Kultura21.cz

Necelou hodinku po otevření bran veletrhu Svět knihy 2012  jsem náhodou nahlédla, z čiré zvědavosti, do kupodivu už zaplněného sálu ve stánku společnosti Albatros Media. Na první pohled a s velkým potěšením jsem za mikrofonem poznala Jiřího Macouna, autora skvělých pohádek pro kluky, Bratři bagři. Nehovořil o tvorbě pro nejmenší, ale právě vysvětloval cosi o atomových bombardérech nad Čechami. Po pár větách jsem byla doma. Jiří Macoun píše nejen skvělou beletrii, ale je i autorem naučných encyklopedií. Nápad sympatického pána trochu víc vyzpovídat tu byl hned.

Renata Petříčková: Pevnosti, tanky, bitvy, rakety a střelné zbraně? Proč  najednou taková nehumánní témata, když vaše beletristické knížky jsou neobyčejně pohodové?

Jiří Macoun: Autorská i vydavatelská kalkulace je prostá. Když kluka nebaví číst vymyšlené příběhy, třeba si rád přečte něco o kulometech. A čím víc bude číst, tím lépe.

Není ovšem takových knih všude až moc?

Zdánlivě ano. Ale když se podíváte na nabídku v úplnosti, zjistíte, že naučné encyklopedie jsou určené z 80% pro čtenáře předškoláky a prvňáky. Pak nejvýše do věku 11 až 12 let. Pro starší se nevydává až na naprosté výjimky nic. A všechno co je v regálech, je navíc zpracováno velmi povrchním způsobem. A vůbec se nemusí jednat o vojenskou historii.

Asi máte pravdu. Pamatuji si ze svého dětství na úžasnou knižní řadu, na kterou se psaly pořadníky – Savci, Ptáci, obojživelníci a plazi apod… a to byl text, který mě doslova unesl do světa poznání o přírodě. Jako dítě jsem měla složité pasáže ráda, protože jsem si připadala „důležitá“, že tomu mám rozumět. Jak moc se za poslední dobu, podle vás, tenhle žánr změnil?

Sešup úrovně dosahuje katastrofálních rozměrů. Kdysi vynikající domácí tvorbu, třeba právě z Albatrosu, zardousila roztříštěnost trhu a velká konkurence spojená s obchodním propojením světa, která na české pulty nahrnula za babku nakoupené licenční cizozemské škváry, které zválcovaly kdysi velmi vyspělou domácí tvorbu v oboru přírodovědných a technických publikací.

Žijeme v jiné době. Těžko s tím něco dělat. Nebo máte nějaký nápad jak vývoj usměrnit?

Do určité míry je asi ztráta schopnosti vstřebávat náročnější text celosvětově rozšířeným jevem. My v Čechách ovšem navíc neděláme nic pro podporu výchovy inteligentních čtenářů. Určitým způsobem se propaguje pouze beletrie pro nejmenší. Obsažnější technická, historická, přírodovědná literatura pro mládež leží mimo zájem literárních publicistů, teoretiků i propagátorů. Jako osoby spíše humanitně vzdělané jí pravděpodobně vůbec nerozumí. Mám na mysli úředníky z ministerstva kultury, akademickou sféru a novináře k tomu.

Máte něco proti českým intelektuálním špičkám?

Nejen proti špičkám. Neustále si jako národ víc než století pořád a dokola namlouváme, když už dojde na nějaké drobné průmyslové nebo vědecké úspěchy světoborného rázu, úsloví o zlatých českých ručičkách. Jednak si myslím, že rčení už dávno není pravdivé, protože zručných a odborně zdatných řemeslníků je u nás v průmyslu a stavebnictví čím dál tím méně, jednak ale právě v důrazu na ručičky vidím kámen úrazu. Pro národní konkurenceschopnost bychom měli především vychovávat zlaté hlavičky. Ručiček jsou v Číně stovky miliónů párů. A jak pracovitých.

A jak s tímto problémem souvisí vaše knihy zbraních a vojenské technice?

