Rozhovor s Martinem Zounarem

Rozhovor s Martinem Zounarem

2Herce Martina Zounara našim čtenářům snad ani nemusíme představovat. V následujícím rozhovoru se dočtete, jak se těší na premiéru nového nastudování muzikálu Krysař, která se uskuteční 8. září v Divadle Kalich.



Ačkoli to pro Tebe není úplně poprvé, jak se jako filmový, televizní a zejména činoherní herec cítíš na muzikálových prknech?
Prkna jsou to stejná, akorát tady se opravdu tančí a opravdu zpívá. Po sedmi letech jsem se dostal do party mladých lidí, kteří se muzikálů Divadla Kalich účastní několik sezón, takže jsou vyzpívaní, mají to „vomakaný“ a je příjemné dívat se na to, jak jim to jde. Nevím sice, jak to jde mně, ale pokusím se mezi ně nějak včlenit. (smích) Jedna věc mě však překvapila. Já jsem poměrně otevřeně říkal, že jsem nikdy nebyl stoupencem muziky Daniela Landy, i když jsme spolu chodili na konzervatoř - já byl starší a on mladší. Určité věci v rámci té exprese se mi ale líbí, protože je to čitelné, jasné a má to názor. To mě baví, že to není „něco mezi“. Čím více ty písně teď poslouchám, tak zjišťuji, že to je ojedinělá a absolutně nadčasová záležitost. Jsou to věci, které už se asi ani nedají zopakovat, což je nádhera té prvotiny. Vzpomínám si, že jsem byl tenkrát na premiéře Krysaře ještě v Ta Fantastice, šli jsme o přestávce s panem Hapkou na cigaretu a on řekl: „Tohle přežije úplně všechno. Landa bude věčně živej.“ A je to pravda. Nesmírně mě to baví, je to příjemná práce

Divadlo Kalich patří ke komornějším scénám. Vyhovuje Ti to, nebo máš raději větší divadla?
Díky tomu, že s Divadelním spolkem Háta máme mateřskou scénu v Divadle Palace, kde je jeviště v šířce přibližně 8,5 metru, tak mi vlastně nevadí jakýkoli prostor. Ale zvukaři mi na začátku zkoušek muzikálu Krysař říkali: „Martine, nekřič tolik!“ A já jim odpovídal: „Já nekřičím, já jen mluvím tak, aby mě bylo slyšet.“ A oni: „Ale vždyť máš port.“ Takže v jednom je to pro mě je trochu nezvyk, a sice že i činoherní věci říkám s mikroportem.  

Co je pro Tebe na roli Starosty v muzikálu Krysař největší výzva? S čím máš potřebu nejvíce pracovat? 
Pro mě je to především asi ta pěvecká poloha, kdy je to v jednu chvíli dole, pak to poskočí nahoru a už je to zase vysoko. Jde i o tu rytmiku, někdy se sám v sobě pohádám, protože ne vše je na první dobu. To je určitě výzva a Linda Finková mě tak trochu dává do kupy, aby to fungovalo. Ale stejně je to u mě vlastně spíš takové to herecké zpívání.

 2 

Musel sis kvůli té roli v sobě něco nějak uspořádat?                           
Ne, to určitě ne, je to klasická divadelní role. Rozdíl je jen v tom, že jede v nějakých písních a ten činoherní text je dost zkratkovitý, což mi nevadí, protože v té přímočarosti je to právě mnohem lépe čitelné, než „na druhou“ a „na třetí“. Je to jasně dané, ten příběh je v podstatě velmi jednoduchý a nějaké čarování kolem textů je velmi zavádějící. To samé se týká popisování některých věcí rekvizitami. Podle mě je to zbytečné, protože ta scéna a kostýmy vyjadřují jasně, jak ta daná věc je. Když přijde starosta a má za sebou dveře a okno, tak je jasné, že je v nějakém svém prostoru a není potřeba tam dávat knihovnu, protože je prostě na radnici.

V současné chvíli jsi velmi vytížený herec, najdeš si vůbec čas na odpočinek? 
Já jsem zažil velmi příjemné prázdniny, vlastně včetně toho zkoušení. To, že je na zkoušení čas a že člověk večer nespěchá na představení nebo natáčení, je skvělé, a pro mě to bylo jako chodit do školy – přes den jsem šel zkoušet a večer jsem měl volno. Užíval jsem si dceru, psa a bylo to fajn.

