povídku Miláček. Ale jak už jsem říkal, zjistil jsem, jakým směrem se mám ve svém psaní ubírat – nezaměřovat se tak na fantasy (i když k němu mám velmi kladný vztah), spíše psát příběhy ze života! Jen pro upřesnění, v mé knize Nový život, je od každého něco. Kuchařským žargonem řečeno, je to bohatý dortík humoru, ironie a nadhledu, vše opepřené lehkou provokací, osolené občasnými hororovými pasáži, oslazené necenzurovanou erotikou a zakapané citronkem kontroverzních námětů! A vše provoněné mými originálními ilustracemi!

Na začátku soutěže, hned při vyhlášení, jsme byli označeni za prudérní. Bylo to kvůli větě, že povídky nemají překročit mez slušných mravů. Jak vnímáte erotiku vy?

V tomhle je velký problém – každý má nastavenou laťku úplně jinde. Co je pro jednoho už absolutně neúnosné a osočuje okolí z prudérnosti, je pro druhého relativně normální. Je třeba vždy najít nějaký ten vyhovující kompromis! Já osobně mám k erotice otevřený vztah. A rozhodně bych uvítal, kdyby se cenzura v televizi, nebo tisku zaměřovala spíše na násilí, vulgarity, ne tolik na erotiku nebo sex. Když si třeba odpoledne zapnu televizi, vyloženě na mně z obrazovky cákají litry krve, vypadávají mrtvoly ze všech těch seriálů a filmů běžící v době, ve kterou na TV koukají i děti. A tohle je prý v pořádku. Ale erotika hned budí pohoršení a je ceděna skrz cedník cenzury! Já razím názor, že erotika a (chráněný, neextrémní) sex ještě nikoho nezabily, zbraně a násilí ano!

Myslíte, že erotiku lze vidět kolem nás – něžnou, smyslnou a přitom bez vulgarit?

Tady zase záleží na úhlu pohledu. Myslím si, že v dnešní multifunkční době si může každý najít to své. Romantik s citlivou duší se může kochat krásnými náznaky něžné a smyslné erotiky, oproštěné veškerých vulgarit... A na druhou stranu i třeba takový cynický realista s lehkými sklony k sodomii, si přijde na své. Ale abych odpověděl na otázku – ano, myslím si, že ji lze vidět kolem nás. Stačí chtít!

Podle mého se erotická povídka nemusí zabývat detaily některých činností, čtenář má jistě vlastní představivost a měl by se mu pro ni dát dostatečný prostor, měl by se jen pošťouchnout námi kýženým směrem. Jak vidíte tohle pošťuchování vy?

Já už na tohle téma, dá se říct, odpověděl v minulých otázkách. Určití lidé potřebují jen zlehka pošťouchnout – poškádlit fantazii letmými náznaky, někteří zas upřednostňují pořádné kopance a co nejvíce realistické, až naturalistické výjevy. Já rád píšu právě povídky, protože jsou kratší a v  jedné povídce můžu třeba jen zlehka pošťuchovat a v druhé zase pro změnu pořádně nakopávat. A tohle mně osobně velmi vyhovuje!

Ale vraťme se k vaší úspěšné povídce Jizva – jde o fantazii nebo opravdový zážitek?

U všech svých povídek se nechávám inspirovat zážitky jak svými, nebo zážitky mých přátel, případně událostmi, které jsem do sebe vstřebal z okolního světa a ze života lidí, na této zemi. A tak to je i v povídce Jizva.

Kde berete inspiraci pro svou tvorbu?

Jak tak koukám, občas odpovím s předstihem. Nakousnul jsem toto téma v minulé otázce. Inspiraci beru kolem sebe. Mám v hlavě obrovské množství událostí a námětů, které jsem pochytil za svůj dosavadní život a uvízly v mém podvědomí... Teď je ještě všechny napsat...! Ale faktem je, že v blízké době chci na chvíli upustit od psaní svých oblíbených povídek a vrhnout se na ucelenou knihu!

Mohou se čtenáři s oceněnou povídkou Jizva a případně dalšími vašimi texty setkat někde na blogu, v knize. Pokud ano, upřesněte kde?

Martin Benek – Nový život, nakladatelství Naše vojsko

Děkuji za rozhovor a přeji hodně tvůrčí inspirace.

Zdroj foto: archiv Martina Benka

< Předchozí		Další >