Nejvyspělejší země s vysokou životní i kulturní úrovní byly a jsou v prvé řadě průmyslovými a zároveň vědeckotechnickými velmocemi, v kterých výroba zbraní přinášela a přináší významné obnosy finančních prostředků do soukromé i veřejné sféry. Kupodivu jsou tyto státy zpravidla i na špičce v jiných tvůrčích oborech. Píší se v nich pozoruhodné knihy i divadelní hry, točí špičkové filmy a skládá hudba určující světové trendy. Snažím se proto psát své naučné knihy tak, aby čtenáře podněcovaly k přemýšlení, chápání souvislostí nejen v technickém oboru, ale i z hlediska historie, která je důležitá pro všeobecný přehled o současnosti.

Nenakládáte toho na současné mladé čtenáře až moc?

Nakládám a záměrně. Navíc vždy pochopitelně zvažuji přiměřenost. Co je ale moc ve 12 letech, je právě přijatelné v 15 a optimální v 17 letech. Vychovaní čtenáři by neměli číst dobré knížky jen jednou, ale v průběhu dospívání vícekrát. Jedině při takovém přístupu splní text vůbec nějaký vzdělávací úkol.

Myslíte, že se něco takového jako vychovaní čtenáři v Čechách vůbec vyskytuje?

Základní nedostatek současné české školské soustavy spatřuji v trestuhodném snižování náročnosti. Dětem nejdou počty, tak se matematika oseká, aby se dětičky při písemkách neopotily. Přesto si myslím, že mnozí starostliví  a světaznalí rodiče si velmi dobře uvědomují, že škola jednou skončí. A do soukromých podniků podivnůstky z hlav českých psychologů vzdělávání naštěstí ještě nepronikly. A protože v nich jde o vlastní peníze majitelů, asi ani nikdy neproniknou. Mnozí tátové a maminky proto smysluplně připravují své děti na tvrdé podmínky. Právě jim jsou mé knihy určené. Nic pro hlupáčky, píšu je pro čtenáře, kteří vyrůstají v podnětném prostředí, přiměřeně náročném.

Předpokládám správně, že ve vašich publikacích přestávají být nosnými obrázky, ale předkládáte čtenářům odborný, leč čtivý a věku přiměřený text. Je to ten zásadní problém, že u nás chybí autoři, kteří by uměli napsat?

Nejprve k textu. Mnohé domácí populárně naučné knihy nejen pro mládež, ale i pro dospělé, jsou napsané slohově neobratně. Pravděpodobně se projevuje bohužel trvalý pokles úrovně stylistických dovedností dobře patrný zejména právě u naučné literatury, zejména překladové, v posledních dvaceti letech. Já se snažím své práce skladebně pilovat, aby kromě faktů přinášely i požitek ze čtení. Nepochybně mi velice pomáhá beletristická tvorba. Cvik je znát. Ale dost chlubení. Čtenáři a rodiče se musí přesvědčit sami a alespoň nakouknout do knih z edice Stručná historie od CPressu.

A ilustrace?

Děkuji za připomenutí. Obrázky jsou stejně důležité jako slovní doprovod. Moderní naučná kniha by měla být v tomto ohledu především vyvážená. Ani nejdovednější spisovatel nezvládne výstižně popsat to, co ozřejmí jeden jediný obrázek. Ovšem důraz čtenářů na bohatou obrázkovou výpravu knihy je překážkou domácí tvorby. Pro malý trh se prostě nevyplatí nakladatelům vydávat knihy bohatě opatřené ilustracemi. V mém případě pomáhá, že si obrázky kreslím sám. Proto vůbec mohou knížky u CPressu vycházet.

Vy píšete zejména o technice, letectví, vojenské technice a československých pevnostech. Je to stále pro kluky atraktivní téma nebo zájem opadá?

Zájem o zbraně a techniku je u kluků nepochybně geneticky podmíněný. Jevu využívají výrobci počítačových her, hraček a i nakladatelé s autory. Proto i následující kniha v edici Stručná historie bude o vojenství. Tentokrát o šest tisíciletí dlouhém vývoji pevnostního stavitelství na našem území. Za posledních 20 let bylo učiněno v Čechách a na Moravě mnoho velmi překvapivých archeologických objevů, které si zaslouží účinnou popularizaci. Zájem o pravěká hradiště, skalní pevnosti či římské vojenské tábory neopadá a naopak vzrůstá. Třeba si spolu s kluky počtou i tátové a mamky. Takže přeji všem: Čtěte a dobře se bavte!

Zdroj foto: archiv Jiřího Macouna