Kdybys měl kouzelný prsten a mohl třikrát otočit, na co bys to použil?
Určitě bych si přál, aby nedošlo k nějaké globální katastrofě a abychom si mohli všichni řídit svůj život sami.  Prostě abychom všichni dostali stejnou šanci. Potom bych si trochu sobecky přál nějaký pravidelný příjem, aby se člověk mohl v klidu věnovat práci a nemusel se pachtit všude možně. To by bylo hezké, protože to zároveň dává pocit jistoty a člověk se soustředí na rodinu a ostatní důležité věci. No a do třetice samozřejmě zdraví. To, jak s ním sami naložíme, je naše věc, ale přál bych si, aby ta startovní čára byla pro všechny tak, jak má být.

Je něco, po čem herecky toužíš, a dosud se Ti to nesplnilo?
To, co jsem nestihl, jsem nestihl a vím o tom. Některé role jsou věkově prostě za mnou a muselo by se to udělat jakoby „zajímavě“, že by třeba Romeo měl padesát. (smích) Ale myslím si, že některé věci stále mohou přijít a mám pocit, že se mi teď naopak hraje opravdu dobře, příjemně a baví mě pracovat. Myslím, že to nastalo v době, kdy jsem se divadlem přestal trápit, protože ono se vlastně nic neděje, a když se to nepovede, dá se to napravit. Pokládat oběti na oltář jeviště je zbytečné. (smích)

Máš nějakou radu pro mladé začínající umělce?
Podle mě si každý musí projít takovým tím zaujetím a trápením. To je stejné jako třeba s láskou. Každý si musí projít v životě různými věcmi. Jde třeba o takové ty chvíle mezi třiceti až pětačtyřiceti, když nevíš, jestli máš hrát otce, protože ještě nemáš děti, a když je máš, tak zas nemůžeš hrát prince, ale jenom sluhy… A pak přijde určitý věk, kdy se to v člověku zlomí, a díky všem těm životním zkušenostem zjistí, že méně je více a že vše nemusí být jen silné. Potom se to právě začne příjemně klubat. 

 1



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

RENÁTA LUCKOVÁ


redaktorka

    je fotografka, novinářka, moderátorka a koučka. V autorské dvojici s Pavlem Veselým organizovali a moderovali mnoho akcí. Vedla rozhovory s různými významnými osobnostmi – podnikateli, manažery, politiky, diplomaty, s lidmi z kultury a dalšími. Její fotografie a texty byly publikovány např. v Katolickém týdeníku, na webových stránkách Arcibiskupství pražského, Historická šlechta, Svět úspěšných, v kulturní a hospodářské revue Fragmenty, v časopise Naše rodina, v tiskové agentuře MediapressServis, v časopise Policista, Český bratr, Překvapení aj. Absolventka VŠE a UK. Má zkušenosti v oblasti PR, reklamy a marketingu, ale i v oblasti  firemních financí, personálního řízení a andragogiky.

    Spolu s Pavlem Veselým jsou autoři knihy "Setkání s Dominikem kardinálem Dukou OP", která vyšla k jeho 70-tým narozeninám, kde publikovala i své fotografie.

Toulavka

Anketa


Partneři

Hledat

Mimísek 40

Čtěte také...

Arogance u mého focení nemá žádnou šanci

Spingl 200Davida Spingla (29) uchvátilo focení již při studiu na střední škole. Se svými kolegy se spolupodílí na projektu „Proč ne...?“, ve kterém fotí zajímavé tváře neznámých lidí na ulici. Tématem jeho nynějšího focení je „street swag“. Čím ho modelka zauj...

Nové komentáře

  • 19.04.2018 14:38
    Hello
    If it were not so ...
     
  • 10.04.2018 17:16
    :)
    Taj Mahal je ...
     
  • 24.02.2018 12:08
    Jelínková
    Pane Zmožek,přeji vše ...

Facebook

Twitter


Literatura

Jděte offline číst Girl Online

girl online 200Nejrychleji prodávaná britská kniha roku 2014, které se za jediný týden prodalo skoro 80 000 výtisků. Přesně tato pověst předcházela české vydání knihy Girl Online od Zoe Sugg neboli Zoelly. Jde o čtyřiadvacetiletou blogerku a youtuberku ...

Divadlo

Studenti DAMU budou hledat šťastné konce

ksmrti 200Divadlo DISK uvede v pátek 18. prosince 2015 premiéru autorské inscenace K smrti šťastní, ze světa, v němž šťastným koncem zdaleka nic nekončí. Na jejím vzniku se podílí studenti DAMU ze 4. ročníku katedry alternat...

Film

Kino Lucerna zve ke snění s italským filmem

italsky film perexTo nejlepší z italské kinematografie nabídne na začátku prosince putovní přehlídka XV. ročníku Středoevropského festivalu italského filmu MittelCinemaFest 2017. Česká republika se již popáté připojuje k Maďarsku a Slovensk...